Jak se značka Rolex do Česka dostala

- Reklama -

Vladimír Bechyně nechtěl být hodinářem. Vždycky toužil být sedlákem. Chtěl pokračovat v rodinné tradici, hospodařit, obdělávat pole, pěstovat obilí, chovat dobytek. V 50. letech však začínala kolektivizace zemědělství, vznikala JZD, a tak nepřipadalo v úvahu, aby zůstal doma a pokračoval v práci na rodinném hospodářství. Přihlásil se tedy na strojního zámečníka. Osud s ním měl ale jiné plány.

Od hospodářství k hodinkám

Jeho maminka náhodou sdílela nemocniční pokoj s ženou, která měla švagrovou v družstvu hodinářů v Praze. Slovo dalo slovo a Vladimír Bechyně se nakonec na její doporučení přihlásil na hodinářskou školu.

Po vyučení se až do roku 1989 se věnoval opravám hodinek, nějakou dobu byl také učitelem na hodinářské a zemědělské škole v Polné. Tam se seznámil se svou ženou, která učila češtinu a občanskou nauku.

Když přišla revoluce, rozhodl se, že bude soukromě podnikat. Jeho snem bylo vybudovat obchod s kvalitními, známými značkami. Chtěl nabízet to nejlepší. A na to potřeboval poměrně velký kapitál. Po dlouhých jednáních v bance získal úvěr 800 000 korun na 17% úrok. „Nespal jsem z toho, bylo to strašně moc. Ale podařilo se to – úvěr jsem dostal a dobře se prodávalo, protože jsme na trhu byli prakticky první.“

Rolex: sen o nejprestižnější značce

Vladimír Bechyně se začal zajímat o věhlasné značky. Chtěl získat jejich zastoupení v České republice, protože je tady nikdo jiný ještě neprodával. Jako první se mu podařilo získat hodinky Longines, Tissot a Certina. „Rozběhlo se to poměrně dobře, ale pochopitelně jsem toužil jít ještě výš.“

Mohl se spokojit s tím, že získal zastoupení několika věhlasných značek. Kdyby to byl jeho cíl. Vladimír Bechyně však měl sen, který byl mnohem odvážnější a o kterém věděl, že se mu nepovede splnit tak lehce. Rozhodl se totiž, že získá tu nejvěhlasnější a nejprestižnější značku hodinek, jaká existuje.

Rolex.

Je to krásný příklad dostatečně velkého snu. Obrovská výzva, ale přesto uskutečnitelný sen, žádné sci-fi. Zkrátka cíl lehce mimo dosah, na němž se musí trpělivě a usilovně pracovat. Cíl, který inspiruje a motivuje k hledání nových cest.

Chtěl jsem být zemědělcem . . .

Vladimír Bechyně jezdil do centrály Rolex v Basileji, tam se s ním ovšem nikdo nechtěl pomalu ani bavit. Přesto se nevzdával a stále o zastoupení usiloval. Opakovaně však přicházela odpověď, že politická situace v České republice není natolik ustálená, aby mohli vstoupit na náš trh. S tímto odmítáním se Vladimír potýkal přibližně tři roky, zůstával však neodbytný a svůj sen nevzdával.

Pak nastal obrat. „Po třech letech připomínání se jsem dostal faxovou zprávu, ve které stálo, že zástupci Rolex přijedou do Prahy, obejdou zájemce a možná vyberou zástupce, kterému svěří prodej těchto hodinek.“ Najednou bylo splnění snu téměř na dosah – ale nic nebylo ani zdaleka jisté. Vladimír Bechyně totiž nebyl jediný, kdo o značku Rolex usiloval.

Zástupci Rolex v Praze strávili tři dny, po nichž ze všech zájemců zůstali už jen dva „finalisté“. Mezi nimi i Vladimír Bechyně. Rozhodnout se mělo během posledního večera. „Šli jsme na večeři a měli jsme o sobě každý něco říci. Nejprve hovořil kolega, poměrně dlouze a podrobně. Po deseti minutách mu řekli, že to stačí, a přišla řada na mě. Já jsem začal tím, že jsem se stal hodinářem vlastně omylem. To je překvapilo a zajímali se, čím jsem tedy chtěl být. Na to jsem jim odpověděl, že zemědělcem.“ Nic víc Vladimír Bechyně říci nestihl, protože vstali od stolu a šli se poradit, komu udělí zastoupení. „Přestože jsem si myslel, že jsem to pokazil, tak mi po návratu ke stolu oznámili, že jsem právě získal zastoupení hodinek Rolex v České republice.“

Když ho zajímalo, co rozhodlo v jeho prospěch, tak mu jeden z nich odpověděl, že je taky z vesnice a měli doma hospodářství, takže ví, co to všechno obnáší. A proto se rozhodli vsadit na něj.

Vladimír Bechyně se chtěl stát hospodářem. Kvůli politické situaci mu to nebylo umožněno a osud ho poslal na jinou životní dráhu. Jeho dávná touha stát se sedlákem mu však paradoxně pomohla ke splnění jednoho velkého snu – získat značku Rolex.

—-

Citace Vladimíra Bechyně:

Když jde člověk za nějakým cílem a je přesvědčen, že dokáže, co si umanul, tak se to myslím většinou podaří.“

- Reklama -