Z deníku zaměstnance pracujícího v otevřené kanceláři aneb Je SOS voláním o pomoc, nebo jen nepřiměřenou reakcí na moderní koncept?

- Reklama -

Kdo již četl nové vydání časopisu Business Life ví, že nás na cestě za úspěchem čeká i mnoho nástrah. Jednou z takových je tzv. Syndrom Open Space.

Ticho.

Klid.

To, co tolik potřebujeme pro odvedení odpovídajících pracovních výkonů.

Tedy to jediné, čeho se nám v open space kancelářích nedostává.

Je ráno. Otevřu kancelář s příjemným pocitem klidu a harmonie. Nikdo tu ještě není. Rozhlédnu se kolem, zavřu oči a nasaji plnými doušky pach samoty. Zvuk ticha. Nic nedělám. Jen chvíli stojím a pokouším se zapsat si do paměti ten okamžik dokonalé harmonie a splynutí s pracovním prostředím. O pár hodin později si jej jistě budu potřebovat vybavit.

Projdu dlouhou místností až ke svému stolu. Kabelku položím na zem pod pracovní stůl, odsunu židli na kolečkách a zapnu počítač. Je starý a pomalý. Musím chvíli počkat, než se načte a aktualizuje. To mi ale vůbec nevadí. Nemám kam spěchat. Mám totiž klid. A nic víc teď nepotřebuji.

Pomalu se zvednu a dopřeji stařičkému počítači ještě chvilku času. Jdu do kuchyně, kde jsem sama. Naplním rychlovarnou konvici vodou. Do oblíbeného hrníčku vsypu dvě lžičky rozpustné kávy. Zaliji vroucí vodou. Kanceláří se rozlévá lahodná vůně kávy. Dostává se i do těch nejzastrčenějších rohů jejího otevřeného prostoru.

Míjím pracoviště účetních, ředitele firmy. Přecházím podél dalších sekcí až do oddělení, kde sedím já. Sama. Zatím. Hrneček s kávou položím na korkovou podložku, aby nevytvořil otisk na stole. Počítač se zatím načetl. Pohodlně se uvelebím na židli, zavřu oči. Vnímám vůni kávy. Klid. Mír. Ticho. V těchto chvílích nabývám dojmu, že to tady mám ráda. Že sem ráda chodím. Že se mi tady příjemně pracuje.

Klap. Bouch. Crrrr. Haló? Pojďte sem na moment. Hepčíííí. Klap. Klap. Klap. Ach jo. Ano? Prosím? Jste tady? Crrrrr. Sms. Mail. Telefon. Hlasy. Ťuk ťuk ťuk na klávesnici. Rádio.

Stejné prostředí, stejné místo.

Jen o 2 hodiny později.

Jiné prostředí, jiné místo.

Zní Vám to povědomě?

Klid je ten tam. Marně se snažím navodit si onen slastný pocit z rána, který jsem zažívala při pohledu na prázdnou kancelář. Všichni jsou tu. Kolegové i nadřízení. A všichni na jednom místě. Všichni centrovaní do jednoho jediného bodu uvnitř jedné jediné budovy. Prostor na první pohled možná vypadá vzdušně.

Ale cítí se tak ti, kteří zde tráví svůj pracovní čas? Své životy?

Pryč je soustředěnost. Pryč je koncentrace. V přehršli všech možných zvuků, které vydává směsice lidí a přístrojů, se ztrácí inspirace i motivace. Pracovní nadšení jednotlivce je udoláváno pracovním nadšením skupiny, aby nakonec společně zmizely kamsi v nedohlednu.

Jak je totiž možné napsat několik souvislých vět a přitom neslyšet, co měli u sousedů v neděli k obědu?

Jak je možné vyřešit významný telefonní hovor a přitom nereagovat na otázky kolegů?

Jak je možné věnovat se plnění přiděleného úkolu a přitom nediskutovat s upovídanou šéfovou?

Jak je možné…

V otevřených kancelářích je možné vše. Vše, kromě dobře odvedené práce.

Snad proto se v dnešní době rozmáhá syndrom z konceptu open space.

Zvonění telefonů, klapání klávesnice, hlučení kolegů. Pracujete-li v open space kanceláři, pak jsou Vám takové podněty jistě více než dobře známy.

Open space perspektivou manažerů: Dynamika, komunikace, flexibilita, motivace, inspirace, kreativita.

Open space perspektivou zaměstnanců: Stres, hluk a nedostatek soukromí.

Trend otevřeného prostoru

Open space kanceláře se v posledních letech staly doslova hitem. Koncept velké místnosti s četnými stoly ohraničenými maximálně nízkou přepážkou se poprvé se objevil v rozmezí 50. – 80. let v USA. Uplatňoval se především v případě méně kvalifikovanému personálu.

K nám se dostal až zhruba o 10 let později. Od té doby získává na popularitě. Reklamní agentury, počítačové firmy, banky, nebo redakce si bez něj dnes svou působnost již nedokáží představit. Stal se pro ně téměř normou.

Kromě snadné kontroly zaměstnanců představují otevřené kanceláře i bezkonkurenčně nejlevnější řešení pracovního prostředí. Více lze ušetřit snad již jen na home office.

SOS. Volání o pomoc?

Jedni je vychvalují pro možnost otevřené komunikace a rychlého sdílení informací, jiní je přirovnávají k peklu na zemi.

Ti druzí pak často trpí tzv. SOS, tedy open space syndromem, jemuž propadá stále více lidí.

Mnozí odborníci jej považují za jednu z dalších civilizačních chorob. Mezi jeho nejobvyklejší projevy patří zažívací potíže, chronický kašel, nebo vysoký krevní tlak. Přináší však i mnohé psychické potíže, které nepříjemně komplikují soustředěnost a s ní související výkonnost.

Otočte, prosím, na další stránku.

- Reklama -