Martina Bartek: Žena, která se prosadila v mužském oboru

Martina Bartek (vpravo) s Michaelou Semanovou, dvě dámy v čele firmy na správu nemovitostí
- Reklama -

Zajímají nás lidé, kteří dokážou inspirovat druhé. Říkáme jim Business Leaders. Tak se bude jmenovat i náš nový magazín – o lidech, kteří nás mohou posunout.

Jsou jako my, jen již mají zkušenost s vybudováním úspěchu krok za krokem. Rozumějí problémům a překážkám, které zažíváme, jen již znají řešení. Svým přemýšlením jsou schopni pomoci vybudovat nové lídry – mezi Vámi.

Business Leaders není jen magazínem pro naši komunitu. Je také o naší komunitě – největší komunitě osobního rozvoje, která je schopna inspirovat nejen sebe, ale i druhé. Objednat tento ojedinělý magazín je možné zde.

Náš dnešní host

Martina Bartek
Martina Bartek

MARTINA BARTEK se jako jedna z mála žen dokázala prosadit v oboru nemovitostí a dnes je spolumajitelkou prosperující firmy. Kariéru začala pronajímáním prostor ve Vinohradském pavilonu v Praze, který byl v 90. letech prvním obchodním centrem ve střední a východní Evropě. Na přelomu tisíciletí odjela do Londýna pracovat pro společnost Donaldsons (dnes Cushman & Wakefield), svého času významného hráče ve správě komerčních nemovitostí. V roce 2001 pro Donaldsons vybudovala v Česku jejich první středoevropskou pobočku, během dvou let měla ve správě více než 300 tisíc metrů m2 obchodních i kancelářských prostor v celkové hodnotě 500 milionů eur.

O deset let později si společně s Michaelou Semanovou založily vlastní společnost na správu nemovitostí SB Property Services. Jejich doposud největším projektem je správa obchodního centra Charles Square Centrum na pražském Karlově náměstí. O tom, jak dokázala z ničeho vybudovat úspěšnou firmu, jaké byly začátky a co všechno člověk potřebuje pro to, aby byl úspěšný, jsme si povídaly při její zastávce v Česku.

Martino, jak jste se dostala k oboru, kterému se věnujete prakticky celý život?

Náhodou. Ve čtvrtém ročníku Vysoké školy ekonomické jsem hledala práci, abych měla stálý příjem. Někde jsem zahlédla inzerát na recepční do firmy Prague Investments. Šla jsem na pohovor a líbila jsem se jim, tak mě přijali. Poté mi nabídli pozici manažera pronájmu, což byla výzva. V tu dobu jsem ale ještě vůbec netušila, co vlastně nemovitosti obnášejí.

Co vás na oboru zaujalo?

Nemovitost je převážně finanční investice. Je zajímavé pochopit podmínky, které mají na hodnotu nemovitostí vliv. Najít uklízečku umí kdokoliv, ovšem dobře projednat nájemní smlouvu umějí pouze zkušení manažeři. To mě velmi lákalo…

Začínala jste pracovat pro britskou společnost Donaldsons přímo v Londýně. To, že jste byla cizinka, a ještě z východní Evropy, vám muselo práci dost ztěžovat.

Začátky jsou vždycky náročné, ale začínat v zahraničí chce spoustu odříkání, dřiny a učení. I když jsem mluvila plynně anglicky, neznala jsem místní zvyky. Na mém prvním interview mě zpovídal Skot. Rozumět jeho přízvuku bylo náročné. Ruce se mi klepaly ještě hodinu po schůzce. Ale měla jsem štěstí, hledali manažera přesně mých zkušeností.

Co bylo na začátku podnikání nejtěžší? Proč někteří uspějí, a jiní nikoliv?

Firmu jsme založily, když zrovna probíhala těžká finanční krize, takže tržní podmínky byly úplně jiné než dnes. Ale měly jsme s kolegyní obrovské štěstí. Strašně rychle jsme pochopily, kterým směrem se vydat a od kterého naopak upustit. Neztrácely jsme čas tam, kde jsme věděly, že to nefunguje, ale zaměřily jsme se na segment, kde jsme cítily, že můžeme uspět.

Jaký je rozdíl mezi podnikáním u nás a v zahraničí?

Lidé ve Velké Británii jsou zvyklí využívat služby a připraveni za ně zaplatit. Smluvní strany se respektují. Podnikání v západní Evropě má dlouhodobější historii, u nás se stále vyvíjí. V naší zemi většina podnikatelů nevidí důvod, proč používat specializované firmy, poskytující konzultace.

Kdy jste se rozhodla vybudovat si vlastní firmu?

Když jsem postupem času zjistila, že umím budovat značku pro někoho jiného, chtěla jsem začít pracovat na něčem, co bude skutečně moje a za čím bude stát moje jméno. Jenže mi bylo přes třicet a chtěla jsem mít děti. Souhrou událostí pár let poté jsme se přes kontakty daly dohromady s Michaelou a spustily firmu. V té době mým dětem byly rok a 4 roky. Když se dívám zpátky, nevím, jak jsem to s tak malými dětmi mohla udělat. Ale stalo se, tak nezbylo než vymyslet, jak to vše zorganizovat. Domov jsem měla a mám v Londýně, ale firmu v Praze.

Jak jste získaly svůj první velký projekt?

Na počátku nám pomohly naše kontakty, ale bez vytrvalé práce a obrovského štěstí by to nešlo. Do jedné významné firmy nastoupil člověk, který nás obě dobře znal a chtěl s námi pracovat. Na základě toho jsme získaly další významné projekty. Tím se nám podařilo se zviditelnit.

