5 hlavních strachů/výzev, které nás prověří při rozhodnutí opustit zaměstnání

Podepsat... je to nejsnazší. Výzvy teprve následují. Dokážete je v mysli zvládnout?
- Reklama -

Rozhodnout se je jedna věc.

USKUTEČNIT své rozhodnutí je věc druhá.

A OBHÁJIT si své rozhodnutí v hlavě je věc třetí.

S čím musím počítat, když se rozhodnu opustit zaměstnání? Jaké negativní STRACHY mě přepadnou? A při jakém mentálním nastavení si z nich v hlavě vyrobím pozitivní VÝZVY?

Člověk je zvláštní druh. Pohybuje se v přírodě plné změn, ale sám se změnám vyhýbá. Je svolný k jakýmkoli změnám jedině v případě, že se o nich mluví, ale když je má učinit, znejistí. Často raději upřednostní to, co je, byť by to bylo špatné. Co ho tak děsí? A jak se na to naučit dívat, pokud chceme opravdu pohnout se svým životem směrem vpřed?

1. strach/výzva: Začnu zase od nuly

První pocit, který následuje po prásknutí dveřmi, za nimiž zůstala naše výpověď, je úleva. Něco z nás spadlo. Nechali jsme za sebou minulost. Jenže pak se lekneme. Vždyť nemáme žádnou budoucnost, žádnou jistotu. Vypadli jsme z robotického systému a nevíme, co bude. I když už máme představu o dalším zaměstnání/podnikání, musíme si kariéru budovat znovu od základů. Zvláště pokud jsme už měli dlouhodobé zkušenosti a kontakty, díky nimž jsme se někam posunuli.

Najednou nás to táhne zpátky ke klice. Prosit šéfa, aby nás omilostnil. Přece nechceme začínat zase od začátku!

Jejdanánku!

Prostřít čistý ubrus je přece nádherný pocit. Můžeme od piky tvořit nové a lepší návyky. Veškeré stopy minulosti si neseme jen v hlavě a můžeme je přehodnotit, vybrat si ty, které nám do budoucna vyhovují. Navíc většina nových zaměstnavatelů/obchodních partnerů nás přijímá pro schopnosti, které jsou přenositelné. Pokud ovládáme nějaký systém, můžeme jej aplikovat i v novém prostředí. Ne, vůbec nemusíme začínat od nuly.

Každý začátek přesto provází nejistota, nedostatek sebevědomí. Usmějme se tomu. Jako bychom si lehli do proudu a nechali se unášet změnou. Máme větší šanci uspět. Ostatně, když srovnáme žebříček nejvyhledávanějších zaměstnaní dnes a před deseti lety, žádná z pozic si neudržela své přední příčky. Kompletně se obměňují každých sedm let. Tohle tempo se stále zrychluje, takže strach z toho, že budeme zase začátečníkem, není opodstatněný. Naopak – vyvíjíme se, jdeme se změnami v turbulentní době.

Naše pozice za deset let vůbec nemusí existovat. Změny jsou nevyhnutelné. Proto se je nebojme udělat. Život je beztak udělá za nás. My máme výsostné právo rozhodnout se, kdy naše pozice skončí a kdy začneme budovat jinou, poplatnější nové době.

2. strach/výzva: Co když to bude chyba?

Jakýkoli nový krok může skončit krachem stejně jako úspěchem. Proč se ovšem kloníme ke katastrofickým scénářům? Proč se tolik podceňujeme?

Je to prosté: Kdykoli opouštíme svou „zónu komfortu“, mozek proti tomu přirozeně bojuje. Vadí mu, že opouštíme stereotypy, zaběhnuté a pravidelně se opakující režimy, na které byl zvyklý. Změna pro mozek znamená nepohodlí a „bolest“, které se brání. Dejme mu tedy jiný námět k zamyšlení: Nepřemýšlet nad tím, jestli bylo chybou změnit zaměstnavatele, ale nad důvody, které nás k tomu vedou. Mozku se hned uleví.

Uklidní se také tehdy, pokud se poradíme s přáteli a rodinou. Možná zjistí, že to zase není taková špatná změna, a i kdyby náhodou nevyšla, nebude to krok zpět. Nakonec může mozek dospět k závěru, že riskujeme spíše tím, když zůstáváme na špatném místě, možná více, než když se pokusíme o změnu.

Každé rozhodnutí má své následky, každé! I rozhodnutí zůstat. Úspěšní lidé, kteří stáli ve stejném bodě života jako Vy, si někdy museli sepsat pro a proti a na základě toho se rozhodli. Snažili se co nejvíce eliminovat možné negativní dopady svého rozhodnutí. Například se soustředili na nastřádání dostatečné finanční rezervy, kdyby hledání nového zaměstnání trvalo déle, než si představovali. I toto rozhodnutí má ale své pozitivní a negativní následky. Je prokázáno, že kdo žádnou finanční rezervu nemá, koná pak aktivněji, a je dokonce schopen rozjet své podnikání (i bez kapitálu, viz nové vydání magazínu Business Life), když mu žádný zaměstnavatel není ochoten dát práci.

Budeme-li mít záložní plán, minimalizujeme negativní dopad špatné volby. Kdo záložní plán podcení, pak si zbytečně citově zabarvuje budoucnost. Nenávidí novou pozici, kterou musel přijmout z nouze. Odmítá se posouvat novým směrem. Zahořkne. Ztratí sebevědomí.

Přitom si musíme uvědomit jedno: Ani malá šance na chybu by neměla být důvodem, proč svůj život neposunout směrem, kterým pokukujeme. Život máme jen jeden, za chvíli končí, a pokud jen kvůli strachu zůstáváme tam, kde je to pro nás špatné, ne že snížíme šanci na špatné rozhodnutí, ale budeme mít jistotu špatného rozhodnutí.

Jaká „Co když…?“ ještě přijdou?

A jak k nim ve své mysli přistoupit?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama -