Na kolo s elegancí: Ze školního projektu vzniklo úspěšné podnikání

V čem jste se chtěly odlišovat od konkurenčních firem? Vždyť oblečení pro cyklisty dnes nabízí celá řada specializovaných výrobců…

Tyto firmy nejsou naší pravou konkurencí. Specializovaných firem na sportovní dresy je celá řada, ale s těmi my nemáme příliš mnoho společného. Jejich zákazníci jsou lidé, kteří jezdí na delší trasy mimo město a v tu chvíli mají jízdu na kole za cyklistiku. Pro nás to má jiný význam.

V čem se to tedy liší?

Ve městě nejezdíte primárně proto, abyste natrénovali na závody nebo si plnohodnotně zasportovali, spíše potřebujete dojet třeba na nákup nebo do práce, a kvůli tomu se nemusíte převlékat do elasťáků. A to je právě náš cíl. Vytvářet takové oblečení, ve kterém můžete vyjít kamkoli, a přitom neřešíte, jestli pojedete na kole nebo půjdete třeba pěšky.

Jak vypadal začátek Vašeho podnikání?
V začátcích jsme asi otázku podnikání příliš neřešily. Byla to pro nás spíše zábava a přivýdělek při škole. Poté, když jsme ji obě dokončily, jsme se tomu začaly věnovat na plno. Ségra ale nadále pracovala v grafickém studiu a já šila doma, neměly jsme ještě ani žádný ateliér nebo dílnu.

V čem to bylo obtížné? Vyskytly se na počátku nějaké překážky, které Vás překvapily?

Nejtěžší v začátcích byly poplatky na různé trhy, kterých jsme se účastnily. Ty většinou platila Dáša ze svého platu a muselo se počkat, jestli se to vrátí. Jakmile jsme s naší prací přišly více do povědomí lidí, přibylo práce a ubylo času, kdy to celé stíhat.

IMG_1266

Jak jste to řešily?

Musely jsme se rozhodnout, s kým spolupracovat a komu zadat alespoň část na ušití. S tím se rozběhl kolotoč shánění kvalitních a spolehlivých švadlen, což nebylo vůbec snadné. Po nějaké době jsme je nalezly, a to až v Jeseníkách. Spolupracujeme s nimi už šestým rokem a můžu říct, že bez nich by to také nebylo tam, kde to je.

Jakou počáteční investici to vyžadovalo a kde jste potřebné prostředky získaly?

Vedle Dášina platu, který nás mnohdy zachraňoval, za první investici asi považuji spoření okolo 30 tisíc od táty, které padlo na první, ale stále „domácí“ stroje. Pak přišla druhá pomoc opět od táty, který mi koupil dva bazarové průmyslové stoje, opět něco okolo 30 tisíc. Před dvěma lety jsem zažádala o dotaci od Úřadu práce na podporu začínajících podnikatelů a získala jsem 70 tisíc na vybavení dílny, které mi pokryly zbylé chybějící vybavení.

Bez čeho jste se neobešly a musely jste to pořídit, aby podnikání fungovalo?

Postupem let, kdy jsme se rozhodly naši značku posunout dál a zprofesionalizovat šití, bylo nevyhnutelné pořídit průmyslové šicí stroje, bez kterých se již neobejdeme. Další nezbytnou součástí jsou dobré nůžky, ze kterých vás nebude po celodenní práci bolet ruka.

Postupem let se začaly objevovat další a další potřebné věci, různé lisy, střihačský stůl, kvalitní žehlička apod. Bohužel to neustává a každým rokem se objevují další věci, které by se hodily a usnadnily práci.

Po jaké době se Vám investice vrátily? Kdy podnikání začalo generovat zisk?

V posledních letech se situace celkem obrací k plusu, i když s přibývajícími zakázkami úměrně rostou i další výdaje. Jsme stále ve fázi vývoje.

Měly jste podporu ve svém okolí?

Rozhodně měly. Našimi prvními zákazníky byli právě kamarádi. Také prvními rádci, co se týče potřeb městských cyklistů, byli kamarádi. Každý totiž často přišel s nějakým zajímavým „problémem“, na který jsem se mohla zaměřit. To mě asi na této práci baví nejvíce.

Jak máte rozděleny role?

Já se nyní starám o navrhování a výrobu, shánění nových materiálů a vymýšlení střihů. Také mi k tomu připadly finance a marketing. Dáša se věnuje převážně grafice a veškerému grafickému vizuálu naší značky. Třeba teď dokončila naše nové weby a e-shop.

Vznikla i „podznačka“ Mama by Segra, jelikož ségra je teď na mateřské. Značka je zaměřená na matky, které nosí děti v šátku. Tuto řadu si vede spíše Dáša – navrhuje a vymýšlí inovativní řešení, já se starám hlavně o tu technickou stránku a zpracování. Před rokem jsme navíc do týmu přibrali kolegu, který nyní realizuje veškeré střihové konstrukce.

Kde hledáte materiály?

Materiály hledáme často v zahraničí. Zde je však často problém s množstvím odběru a dopravou, která bývá dost drahá. Hodně materiálů máme také od českých výrobců a některé od českých dodavatelů, kteří je vozí převážně z Itálie či Německa.

Jaká máte pro jejich výběr kritéria?

Primárně hledáme materiály, o kterých se dozvíme co nejvíce informací – odkud jsou, složení, jaké mají vlastnosti apod. Snažíme se hledat funkční materiály s neotřelým vzhledem nebo moderní funkční materiály, které se neustále vyvíjejí a někdy mají i specifické použití.

Třeba jsem měly denim navržený přímo pro cyklisty – nepromokavý, oděru vzdorný a lehce strečový, bohužel ho přestali vyrábět.

Při výběru materiálu už také koukám na jeho dostupnost v nějakém časovém horizontu, jelikož jsem zvyklá pracovat s některými materiály dlouhodobě. V případě, že se jejich kvalita osvědčí, problém pak je, když už ho třeba po několika měsících neseženete.

Zajímavostí je, že používáte i recyklované duše z kol. Jak Vás to vůbec napadlo?

Myšlenka práce s dušemi přišla hned v počátcích prvních návrhů cyklistické kolekce. Hledaly jsme něco, co propojí celou ideu ještě více s koly. A tento materiál nám připadal vhodný. Znaly jsme doplňky z duší, různé peněženky či klíčenky, ale nikdy jsme to neviděly v oblečení. Tak jsme to zkusily a moc se nám zalíbila jejich tvárnost. Navíc je to dobrá alternativa ke kůži, protože svým vzhledem to na první pohled plno lidí nerozezná.

Otočte, prosím, na další stránku.