Být tak trochu bláznem aneb 4 zvyky superúspěšných, které bychom si měli také osvojit

- Reklama -

Ohromně úspěšný.

Co Vás při tomto slovním spojení napadne?

Možná Vám v myšlenkách vyskočí jména jako Steve Jobs, Richard Branson nebo Elon Musk.

Máme tendenci se na ně dívat optikou současných dní. Vidíme v nich superúspěšné, někdy až geniální, lidi, kteří měli nejspíš hromadu štěstí.

Jenže oni se jako superúspěšní nenarodili. Většina z nich si to musela velmi tvrdě vydobýt, odpracovat, vybojovat. Dlouhou dobu byli považováni za podivíny nebo rovnou blázny.

Proč?

Protože zpochybňovali status quo. Stali se nositeli nových, netradičních myšlenek. A ty vždycky zprvu narazí na odpor konzervativně a tradičně smýšlejících, ať už jde o jakoukoli oblast. Každý představitel nové a radikální myšlenky je předem odsouzen k nárazu na bariéru nepochopení.

Otázka je, jak takoví lidé dokážou uspět, když je „celý svět“ proti nim?

Právě proto, že jsou tak trochu blázni. Nic si nedělají z odmítnutí. Jednou, dvakrát, desetkrát. Jdou dál. Mají silný hnací motor v podobě svých nápadů a myšlenek. To jim pomáhá překonat překážky, s nimiž se setkají.

Od těchto lidí se můžeme leccos přiučit. Třeba tyto čtyři zvyky, díky kterým jsou právě takoví, jací jsou.

1. Nestarají se o to, co si o nich ostatní myslí

Stalo se Vám někdy, že se Vaše myšlenka nebo plán setkali s výsměchem?

Nejspíš ano. Každá taková reakce okolí obvykle působí na člověka negativně. Krade mu odvahu to příště zkusit znovu. Raději pak bude mlčet, aby se vyhnul dalšímu posměchu.

Děti jsou odvážné. Stejně jako jejich myšlenky. Dokud jim dospělí nebo „poučení“ vrstevníci nezačnou vysvětlovat, že jsou blázni.

Že tak se to nedělá. Že je to hloupost.

Nech toho, co si o nás ostatní pomyslí?“

Tato snaha nevybočovat, splynout s davem, má možná historický původ. V historii byla celá řada období, kdy bylo lepší „být neviditelný“ a nijak na sebe neupozorňovat. Byla to strategie přežití.

Uspět znamenalo přežít.

Dnes je úspěch něco jiného. Žádá si individualitu, nikoliv splynutí s průměrem.

Z logiky věci se stejně nikdy nemůžeme chovat tak, abychom se zavděčili všem. Proč nám vlastně tolik záleží na tom, co si o nás kdo myslí? Co z toho máme?

Vlka přece nezajímá, co si o něm myslí ovce. Tak proč to zajímá nás?

Jak Steve Jobs přesvědčil designéry, aby zmenšili prototyp iPodu, i když mu tvrdili, že je to nemožné?

Otočte, prosím, na 2. stránku

- Reklama -