Snažím se bojovat s předsudky a vylepšovat poradenství pověst


Jedna facka za druhou aneb „Úplně celý začátek byl o neúspěchu.“

Kromě místa asistenta auditora dostal nabídku učit předmět Finanční trhy a veřejné finance na Mendelově univerzitě. Nejprve chtěl odmítnout, nakonec však nabídku přijal. Uvědomil si totiž, že to, co se ve finančním poradenství učí prací s klienty, může studentům předat prostřednictvím výuky.

Měl jsem dvě práce, abych si vydělal na podnikání. Ze začátku mi totiž podnikání vůbec nefungovalo,“ vzpomíná Michal na krušné začátky. „Všichni se na poradenství dívali s despektem. Když jsem šel za kamarády z florbalu, s nimiž jsem hrál deset let, a začal jsem jim vysvětlovat, že dělám finanční poradenství, půlka z nich se mi prakticky vysmála. Dost mě to tehdy zaskočilo a ranilo, protože jsem čekal, že mi s tím pomůžou, a dopadlo to úplně obráceně. To byla taková první facka.“

Druhá facka přišla ze směru, který bolí snad nejvíc – od nejbližšího okolí a rodiny. „Rodiče to nesli dost špatně a neustále jsem slýchal, že jsem přece nestudoval vysokou školu proto, abych dělal finančního poradce a ,otravoval lidi‘, jak tomu říkali.“

Kombinace neúspěchu a absolutního nepochopení blízkými a kamarády Michala zviklalo. Začal přemýšlet, jestli přece jen nemají pravdu. „Byl jsem na pochybách, jestli je to práce pro mě nebo ne. Je o tuto službu vůbec zájem? Každý, s kým jsem mluvil, se k tomu stavěl negativně. Nikdo s tím nechtěl mít nic společného.“

Michal se ale rozhodl, že dokáže všem pochybovačům i sobě, že to prostě jde. To ho drželo nad vodou. Nechtěl to vzdát a díky svému přesvědčení dokázal zvládat dvě práce a k tomu podnikat.

A pak se to konečně zlomilo. Michalovi se podařilo poradenství pomalu rozjet, přibližně po roce a půl snažení. „Jediná komunita, která mi tenkrát věřila, byla rodina mé tehdejší přítelkyně. Vlastní rodina ne, kamarádi ne. V členech její rodiny jsem získal první klienty, zjistil jsem, že to jde a že jsou lidé, kteří o poradenství mají zájem. To mě naplňovalo energií a vírou, že to prostě půjde, jen je potřeba vydržet a ukázat, že to chci dělat dobře.“

Na třech židlích aneb „Trvalo mi dlouho, než jsem si ujasnil, kterou cestou chci jít.“

Audit, výuka, poradenství. Michal rok a půl seděl na třech židlích. Tak dlouho mu totiž trvalo ujasnit si, co vlastně chce. „Když za mnou přišel auditor a řekl mi, že začínám dodávat úkoly po termínech a jsem nesoustředěný, uvědomil jsem si, že se musí něco změnit. V té době jsem už měl tým čtyř lidí, o které jsem se musel starat, takže už to nebylo jenom o mně a mých klientech.“

Po roce a půl v auditorské firmě si Michal uvědomil, že daňové poradenství a auditorství není zdaleka tak jednoduché a zábavné, jak očekával. „Myslel jsem si, že jednou budu mít auditorskou firmu. Ale přestalo mě bavit hrabat se v papírech, procházet a kontrolovat šanony. Uvědomil jsem si, že to není pro mě. Potřebuji pracovat s lidmi, bavilo mě učení na škole a bavilo mě poradenství. Proto se můj podnikatelský sen postupně přeformoval z auditu na poradenství.

Dal tedy v auditorské firmě výpověď a rozhodl se svůj čas a energii věnovat své firmě a výuce. Navíc tyto dvě činnosti efektivně propojil. Ve studentech totiž viděl budoucí talenty a tvárný materiál. „Měl jsem studenty, kteří chtěli praxi. Dal jsem jim příležitost dělat u mě stáž. Během tří let u mě začalo pracovat asi 20 studentů. čtyři z nich jsou dnes mí ředitelé – a všichni jsou to kluci, které jsem učil nebo u mě psali diplomku. V podstatě jsem si je profesně ,vychoval‘,“ vysvětluje, jak začal budovat svůj tým. Manažerská část jeho práce ho bavila stejně jako práce s lidmi.

Otočte, prosím, další stránku.