Nelíbí se vám klasické pohádky? Zkuste Pohádky Nový Věk

- Reklama -

Co říkáte na pohádky pro děti? Líbí se vám a myslíte si, že jsou pro děti vhodným zdrojem poučení? David Zonyga na to má jiný názor. „Klasické pohádky jsou z dob, kdy se lidé víc báli a méně rozuměli souvislostem, které dnes známe. Všechno jde dopředu, ale právě tady máme tendenci zaspat v čase. Nostalgie je jedna věc, ale všechno s sebou nese následky, když koukáš se zavřenýma očima,“ vysvětluje, proč se rozhodl udělat revoluci v tradičním pohádkovém žánru.

Většina kluků tráví v dnešní době čas hraním počítačových her, část z nich se věnuje různým sportům, a napíšou maximálně slohovku do školy, a to ještě s nechutí a nevalným výsledkem. Pro Davida Zonygu však bylo psaní koníčkem už od základní školy. „Tíhl jsem k tomuto způsobu vyjadřování. Měl jsem i jiné zájmy, nebylo to pro mě číslo jedna, ale bylo to neustále přítomné, takže jak roky plynuly, dost jsem se vypsal,“ vysvětluje. Tušil, že psaní je směr, jakým by se měl vydat, a přemýšlel o novinařině nebo copywritingu. „Ale spíš proto, že mi to šlo, než že by to byla nějaká vášeň. Moc jiných talentů jsem ve svém arzenálu neobjevil. Pak jsem začal koketovat s tvůrčím psaním a dost jsem se v tom našel.“

Nápad psát pohádky

Přestože ho psaní bavilo, k pohádkám se dostal spíše náhodou. „Bylo to takové zvláštní vnuknutí, dodnes nechápu, kde se to vzalo. Tou dobou jsem se už rok nebo dva pokoušel vyplodit první knihu, ale něco tomu chybělo. A pak z ničeho nic přišel nápad s pohádkami,“ vzpomíná. „Do té doby mě nikdy nenapadlo psát pro děti.“ Popadl tužku a začal zapisovat nápady, které se jen hrnuly. Před očima se mu začaly formovat nápady na různé pohádky, motivy a hlavní myšlenky. „Schoval jsem si ty popsané listy na památku. Byl to jeden okamžik, kdy přišla celá vize.“

Deziluze v pohádkách

Jedním z prvotních impulzů byla pro Davida nespokojenost s klasickými pohádkami. „Přišlo mi, že kolikrát se tam nemám s čím ztotožnit, přemýšlení a chování postav bylo jiné. Hlavně východiska umějí být hrozně nefunkční pro život. Všichni jsme na těchto pohádkách vyrostli a byl to jeden z prvních obrazů toho, jak to na světě a v životě chodí,“ vysvětluje. „Proto mi přijde nesmysl, že tam vzniká spousta deziluzí ve všem možném – od lásky, vztahů, vítězství, vnímání šťastných konců…“

Neškodné příběhy?

Podle Davida pohádky vždy odrážejí dobu, v níž vznikly – byť některé prvky mohou být nadčasové. A přestože se nám může zdát, že pohádky jsou jenom neškodné smyšlené příběhy, děti je vnímají úplně jinak. Na jejich otevřenou mysl mají velký vliv a formují nejen jejich vnímání světa jako takového, ale i lidského chování, vlastností nebo toho, co je správné a špatné.

A co David v pohádkách považuje za mylné? „Typicky třeba zaměňování zamilovanosti za lásku – hrušky a jablka. Dosahování vítězství za pomoci násilí – neudržitelné, protože se vrátí jako bumerang. Stavění sebe sama na poslední místo jako synonymum pokory – v dnešním světě možností to zbytečně tlačí člověka dolů a dává klapky na oči. Pokora je kombinace vděku a úcty k životu, ale neznamená nutně přehnanou skromnost a servilitu. A žili šťastně až do smrti – odvádí od života v přítomnosti a člověk vidí naplnění v nějakém vytyčeném bodě, jenže když sis nedal práci naučit se život žít, tak dosažení ničeho to nezmění,“ vyjmenovává.

Otočte, prosím na 2. stránku.

- Reklama -