Koučink ze zahraničí: Jak se sny mohou stát skutečností

Napadlo Vás někdy, že se můžete živit i odjinud než z Česka? Co místo bez takových výkyvů teplot – přehnaných zim i veder? Mladí Češi si ho zamilovali a podnikají odtud. Jmenuje se Bali.
- Reklama -

Magazín Business Leaders je o úspěšných Češích a Slovácích. To však neznamená, že musejí působit jedině v Česku a na Slovensku. Proč se rozhodli pro cizinu a jak odlišný je jejich život tam?

Mnozí z nás mají ten pocit, jako kdybychom byli dřevorubci v hlubokém lese. Den co den kácíme stromy, přetíženi prací. Snažíme se někam si proklestit cestu, a přitom nemáme to podstatné – nadhled, jestli vůbec jdeme správným směrem.

Aleš Vrána svým klientům pomáhá už otázkou: Když si představíš, že budeš v životě vyhrávat, jak vlastně bude vypadat tvé vítězství?

Opravdu to víme? Opravdu nad tím přemýšlíme? Nebo jen čekáme na náhodu – že se ukáže, že jdeme správným směrem? Co když už teď existuje způsob, jak se podívat vysoko nad les a spatřit, kudy jdeme?

Aleš Vrána je certifikovaný kouč. Kdekdo se domnívá, že radí. Že je expertem, mentorem, konzultantem. Že staví na nohy ty, kteří nabyli dojmu, že to nedokážou sami. Nic takového.

Na světě neexistují dva stejné lidské mozky. Aleš Vrána o tom říká: „Každý z nás ví nejlépe, co je pro něj optimální, jen na to potřebujeme přijít. Kouč je ten, S KÝM na to přijdeme.“ A dodává: „Je to jako každá jiná hra. Ať jde o práci, obchod, vedení lidí, život může být jako hra. A smyslem koučování je pomoci hráči, aby hrál svou hru lépe. Kouč je tedy ten, kdo pokládá otázky, kdo aktivně naslouchá a kdo pomáhá hráči vytvořit uvědomění – zkrátka je to proces objevování.“ Jinými slovy: nadhled nad lesem.

Vila Aleše Vrány na Bali. Odtud pracuje.

Tohle je Alešův druhý domov. Bali. Indonéský ostrov, nejzápadnější z Malých Sund, leží mezi Malajsií na západě a Austrálií na východě. Jako zázemí pro vlastní byznys ho využívá početná komunita Čechů, která tu obvykle žije i s rodinami – děti tu chodí do anglických škol, užívají moře, zdravého vzduchu, vodních sportů a celoročně stabilního klimatu.

Je příznačné, že je Aleš Vrána právě tady. Když byl poprvé na dovolené v Thajsku, ještě jako zaměstnanec jednou v lednu, na vlastní kůži poznal, že v zimě nemusí být jen zima. Tehdy si slíbil, že se do Thajska vrátí – a na delší dobu. „Ale v pozici zaměstnance to nešlo. Navíc, po návratu do Česka jsem nerozuměl tomu, proč lidé sedí celé dny v kancelářích,“ vzpomíná na období, kdy vedl tým v telekomunikační firmě. „Uvědomil jsem si, že mi pozice zaměstnance nedává svobodu, kterou potřebuji, ale ještě jsem neznal způsob, jak to změnit.“

Aleš Vrána

Na pláž to má kousek. A všude kolem hinduistická kultura, úsměvy, vonné tyčinky, posvátná místa, tance i památky, to všechno v atmosféře, tolik odlišné od českého stresu. „Začal jsem podnikat a s podnikáním cestovat. Doma mi nesedělo dlouhé podzimní a zimní období. Narodil jsem se v červenci a jsem letní člověk, přiměřené slunce mi dává energii. V Česku jsem od října do března měl rok co rok pocit, že jen čekám na jaro.“ A tak bydlel v Barceloně, Sydney, projel celý jih Thajska, celou Srí Lanku, zamiloval si asijskou kulturu. A stal se profesionálním koučem na dálku.

„Už předtím jsem vedl tým a rozvíjení lidí mě bavilo, ale ne obsah té práce. Zůstal jsem u formy a pomáhám lidem s jejich rozvojem, s tím, že obsah jejich byznysu nehodnotím,“ vysvětluje muž, který v Česku otevřel pobočku CoachVille a předává celé know-how českým koučům a podnikatelům. (CoachVille je škola založená Thomasem Leonardem, otcem moderního koučování a spoluzakladatelem ICF, mezinárodní federace koučů, která má dnes více než 26 000 členů.

Příklad pomoci? Jiří Halousek, ředitel svobodné softwarové firmy IReSoft, dnes považuje zkušenost s koučováním za zásadní zlom ve svém životě. Ačkoliv svou firmu založil už v roce 2002 a vypracoval do velikosti osmdesáti zaměstnanců, jeho cesta drhla.

Kouč nemusí sedět vedle Vás, moderní komunikace umožňuje podstupovat trénink i pravidelně po telefonu.

„Byl jsem skutečně jako ten dřevorubec,“ říká Jiří. „Dělal jsem všechno nejlépe, jak jsem uměl, ale postrádal jsem nadhled, zda jdu skutečně správným směrem. Byl jsem dost direktivním ředitelem, aniž jsem si to uvědomoval. Dnes to vidím. Alešovo koučování mi pomohlo najít v sobě jiný, pro mě přirozenější přístup. Uvědomil jsem si, že lidé ve firmě nejsou pro mě, ale já pro ně. Změnil jsem své vedení tak, že mojí rolí, rolí lídra, je pomáhat svým lidem odstraňovat překážky a umožnit jim vyrůst, aby byli lepší než já – tedy abych nebyl ten nejchytřejší. Zkrátka: abych pomocí svých výzev a podpory přispíval k tomu, aby oni vyhrávali. Protože když začnou vyhrávat moji zaměstnanci, budeme vyhrávat všichni.“

Jiří Halousek se vlastně stal koučem uvnitř své firmy. „Stanovuji výzvy na hranici komfortu, protože ty posouvají dál.“ A co je kuriózní, udělal kouče i z několika svých zaměstnanců. „Dnes mám deset vedoucích a každý z nich absolvoval koučovací výcvik. V čem je výhoda? Mluvíme jedním jazykem, nálada ve firmě se posunula od křečovité povinnosti k produktivní zábavě, ostrůvkaření k utužování part a seberealizaci jednotlivých členů, vzájemné důvěře mezi námi všemi, uznání a podpoře,“ vypočítává Jiří Halousek. „Poslední roky jsou nejlepší v mém životě jak pracovně, tak osobně. Věřím, že podobně to hodnotí i můj tým.“

Západ slunce na Melasti Beach na Bali.

Aleš Vrána žije svůj sen. Má štěstí na dobu, do které se narodil. Existuje Skype, WhatsApp, Messenger, Zoom. Fyzická vzdálenost mezi lidmi přestala hrát takovou roli, bariéry mizí. „Koučování funguje stejně přes počítač a telefon. Hodně klientů nebo partnerů jsem dosud nepotkal osobně. Ostatně, i mezi nimi je dost těch, kteří v rámci podnikání nechtějí jen dřít celý život v kanceláři, ale také cestovat a poznávat svět.“

Denně věnuje koučování šest hodin, večer patří přítelkyni a cestování po Bali. „Pracovní čas trávím s lidmi, kteří se chtějí mít lépe, mít lepší výsledky, lepší život. Pomáhám jim, aby si splnili své sny. Víte,“ pokračuje, „mnoho lidí si časem přestává věřit, když chybějí výsledky a progres. Potřebují vidět pokrok v oblastech, které jsou pro ně důležité, jinak se to podepisuje na jejich emoční stabilitě. Navíc existuje velká skupina těch, kteří v možné uskutečnění svých snů ještě ani věřit nezačali. Mají mentalitu oběti, která jim neumožňuje pohlížet na svět zvídavě. Ještě nenašli způsob, jak přeměnit své sny v realitu, a jsou přesvědčeni, že to pro ně není možné. A my všichni fungujeme v souladu se svými přesvědčeními.“

U tradiční rybářské loďky domorodců se zamyslí. Jaký vlastně býval jeho sen? A kde je dnes? Musí být příjemné, když zjistíte, že se sny plní.

Když mě zajímá, na jakém způsobu přemýšlení funguje jeho koučování, odpovídá: „Já to vidím tak, že v naší mysli bydlí ředitel a pracovník. Ředitel ví, jak udělat všechno nejlépe, a pracovník se snaží řediteli vyhovět, ale občas udělá chyby. Ředitel pracovníka kritizuje za chyby, pracovník je pak demotivovaný a ztrácí víru v to, že při své chybovosti může uspět. Já se snažím najít cestu, aby náš ředitel umožnil našemu pracovníkovi učit se, pak se mu totiž začne dařit mnohem lépe. Přílišná sebekritika je jako ruční brzda. Nakonec, zkoušeli jste někdy jet autem se zataženou ručkou?”

Svou firmu nazval Život jako hra. Ne náhodou. „Základní myšlenkou koučování je, že hráč hraje hru, jak nejlépe dokáže, a kouč hráči pomáhá, aby hrál svoji hru ještě lépe. Používá k tomu koučovací metody a dovednosti. Je to stejné jako ve sportu. Ostatně to je důvod, proč mají i vrcholoví sportovci své kouče. Prakticky kdokoli, kdo chce ve svém životě ,hrát lépe‘, ať jde třeba o byznys, může mít svého kouče. Na úspěchy i neúspěchy pak není sám.“

Vydání plné námětů ke zlepšování zasíláme už 31. srpna. Magazín Business Leaders pro všechny, kteří chtějí pracovat efektivněji, ať sami, nebo v týmu, lze získat pouze zde.

© Petr Casanova

- Reklama -