Zprvu jste na projektech pracovala jen s kolegyní. Kdy jste se odhodlala zaměstnat další lidi, kteří by s projekty pomáhali?

Na zaměstnance jsme v počátcích neměly peníze, s kolegyní jsme vše musely zvládat ve dvou. To nás ale neodradilo, na to jsme byly připravené. Zaměstnat nové zaměstnance jsme mohly postupně, jak přicházely projekty. Nyní dáváme práci přibližně třiceti lidem.

Co jste musela udělat pro to, aby byla vaše společnost úspěšná?

Vedení každé společnosti musí mít vizi, pokud ji nemá, nikdy podnik nemůže fungovat. Na druhou stranu bychom bez kvalitních zaměstnanců nebyly tam, kde jsme. Oni jsou tu od toho, aby nás oprostili od všedních starostí, úkolů a problémů. Dávají nám prostor věnovat se získávaní nových klientů a posouvat společnost dál. Je důležité vybrat si zaměstnance, na které se můžete stoprocentně spolehnout, důvěřovat jim. Náš tým je naše prodloužená ruka. Ví, co chceme, jak toho chceme docílit a proč to chceme.

Máte nějaký recept, jak si své zaměstnance udržet, aby chtěli ve firmě zůstat a svého zaměstnavatele si vážili?

Nadřízený musí mít přirozený respekt. Musí přesně vědět, čeho chce docílit. Je třeba s lidmi mluvit, pochválit je, vytknout chybu tak, aby se z toho lidé poučili, a ne se ho báli.

Co byste poradila člověku, který o podnikání nic neví, ale chtěl by s ním začít?

Bez absolutní lásky k oboru a odhodlání zřejmě neuspějete. To vám pomůže překonat překážky a vždy se dívat kupředu. Úspěch je dřina, dřina a dřina. Pak si vás štěstí najde.

Jaké znalosti a vlastnosti člověk musí mít, aby se dokázal na trhu prosadit?

Měl by dobře znát prostředí, do kterého vstupuje, a znát mezery na trhu. Intuitivně vycítit, do čeho se pustit. Musí mít pevnou vůli a oprostit se od neúspěchů. Ty budou přicházet každý den. Někdy budou menší, někdy větší, ale důležité je vytrvat.

S většími či menšími problémy jste se tedy potýkala i vy…

Tisíckrát. Dobré ale bylo, že jsme na ně byly dvě. Vzájemně jsme se podržely. Navíc já se z každého neúspěchu vyspím a jedu nanovo.

Jak jste problémy řešila?

Téměř každý den jsme s kolegyní diskutovaly naši dosavadní práci. Co fungovalo, co nefungovalo, proč to nefungovalo, jak bychom měly postupovat dál. Všechno má nějaké řešení. Když se k cíli nemůžete dostat jednou cestou, zkuste jinou a pak zase další.

Poradila byste našim čtenářům, co je v podnikání nejdůležitější?

Odhodlání a reálná splnitelná, a hlavně realizovatelná vize. Ta vám dá potřebný nadhled. Nesmíte se zabývat detaily a musíte správně vyhodnocovat, co je důležité, a co není. Myslím si, že 98 % problémů mají řešení a ty, co ho nemají, ho zkrátka nemají. Důležitá je i důvěra. Vybudujte si ji u zaměstnanců a pak za vámi budou chodit, když nastane nějaký problém. Zároveň ale také musejí vědět, kde jsou jejich hranice. Nezapomínejte ani na sebekritiku. Nikdy se nesmíte spokojit s tím, co máte. Vždy je nutné přemýšlet o tom, co udělat lépe.

Jaký je váš největší dosavadní úspěch?

Moje rodina, to především. Ale také to, že jsem uspěla nejen v Británii, ale i v soukromém podnikání. V této oblasti nepracují skoro žádné ženy, a tak bylo těžké se dostat na úroveň Britů. Pro ně jsem byla pořád holka z východní Evropy. Naštěstí jsem jim prostřednictvím české pobočky dokázala vydělat tolik peněz, že mě začali brát jako sobě rovného. Stálo mě to tisíce hodin dřiny, učení a pevné vůle všechen ten tlak ustát. V podnikání jsem si našla kolegyni, které mohu důvěřovat a umíme si vzájemně rozdělit práci.

Máte nějaký sen, který jste si ještě nesplnila?

Mým největším snem bylo vybudovat si vlastní společnost. To se mi splnilo. Ale také bych ještě chtěla vyzkoušet nový typ podnikání. Více se zaměřit na konečného spotřebitele daného produktu nebo služby, ale co by to mělo být konkrétně, to ještě netuším. Ráda bych se také podívala jinam než do Británie, třeba do Ameriky, a podívat se po nápadech tam.

Martina Bartek speciálně ženám...

„Ráda bych, aby tento rozhovor pomohl ženám, které váhají, jestli zkusit něco nového. Zkuste to! Jestli si věříte a máte dobrý nápad, tak není důvod čekat. Ženy mají úžasnou vlastnost přizpůsobit se jakékoliv situaci. Dnes vím, že ani rodina není překážkou, ba právě naopak. Připravte se na to, že to bude těžké, budete unavená a nebudete vědět, kde vám hlava stojí, ale když nic nezkusíte, nezjistíte, jaké možnosti máte.“

První vydání magazínu Business Leaders vychází 26. února. Ve schránkách jej najdou všichni, kdo jsou skutečně ochotní na sobě pracovat a registrují se zde.

© Michaela Dočkalová

- Reklama -