4 (ne)pravdy, které nám byly ve škole vtloukány do hlavy: jak se jim vzepřít?

- Reklama -

 

Co Vás napadne, když se řekne škola?

Vybaví se Vám vzpomínky z dětských let, které Vám vyvolají úsměv na tváři, protože si vzpomenete na to, jak paní učitelka psala na tabuli příklady z matematiky, a Vy jste se spolužáky tajně plánovali, co vyvedete o přestávce?

A co když tuhle téměř nostalgickou vzpomínku naruším tvrzením, že Vám škola uškodila a nejspíš se podepsala na tom, co se Vám nepovedlo?

Budete nesouhlasit? Nejspíš ano, máte-li na školní léta dobré vzpomínky.

Všichni víme, že školství není v ideálním stavu, namítnete. Ale nemyslím si, že by mě ovlivnilo negativně.

Následující řádky ukáží, že tomu tak bohužel je. Zároveň ale nabídnou řešení, jak tento začarovaný kruh rozbít a z tohoto negativního vlivu se vymanit.

Aniž bychom si to uvědomovali, většina z nás se stala „oslem táhnoucím vůz“. Honíme se za mrkví, která nás ale směruje tam, kam si nepřejeme. Proč?

Jedním z důvodů je – škola. Tam nás (potažmo i doma) učili určité chápání světa, ale nikoliv jeho skutečnou podobu.

Nedovolili nám chápat ho po svém, museli jsme přijmout zažitý způsob uvažování o světě.

Problém školství, a zvláště toho českého, je ten, že lidskou mysl spoutává a směřuje do zavedených kolejí. Čím delší studium absolvujete, tím více kreativity se ztrácí. Nakonec Vás semele zkostnatělý aparát, kterému se podřídíte a přizpůsobíte – často ho i přijmete za svůj.

Jak se tomu vzepřít a nedovolit, aby nám to zabránilo v úspěchu?

Pojďme se podívat na čtyři jednoduché formulky, které (snad) každý z nás pravidelně slýchal. Možná bychom nad nimi na první pohled mávli rukou jako nad maličkostmi. Zdání ale mnohdy klame…

DOBŘE SE UČ!

Problém: Dobře se uč, ať můžeš na vysokou školu a pak mít dobře placenou práci.

Kdo z nás někdy v dětství a během dospívání neslyšel tuto větu nebo její variaci? Vždycky mě zajímalo, kde se to učí, protože to věděli a radili nezávisle na sobě – místě, zaměstnání a věku – všichni učitelé, rodiče, prarodiče a vlastně všichni dospělí bez ohledu na příbuzenské či jiné vztahy.

Námitka: V čem je to špatné? Vždyť vzdělání je přece důležité!

Vysvětlení: To samozřejmě ano. Pokud se chcete stát doktorem, bez vysoké školy to zkrátka nepůjde. Je to stejné jako s podnikáním – pokud něco chcete a něco milujete, tak za tím jdete a investujete potřebné úsilí.

Co ale v případě, že Váš zájem leží zcela jinde? Baví Vás práce se dřevem a táhne Vás to k truhlařině, ale nátlak okolí (od školního věku až do dospělosti) může být natolik silný, že to budete považovat za nedostatečný cíl – a půjdete třeba na vysokou školu. Vzdáte se toho, co by Vás bavilo, protože přece nepůjdete na učiliště! Vždyť máte na víc!

Dnešní doba bohužel nahrává tomuto argumentu, protože učiliště zdaleka neplní funkci, jakou by měla – a sice nabídnout možnost vzdělání v praktickém oboru a produkovat kvalitní řemeslníky. A tak vystudujete, najdete si dobře placenou práci, ale budete dělat něco, co Vás nebaví – a budete odsouzeni pracovat pro peníze. Nemůžete být dobří v něčem, co nemilujete.

Co poradí úspěšní: Mnoho úspěšných a superúspěšných lidí vůbec nemá vysokou školu nebo ji nedokončili. Proč? Většina z nich objevila, co je baví a naplňuje, a vyhodnotili, že k tomu vysokou školu nepotřebují.

Řešení: Rozhodněte se podle sebe. Podívejte se do sebe a zkuste přijít na to, co Vás udělá spokojenými. Zvolte si takové povolání, abyste se těšili na každý další pracovní den.

Za chybu je napomenutí, špatná známka, trest.

Proč hlavní školní pravidlo (naštěstí) neplatí v životě?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama -