Snažím se bojovat s předsudky a vylepšovat poradenství pověst

Michal Oppl.
- Reklama -

Michal Oppl měl během studia vysoké školy poměrně jasno v tom, co chce. Jeho snem byla vlastní auditorská firma. Cestu mu ale celkem třikrát zkřížilo finanční poradenství, přičemž v tom posledním případě vychýlilo Michalův původní profesní směr z kurzu a on se vydal na dlouhou a obtížnou cestu, dlážděnou předsudky a nepochopením. Podařilo se mu poprat se s překážkami a dočkal se úspěchu. Dnes působí v Partners jako Partner společnosti, což je nejvyšší možná pozice kariérového plánu. Už řadu let dokazuje, že finanční poradenství se dá dělat dobře. Podívejme se zblízka na to, jak se mu podařilo uspět.

Dvě negativní zkušenosti aneb „Finanční poradenství? Nic pro mě.“

Michalovi už během studia na vysoké škole finanční poradenství několikrát zkřížilo cestu. Když byl v pátém ročníku, přišel na hodinu práva vyučující a řekl: „Kdo chce být bohatý, ať přijde odpoledne.“ Michal byl mezi těmi, kteří přišli. Ukázalo se, že jde o seminář na téma stavební spoření. „Rozdal nám smlouvy a řekl, že když jich prodáme deset, příště nám vysvětlí penzijní připojištění.“ Michal to odpoledne odcházel rozčarovaný a šokovaný. Do té doby si myslel, že finanční poradenství je o něčem zcela jiném. Věděl, že žádného prodejce dělat rozhodně nechce, proto s tím ani nezačal a na další seminář už nepřišel.

Druhé setkání se odehrálo o pár měsíců později, když se Michalovi ozval spolužák ze střední školy s nabídkou práce. (Šlo o Petra Borkovce, současného generálního ředitele Partners.) „Říkal, že je to ve financích a že by to mohlo být něco pro mě. Když jsme se sešli, ukázalo se, že jde opět o finanční poradenství pro OVB. Vysvětlil jsem mu, že už jsem se s tím jednou setkal, ale nechci prodávat finanční produkty.“

To už byl Michal přesvědčený, že finanční poradenství není nic pro něj a pustil to z hlavy. Odjel na půlroční studijní pobyt do Finska. Jelikož byl mezi studenty jediným Čechem, nezbývalo mu nic jiného než mluvit jenom anglicky, což přirozeně vylepšilo jeho jazykové schopnosti. Za největší přínos studijního pobytu ale považuje praktické zkušenosti pro byznys, které získal (a později uplatnil). „Finové možná neznají tolik teorie, ale jsou daleko lépe připraveni do praxe. Umí se prezentovat, umí se prodat,“ vysvětluje.

Nový pohled aneb „Finanční poradenství se dá dělat špatně i dobře. Ta správná verze mě zaujala.“

Když jsem se vrátil z Finska, zjistil jsem, že kamarád Petr nejenom s poradenstvím neskončil, ale naopak povýšil. Viděl jsem, že ho to baví, a začalo mě zajímat, o čem to ve skutečnosti je. Zjistil jsem, proč má tolik lidí negativní názor na finanční poradenství. Dá se totiž dělat špatně i dobře. Já jsem se také nejprve setkal s tou špatnou verzí, kdy nešlo o poradenství, ale o prodej co největšího množství produktů lidem,“ vysvětluje Michal.

Když se prostřednictvím svého kamaráda seznámil s tou „správnou verzí“, pochopil, že jde o naprosto odlišný pohled na finanční poradenství. Zaujalo ho to a rozhodl se ve finančním byznyse realizovat. „Stále jsem studoval, takže to bylo jen tak okrajově. Nic to nestálo, potřeboval jsem jen živnostenský list a telefon. První půlrok jsem se tím prokousával a snažil se tvořit nějakou klientelu.“

Michal vůbec neplánoval, že by v poradenství zůstal natrvalo. Jak sám říká, byla to pro něj taková doplňková záležitost. Studoval finance na ekonomické škole a od začátku měl jasno, jakým směrem se chce orientovat – audit. I proto si vybral obor, který se specializoval na daňové poradenství a auditorství. Po dostudování mu vedoucí jeho diplomové práce nabídl místo asistenta ve své auditorské firmě. Plán byl jasný – věděl jsem, že chci podnikat. Myslel jsem si, že tři roky vydržím jako koncipient, pak půjdu na auditorské zkoušky, založím firmu, najmu daňové poradce a účetní a budu mít vlastní auditorskou firmu.“

Mělo to však jeden háček. Ten spočíval v penězích. „Než se člověk stane auditorem, potřebuje tři roky praxe v roli asistenta a oni to dobře vědí. Proto jsem dostal nástupní plat 10 000 hrubého. S tím se moc žít nedá.“

Michal se rozhodl, že bude souběžně pokračovat i ve finančním poradenství. Jelikož byl stále v začátcích a podnikání mu nevydělávalo, „dotoval“ jej z výplaty. „V kanceláři jsem platil osm tisíc nájem, ale poradenství mi vydělávalo jen zlomek této částky. Takže jsem paradoxně dělal audit, abych vydělal na kanceláře, kde jsem podnikal.“

Otočte, prosím, na druhou stránku.

- Reklama -