Když šéf překračuje hranice aneb Drsné tváře bossingu

Tak snadné – vzplanout a spálit. A tak těžké – to pak vrátit zpátky...
- Reklama -

Od chvíle, kdy vyšel nový magazín FC o způsobech, jak zlepšit týmovou spolupráci na pracovišti, se mi sbíhají Vaše příběhy, které by šlo nazvat i opačně: Naschvály, které ničí tým a brzdí jedince v efektivní práci. A maličkosti to nejsou.

Zní to paradoxně, ale sabotovat produktivitu podřízených může sám šéf. Jak to dělá a proč?

„To nejde zvládnout,“ říkáte. „Ale jde,“ culí se on.

Měli jste někdy pocit, že si na Vás nadřízený zasedl? Že Vás zahrnuje úkoly, které objektivně nemůžete zvládnout? Mává okolí nad Vašimi postesky lhostejně rukou a říká: „To víš, něco je v každé práci…“? Přitom může jít o začátek závažného problému – takzvaného bossingu. Co to je?

Bossing je přízrak dnešní doby. Vědí o něm spíše ti, kdo se s ním přímo setkali, ať už u sebe, nebo u svých přátel či známých. Pokud jste zaměstnáni a nikdy jste se s tímto problémem nesetkali, buďte rádi. Je to velmi nepříjemné.

Dvaačtyřicetiletá čtenářka Markéta také netušila, co bossing je, dokud ho nezažila na vlastní kůži. Při zachování anonymity příjmení se nebojí svou zkušenost zveřejnit. Doufá, že pomůže ostatním, kteří dnes mohou být v podobné situaci jako před časem ona.

Především chci apelovat na všechny, kteří se do podobné situace dostanou: Nenechávejte si to líbit, protože to nepřestane samo od sebe. Bude se to stupňovat. Braňte se,“ vzkazuje Markéta a také vysvětlí jak.

Jen stručně její příběh: V kolektivu bezproblémová. Na střední i vysoké škole vynikající studijní výsledky. Po vysoké sběr zkušeností v zahraničí, zejména v cestovním ruchu. Po návratu do Česka nástup do hotelového řetězce. Začala na recepci, kariérou vystoupala až na manažerku.

Měla jsem to za práci snů. Často jsem jezdila na meetingy vedení hotelů řetězce. Jezdil tam i jeden z ředitelů, můj nadřízený. Líbila jsem se mu, ale neviděla jsem v tom možný problém. Byl milý, vždy jsme si popovídali, dokonce na přátelské úrovni. A to,“ jak zpětně přemýšlí, „byla ta největší chyba. Protože když jsem dala důrazně najevo, že o bližší vztah nemám zájem, začal se mstít. Mohl, byl přece nadřízený…“

Zákon bossing vymezuje jako neodůvodněné nerovné zacházení se zaměstnanci. Probíhá například zadáváním úkolů, které není reálné splnit nebo které zaměstnance ponižují. Inu, tak trochu šikana.

A úkoly plnit musíte, jinak jste vystaveni nepřiměřeným postihům nebo i sociální izolaci. Součástí bossingu může být také tělesné obtěžování.

Jak si to může nadřízený dovolit?

Umožňuje mu to fakt, že bossing se v konkrétním případě jen velmi těžko hodnotí a měří. Co když někdo jiný opravdu úkol zvládne? Co když místo bossingu ze strany nadřízeného jde o vztahovačnost zaměstnance, neochotného plnit požadavky nadřízeného?

Jak vypadá bossing v praxi?

Kam až se může stupňovat?

A jak z něj vyváznout?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama -