4 kroky, jak si osedlat nervozitu a využít ji ve svůj prospěch

Znáte strach, viďte?

Zbledneme. Strneme. Někomu se dokonce začne chtít na WC.

Myslíme, že je to špatně. Ale to všechno je dar přírody.

Zbledneme, protože se nám z pleti i pokožky vytrácí krev – pud, kterým se tělo připravuje na možné zranění a chrání před vykrvácením.

Strneme, abychom se nemohli pohnout – pud, kterým se tělo už od pravěku chrání před neuváženým pohybem, jenž by vyprovokoval šelmu.

Mohou nám i povolit střeva – pud, kterým tělo zajišťuje, aby v případě hlubšího vnitřního zranění nebyly důležité orgány zasaženy a otráveny naším vlastním jedem.

Ano, mnohé z toho, co cítíme a přikládáme tomu negativní význam, nám vlastně má pomoci. I nervozita.

Mrazení v zádech.

Studený pot.

Třas v rukou.

Nesouvislá mluva.

Zpomalené myšlení.

Hysterické reakce.

To všechno jsou projevy důležitosti, kterou naplno pociťujeme a prociťujeme. Nervozita je sestrou strachu.

Co ji ale pochopit? Co z ní udělat spojence? Jak na to?

  1. Osedlejme si ji.

Divoký kůň se může zdát jako ničivá síla. Jinak ale vypadá, když sedíme v jeho sedle. Je to stejné jako s nožem. Záleží, čí ruka ho drží.

Ano, nervozita vytváří tlak. Ale je rozdíl, když tlak ovládá nás, nebo když my ovládáme tlak. Respektive když tlak využíváme.

Jsou lidé, kteří se pod tlakem hroutí. A pak lidé, kteří pod tlakem vykazují větší produktivitu. Nepodléhají síle, využívají ji.

Jak se cítíte, když na Vás tlačí termín? Přicházíte o energii, nebo Vás to naopak ždímá k vyšší výkonnosti?

Jak se cítíte, když víte, že nikdo jiný to za Vás neudělá? Zoufáte si, nebo naopak koncentrujete veškeré soustředění do jediného bodu a zvyšujete úsilí, protože víte, že to je jediná cesta – jinak Vás čeká postih?

Když Vám nadřízení hrozí pokutou nebo jinou sankcí, demotivuje Vás to, nebo Vás to motivuje?

Britský důstojník Cyril Northcote Parkinson jednou řekl: „Každá práce trvá tak dlouho, kolik je na ni času.“ Přiznejme si: Jak dlouho by trvalo, kdybychom na svou práci měli neomezeně času? Chtěli bychom ji dokončit zrovna tento týden?

Tlak, strach, nervozita, které správně pochopíme, mohou pracovat v náš prospěch a v kratším čase nás dovést dál – inu, jako ten osedlaný divoký kůň.

  1. Připravme se.

Není prokázáno, že by nervozita klesala s připraveností člověka. Naopak, mnohdy člověk, který je obeznámen se všemi možnými vývoji situace, je daleko vylekanější a opatrnější. Má ovšem alespoň vymezené mantinely a svou připraveností zvyšuje pravděpodobnost úspěchu.

Ano, s připraveností víme, o co hrajeme a o co můžeme přijít. A také víme, o co stojí za to bojovat.

Strach, tlak i nervozitu cítíme proto, že máme zdravou sebereflexi. Nejsme lehkovážní. Záleží nám na tom. To je skvělé.

Abychom se dostali do nějakého bodu, musíme v první řadě chtít. Abychom chtěli, musíme vědět, jakou příležitost bychom také mohli ztratit – musíme se mít „o co bát“. To je naše PROČ. To je důvod, proč se dokážeme vybudit někdy až k heroickému výkonu.

Připravit se znamená uvážit všechny možnosti a stavět na svých přednostech:

Máme-li například lepší psaný projev, pomůžeme si.

Bojíme-li se slovního projevu, můžeme ho cvičit před zrcadlem – zkoušet tak dlouho, dokud s ním nebudeme spokojeni.

Obáváme-li se jednání mezi čtyřma očima, sehrajme si ho fiktivně s partnerem, kamarádem, sourozencem, rodičem. Jen ať klade drsné či záludné otázky, jen ať nás prověří ve schopnosti pohotově reagovat.

Musíme-li se na místo setkání dopravit, připravme se a prověřme si spoje nebo dopravní situaci. I takové maličkosti snižují počet rušivých elementů, které by nás vyvedly z koncentrace.

Co hlavního v nervozitě rozhoduje o tom, zda se necháme pohltit, nebo uspějeme?

Otočte, prosím, na 2. stránku.