3 neobvyklé způsoby, jak z ničeho vybudovat sebevědomí

"Nevěřím si, že to dokážu." Věta, kterou si můžeme namlouvat ještě ve stáří. Já se však ptám: Co když pak zjistíme, že jsme se mýlili? Co když jsme schopni to dokázat? V čem by náš život mohl být jiný, kdybychom to, o čem pochybujeme, zvládli?
- Reklama -

Zamyslete se, prosím: Na co byste si troufli, kdybyste si byli jisti, že to zvládnete?

Aby člověk uspěl, potřebuje sebedůvěru. Jinak se bojí i představy.

Položíme-li na zem široký dřevěný trám, přejdeme po něm. Vyzvedneme-li TENTÝŽ trám do výšky, bojíme se. Ačkoli po zemi po trámu přejdeme bez zaváhání, ve výšce nás brzdí představa pádu. Je nás dokonce schopna tak ochromit, že opravdu spadneme. Hlava totiž rozhoduje.

Věřit, že se na sebe můžeme spolehnout, soustředit se na úspěch a být přesvědčeni, že za každých okolností uděláme to nejlepší, je dovednost, kterou v sobě člověk může rozvinout. Psychických vzpruh, které přicházejí zvenku (kouč, motivátor, hudba), je spousta, žádná z nich ale není tak cenná jako sebedůvěra vycházející zevnitř – ze sebe samého. Jak ji v sobě vytvořit z ničeho?

Ať Vám odvahu vzalo cokoli – možná cizí jedovaté slovo, možná změna nálady, možná jen zpochybňující myšlenka –, zvažte, prosím, následující 3 neobvyklé způsoby, jak v sebe znovu uvěřit.

1. způsob: Podstupte výzvu, do které se Vám nechce

Okamžik, kdy o sobě pochybujeme, je právě ten, kdy bychom to měli zkusit. Jakmile se pro to rozhodneme, ba jakmile uděláme první krok, ta pochybnost zmizí.

Jak píšu v magazínu Business Leaders, mozek se dokáže v každém okamžiku koncentrovat pouze na jednu myšlenku. I když těká, přeskakuje pouze z myšlenky na myšlenku. Ostatně, všimněme si, že v každém okamžiku vnímáme pouze jeden zvuk. Zdá se nám, že vnímáme směs zvuků, že zvuky splývají, ale ve skutečnosti mozek drží a analyzuje vždy pouze jeden podnět. Slova kolegy, NEBO zvuk motoru auta, NEBO zpěv ptáka.

Nesebedůvěra je myšlenka směřující k pasivitě, nic víc. Sebedůvěra je myšlenka směřující k aktivitě. Kdykoli se v zimě odstrčíme na saních a řítíme se svahem dolů, je naše myšlení zaměřené na akci. V té chvíli jsme schopni udělat pro úspěch maximum, ne minimum či vůbec nic.

Anna Brandejs, podnikatelka v oblasti estetické medicíny, pravidelně chodí do posilovny. „Jakmile se mi jít nechce, vím, že je nejvyšší čas jít.“ Máme totiž jen jeden mozek. Začne-li být pasivní v jedné oblasti, má sklon zůstat pohodlně pasivním i v další.

Jeff Bezos, zakladatel největšího internetového obchodu Amazon a nejúspěšnější podnikatel tohoto roku, který od prvního ledna do dnešního dne vydělal už 23,4 miliardy dolarů, říká: „Svou vnitřní sílu buduji tak, že se záměrně příležitostně vystavuji situacím, kdy mě vysoko převyšují nové a neznámé překážky. Abych je překonal, musím se učit adaptovat a hledat cesty, jak růst. Díky tomu vím, že naše vize jsou důležitější než momentální osobní limity. Uvěříte-li totiž, že dosáhnete cíle, najdete i cestu.“

2. způsob: Co nejčastěji prohrávejte a buďte s tím v pohodě

Zkoušejte nové. Zvědavě. S úsměvem. Byť klidně s opakovaným neúspěchem.

Tam, kde se průměrný člověk zastaví, nadprůměrný pokračuje. Nejlépe je to vidět ve sportu. Nadprůměrného sportovce dělá schopnost nedat se odradit neúspěchem. Každý úspěšný sportovec dokáže analyzovat své selhání, pojmenovat své rezervy, následným zvýšeným tréninkem je odstranit, a tudíž se naučit vyhrávat.

Jeden z nejlepších fotbalistů současnosti Cristiano Ronaldo, v dětství odstřižený od svých rodičů a rodné Madeiry a plačící po nocích na ubytovně lisabonské akademie, říká, že by nikdy nepřekročil průměrný stín, kdyby při každodenním tréninkovém drilu nepochopil smysl porážky. „Když chcete něco dokázat, není důležité, kolikrát spadnete, ale kolikrát se zvednete zpátky na nohy.“ A dodává: „Čím více proher, tím více příležitostí pro zvýšení sebedůvěry.“

Stárnoucí tenistka Roberta Vinci, která v roce 2015 na US Open senzačně vyřadila suverénní světovou jedničku Serenu Williams, po zápase přiznala, že nevěří v pozitivní myšlení. „Od ranního probuzení mě nenapadlo, že bych dnes mohla vyhrát. Kdybych se touto myšlenkou zabývala, musela bych buď dělat slepou, že nevidím statistiky, nebo být opravdový blázen. Vyhrála jsem jen proto, že jsem byla smířená s porážkou, ale současně rozhodnutá koncentrovat se na každý míč. Kdykoli jej Serena poslala na mou stranu kurtu, měla jsem jedinou myšlenku: Tref a utíkej zpátky na pozici. Tohle jsem měla v hlavě celý zápas.“

Úspěšní lidé mají vyrovnanou psychiku. Vědí, že nejsou bezchybní a chyby musejí přijít. Jsou však v naprosté pohodě s tím, že jsou „jen“ lidé. Jsou odhodlaní udělat v každém okamžiku maximum. To stačí.

Věřit, že uděláme maximum, můžeme všichni. To je základ sebevědomí. Mimochodem, Serena Williams po osudové porážce přiznala, že si myslela, že se vítězství urodí samo. Nekoncentrovala se. Pak i „malý“, který se koncentruje na každý úder, může porazit velkého.

Mark Zuckerberg, zakladatel Facebooku a aktuálně druhý nejúspěšnější podnikatel roku (od prvního ledna vydělal 20,7 miliardy dolarů), říká, že si je vědom obrovské spousty chyb. „Hledat správnou cestu je ovšem důležitější než žádnou nehledat a mít pravdu v tom, že ji nejsem schopen najít.“

Roberta Vinci tomu také říká „mít ráda své chyby“. Proč je dokáže mít ráda, to už víme. Ukazují rezervy, které vždy můžeme odstranit.

Jaký třetí neobvyklý způsob je možné si snadno osvojit?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama -