Proč lze uspět i bez pevné vůle?


Pamatujete si na pocit, když jste se pro něco nadchli? Když jste pocítili příliv odhodlání dosáhnout toho, co jste si právě vysnili?

Když jste si určili svůj cíl, přišel s tím konkrétní motiv.

Co může být takovým motivem? Cokoliv. Touha něco zlepšit. Nepříjemná situace, která nás k něčemu navede. Ale třeba i celková nespokojenost – když si uvědomíme, že chceme ve svém životě něco změnit. Každý z nás je originál, každý má odlišný způsob přemýšlení a vnímání, proto se budou lišit i motivy.

Tento motiv, kterému můžeme říkat i vize, nám dodá potřebnou energii. Nakopne nás. Samozřejmě pouhé uvědomění si nestačí – měly by přijít otázky typu: jaké další kroky budou následovat? Co musíme udělat? Jakou akci vytvářet? Jak dlouho mi bude cesta k cíli trvat?

Možná namítnete, že mít vizi, stanovit si cíl a uvědomit si potřebné kroky k němu nebude až takový problém. Jak ale vytrvat v jejich realizaci a opakování? Ba dokonce – jak vytrvat bez pevné vůle?

Motivace je důležitější než talent.“ Norman R. Augustine

Pozornost jako klíčový faktor

Kde je pozornost, tam je energie. Při startu máme chutě a motivace na rozdávání. Vidina toho, že něco změníme, nás žene vpřed. Bez větších problémů vykonáváme potřebné činnosti, protože stále máme před očima vizi a motiv. Jedeme naplno.

Problém nastává, jakmile se přiblížíme k první překážce. Takovou typickou překážkou jsme my sami a naše výmluvy. Jsem unavený, naštval mě šéf v práci, mám špatný den…

V takovém momentu je podstatné, kam směřujeme svoji pozornost. Pokud ji nasměrujeme k činnosti, kterou musíme udělat, pravděpodobně se objeví nechuť.

Proč přichází nechuť a proč nepotřebujeme k jejímu překonání pevnou vůli?

Otočte, prosím, na 3. stránku.