Jak mít úspěšnou kavárnu? Manželé, kteří dělají to, co je baví

Adéla a Lukáš Zugarovi
- Reklama -

Přemýšlíte, v jakém oboru podnikat – a napadla Vás kavárna?

Máte ale obavu z konkurence, která je všude?

Proč se jiní nezalekli a jak se dokázali ve svém místě odlišit?

Atraktivní náměty na podnikání budeme přinášet v každém vydání nového magazínu BUSINESS LEADERS, jakož i s doporučeními, jak úspěšně postupovat krok za krokem. Pomohou nám k tomu lidé, kteří první kroky již zvládli a nevadí jim sdílet své know-how s okolím.

Toto je další dvojice. Neměla umetenou cestičku. Naopak si ji umetla sama. A je úspěšná. Co vybíráme z rozhovoru, který vyjde v novém magazínu (vychází 26. února, domů Vám přijde, pokud vyplníte formulář zde)?

„Pokud nepodnikáte srdcem, raději toho nechte“

„Není to snadné,“ usmívají se ti dva. „Ale stojí za to zvládnout to,“ dodávají.

Kdo jsou ti dva? Vlevo Adéla Zugarová, spolumajitelka pražírny Dos Mundos, vpravo její manžel Lukáš. Spolu si přímo v srdci pražských Vinohrad, v Korunní ulici, otevřeli pražírnu a kavárnu.

Ta funguje už tři roky a vloni k ní dokonce přibyla pobočka v další pražské čtvrti, kde je špičkovými kavárnami poseto, na Letné. Jenže oni nejsou „jedněmi z mnoha“, patří k nejlepším pražírnám v Česku. Jak to dokázali? A čím mohou inspirovat i druhé? Několik myšlenek z jejich rozhovoru pro BUSINESS LEADERS:

„Pokud to, co děláte, neděláte srdcem, tedy s láskou, pak je šance na úspěch mizivá,“ říká Adéla. Zní to jako fráze, ale tím spíše si ji rozebereme…

Pražírnu si s manželem otevřeli, když zjistili, že doma v obývacím pokoji mají kávy víc, než dokážou oni sami, jejich rodiny a přátelé zkonzumovat. K tomu je však vedla k životní cesta. Lásku ke kávě cítila daleko dříve a tehdy netušili, že si někdy někde nějakou pražírnu s kavárnou otevřou.

Začalo to tím, že jezdili na kávové festivaly, četli publikace o kávě, až je napadlo pořídit si pražičku kávy a připravovat si svou vlastní.

O oboru věděli dost, i tak se jim problémy při otevírání kavárny a pražírny nevyhnuly. Adéla  to dnes bere s úsměvem, dokonce radí: „Nikdy si dopředu nezjišťujte, co všechno budete muset udělat. Jinak do toho nikdy nepůjdete. Papírování – inu, jsme v Česku – prý bylo ze všeho nejhorší.

Naopak s financemi příliš starostí neměli. Vzali si bankovní půjčku a vybavení pražírny pořizovali na leasing, který z tržeb průběžně spláceli. Nastavení rozumných splátek tak, aby splácet mohli, bylo ostatně v zájmu i banky.

„Šli jsme za zákazníky“

S jakým problémem se potýkali? Například s tím, že museli nějaké prognózy přehodnotit „Ačkoli na Vinohradech je spousta lidí a živo, v průběhu dne přes Korunní příliš lidí nechodí. Všichni se ráno spíše stěhují více do centra nebo naopak na okraj Prahy a vracejí se až večer. Netruchlili jsme. Prostě jsme šli za lidmi. I kvůli většímu vytížení denní doby jsme si otevřeli další kavárnu na Letné,“ objasňuje Adéla zároveň to, proč mají ve své pražírně na Korunní jen pár míst k sezení. Víc není třeba. Když už sem někdo přijde, tak jen pro kávu s sebou, nebo si koupit zásoby na doma. (Jak ušetřili peníze na druhou provozovnu, o tom detailně v BUSINESS LEADERS.)

Výběr místa hraje hlavní roli. Otevřít si kavárnu tam, kde přes den neproudí dostatečné množství lidí, může znamenat, že nepřežijete první rok. Zugarovi ovšem dali lidem důvod, proč se tam přesto zastavit: mají na Korunní i pražírnu a stali se tudíž i velkoobchodními dodavateli. Sen o skutečné kavárně s dostatkem míst na sezení a bez pražičky, která bývá dost hlučná, si splnili na druhý pokus – na Letné.

A tím paradoxně vyvážili svůj byznys.

Co také doporučují novým kavárníkům?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama -