4 kroky, jak si osedlat nervozitu a využít ji ve svůj prospěch

- Reklama -

Znáte strach, viďte?

Zbledneme. Strneme. Někomu se dokonce začne chtít na WC.

Myslíme, že je to špatně. Ale to všechno je dar přírody.

Zbledneme, protože se nám z pleti i pokožky vytrácí krev – pud, kterým se tělo připravuje na možné zranění a chrání před vykrvácením.

Strneme, abychom se nemohli pohnout – pud, kterým se tělo už od pravěku chrání před neuváženým pohybem, jenž by vyprovokoval šelmu.

Mohou nám i povolit střeva – pud, kterým tělo zajišťuje, aby v případě hlubšího vnitřního zranění nebyly důležité orgány zasaženy a otráveny naším vlastním jedem.

Ano, mnohé z toho, co cítíme a přikládáme tomu negativní význam, nám vlastně má pomoci. I nervozita.

Mrazení v zádech.

Studený pot.

Třas v rukou.

Nesouvislá mluva.

Zpomalené myšlení.

Hysterické reakce.

To všechno jsou projevy důležitosti, kterou naplno pociťujeme a prociťujeme. Nervozita je sestrou strachu.

Co ji ale pochopit? Co z ní udělat spojence? Jak na to?

  1. Osedlejme si ji.

Divoký kůň se může zdát jako ničivá síla. Jinak ale vypadá, když sedíme v jeho sedle. Je to stejné jako s nožem. Záleží, čí ruka ho drží.

Ano, nervozita vytváří tlak. Ale je rozdíl, když tlak ovládá nás, nebo když my ovládáme tlak. Respektive když tlak využíváme.

Jsou lidé, kteří se pod tlakem hroutí. A pak lidé, kteří pod tlakem vykazují větší produktivitu. Nepodléhají síle, využívají ji.

Jak se cítíte, když na Vás tlačí termín? Přicházíte o energii, nebo Vás to naopak ždímá k vyšší výkonnosti?

Jak se cítíte, když víte, že nikdo jiný to za Vás neudělá? Zoufáte si, nebo naopak koncentrujete veškeré soustředění do jediného bodu a zvyšujete úsilí, protože víte, že to je jediná cesta – jinak Vás čeká postih?

Když Vám nadřízení hrozí pokutou nebo jinou sankcí, demotivuje Vás to, nebo Vás to motivuje?

Britský důstojník Cyril Northcote Parkinson jednou řekl: „Každá práce trvá tak dlouho, kolik je na ni času.“ Přiznejme si: Jak dlouho by trvalo, kdybychom na svou práci měli neomezeně času? Chtěli bychom ji dokončit zrovna tento týden?

Tlak, strach, nervozita, které správně pochopíme, mohou pracovat v náš prospěch a v kratším čase nás dovést dál – inu, jako ten osedlaný divoký kůň.

  1. Připravme se.

Není prokázáno, že by nervozita klesala s připraveností člověka. Naopak, mnohdy člověk, který je obeznámen se všemi možnými vývoji situace, je daleko vylekanější a opatrnější. Má ovšem alespoň vymezené mantinely a svou připraveností zvyšuje pravděpodobnost úspěchu.

Ano, s připraveností víme, o co hrajeme a o co můžeme přijít. A také víme, o co stojí za to bojovat.

Strach, tlak i nervozitu cítíme proto, že máme zdravou sebereflexi. Nejsme lehkovážní. Záleží nám na tom. To je skvělé.

Abychom se dostali do nějakého bodu, musíme v první řadě chtít. Abychom chtěli, musíme vědět, jakou příležitost bychom také mohli ztratit – musíme se mít „o co bát“. To je naše PROČ. To je důvod, proč se dokážeme vybudit někdy až k heroickému výkonu.

Připravit se znamená uvážit všechny možnosti a stavět na svých přednostech:

Máme-li například lepší psaný projev, pomůžeme si.

Bojíme-li se slovního projevu, můžeme ho cvičit před zrcadlem – zkoušet tak dlouho, dokud s ním nebudeme spokojeni.

Obáváme-li se jednání mezi čtyřma očima, sehrajme si ho fiktivně s partnerem, kamarádem, sourozencem, rodičem. Jen ať klade drsné či záludné otázky, jen ať nás prověří ve schopnosti pohotově reagovat.

Musíme-li se na místo setkání dopravit, připravme se a prověřme si spoje nebo dopravní situaci. I takové maličkosti snižují počet rušivých elementů, které by nás vyvedly z koncentrace.

Co hlavního v nervozitě rozhoduje o tom, zda se necháme pohltit, nebo uspějeme?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama -