Mámy-podnikatelky: Mých 7 křižovatek v hlavě

Opravdu se to nedá sehnat levněji?
- Reklama -

Mám rád chůzi proti proudu času. Nezajímá mě jenom úspěšná současnost podnikatele, ale všechno, co k ní vedlo. Jak vypadaly začátky?

Baví mě to proto, že zjišťuji, že někteří lidé jsou schopni vstoupit do podnikání tehdy, kdy si to jiní vůbec neumějí představit. Dnešní příklad: MARTINA SVADBÍKOVÁ.

Dnes má při třech dětech dva úspěšné e-shopy Bella Rose a Nordic Day. Přitom začínala jako máma na mateřské, s dluhy a v pronajatém bytě. Nájemné i splátky auta tak tak hradili z manželova zaměstnaneckého platu a mateřské.

Připadá Vám, že Vy rozhodně nemáte ideální startovní pozici pro podnikání? Tak to si poslechněte její příběh.

Martina Svadbíková, zakladatelka e-shopů Bella Rose a Nordic Day

Bylo jí 17 let, když ve 2. ročníku gymnázia zjistila, že je těhotná. Okolí jí „samozřejmě“ radilo interrupci. Řekla, že ne. Raději odložila své sny o vysoké škole.

Bylo jí 21 let, když rodila podruhé. Tentokrát již plánovaně. Rozhodla se obrátit své plány – nejprve postavit základy rodiny, a pak kariéru, respektive vzdělání (dokončit maturitu).

Dnes je jí přes třicet a má funkční byznys, zaopatřené děti, manžela, který prokázal, že je na něj spoleh, a už si jen odškrtává sny: cestování…

Začala půjčkou 50 000 Kč od rodičů. Vybírala jen to, co se jí osobně líbilo, co by si do bytu pořídila sama, kdyby byla jedinou zákaznicí e-shopu. Na veletrhu skandinávského designu v Dánsku oslovila první dodavatele, dohodla exkluzivní spolupráce, … a tak dále, to vše si do detailu krok za krokem můžete přečíst v novém vydání magazínu Business Leaders.

Zaměřme se však na hlavu. Jak to, že si vůbec „dovolila“ podnikat? Jak to, že se při dětech, na mateřské, s jediným platem manžela a mezi dluhy nebála začít? Jak se vyrovnala s vnitřními výčitkami, že je možná špatná máma (když děti předala manželovi, aby ona mohla pracovat) a manželka (když nebyla každý den teplá večeře)? Proč to vlastně celé dělala?

Pokud i Vy máte podobná rozcestí v hlavě, zde jsou její pohledy:

1. Mám riskovat při dětech?

„Hodně lidí si řekne, že kvůli dětem a rodině nemohou riskovat a vsázet všechny úspory a půjčky na podnikání. Pro mě to naopak byla jediná cesta.

Motivovala mě vidina, že si v podnikání do jisté míry sama rozhodnu o svém čase. Mohla jsem si plán přeorganizovat tak, že odpoledne jdu na besídku do školky a pak odpracuji celou noc.

Nejvíce mě ale poháněla vize. Viděla jsem v hlavě svůj obchod v živých barvách do posledního detailu a prostě jsem MUSELA jít za uskutečněním.“

2. Co když mi to nevyjde?

„Každý sní o úspěchu. Ale úspěch je relativní pojem. Pro každého znamená něco jiného.

Vadí mi, když se do lidí tlačí, že úspěchem je jedině vlastní firma nebo kariéra. Ti, kteří se na tuto cestu slepě vydají v domnění, že pak budou šťastní, zjistí, že jim to nesedí, a jsou o to více nešťastní. Nejsou nastavení na život manažera, ředitele, podnikatele. Zapomněli si položit hlavní otázku: Co je úspěch pro mě?

Mám ráda Business Leaders, protože hovoří také o lidech, kteří třeba svou firmu zavřeli, protože jim došlo, že nejsou ten typ – že se v podnikání více trápí, než radují. Zatímco okolí se jim směje, že své podnikání nezvládli a že jsou určitě nešťastní, oni naopak směřují ke svému štěstí a naopak jsou hodni obdivu, protože měli odvahu uvědomit si své priority a ukončit to, co jim nebylo vlastní.

Mým snem bylo mít tři děti a firmu. Nebála jsem se vybočit z řady. Nebylo to lehké, ale to mě nezajímalo. Byl to můj směr.“

3. Co když mi nikdo nepomůže?

„Naučila jsem se v rodině nebát říct si o pomoc. Přestala jsem ,soutěžit o titul Matka roku‘ a raději zapojila tatínka, aby on ,získal titul Otec roku‘. Zapojila jsem babičky, z prvního výdělku si najala nejdříve paní na hlídání. Pomohlo mi, že najatá chůva dvakrát týdně vzala syna na výlet a já měla klid na práci a tlačení káry vpřed. Alespoň jsem nebyla tolik neklidná ani s dětmi, když jsem potřebovala pracovat, ani při práci, když jsem si uvědomovala, že děti někde čekají. Výběr té správné tety byl jednou z mých rozhodujících podnikatelských investic.

Chápu, že pro mnoho maminek je nepředstavitelné, že by se o jejich dítě starala jiná žena. Ale já dnes vidím, jak jsou děti šťastné, když mají změnu, a nakonec i my rodiče nejsme tak vystresovaní, máme čas i pro sebe. Nakonec zjistíte, že všechno nemusíte dělat Vy, že denně nemusí být teplá večeře a puntičkářsky uklizeno. Zjistíte, že mnohem víc v rodině je sdílet pohodu a lásku, ne nervy a podrážděnost. A je v zásadě jedno, jakou cestou toho dosáhnete. Tohle byla ta moje.“

4. Co když všechno nezvládnu?

„Nejsem nadčlověk. I já jsem měla v hlavě zaklíčováno, co bych jako matka nebo manželka MĚLA, co společnost OČEKÁVÁ. Moje rada zní: Nelpěte na nedůležitých detailech – na tom, co by se MĚLO.

Naučila jsem se vyhýbat všemu, co mě zbytečně stresuje a bere mi síly, a přitom to nemá hlubší význam. A naopak dělat to, co mě uklidňuje a dodává mi síly, ačkoli to nemusí mít hlubší význam pro jiné. Například: Mám ráda útulné prostředí. Lépe se v něm soustředím a vymýšlím lepší nápady. Manžel uklízení může považovat za zbytečnou ztrátu času, ale mně to přináší lepší výkonnost. Ale pozor! Nepřeháním to. Načechrám polštářky, uklidím hračky. Prach denně neřeším. Raději zhasnu, zapálím svíčky – a rázem je stejná útulná atmosféra.

Proto pokud zjistíte, že každodenní teplá večeře je důležitá pro Váš osobní klid a pohodu, dělejte ji dál. Já jsem se naučila některé desetiminutové recepty a zavedla donáškový čtvrtek. Pizza doručená z restaurace není horší než ta ode mě a šetří mi čas, který mohu věnovat navíc právě dětem.“

5. Co když nebudu mít čas na sebe?

„Naučila jsem se nedat si vzít ‚svůj čas‘. Protože z něj čerpám největší energii.

Domluvím si paní na hlídání a jdu na masáž. Domluvím babičku a jedeme s partnerem na wellness víkend nebo dovolenou bez dětí. Neustále mám v hlavě, že si potřebuji také odpočinout a utužovat vztah s partnerem. Jedině pak mohu nabrat sílu, abych ji mohla rozdávat – třeba dětem.

V jednom podnikatelsky náročném období byl manžel v nemocnici. Dojížděla jsem za ním, byla na děti úplně sama, a ještě řešila náročné úkoly v práci. Nejmladší syn proplakal celé noci a já byla nevyspalá, na pokraji zhroucení. Tehdy jsem se odhodlala k jednomu ze svých nejlepších rozhodnutí. Zavolala jsem babičku na hlídání, pak do hotelu naproti našemu domu, objednala si pokoj a odešla tam na dva dny. Vyspala jsem se, dokončila pracovní projekt, znovu nabila energii.

Když se to doslechli známí, lekli se, že se rozvádíme. Neměli jiné vysvětlení pro to, že si naproti domu pronajmu hotelový pokoj. Kamarádky, také pracující mámy, pak přiznaly, že o tom sní už dávno. Jen na to neměly dost odvahy…“

6. Co když mi to jednou děti vyčtou?

„Podnikatelský život je chaotický a náročný. Oproti zaměstnání to není jen práce, ale je to nový životní styl. Navíc my ženy jsme mistryně v sebeobviňování. A já jsem dodnes. Je den, kdy bych měla být hrdá – vyjednám lepší podmínky s dodavatelem, vymyslím se svými zaměstnanci skvělou marketingovou kampaň, nakoupím domů, naskládám nádobí do myčky, povídám si s manželem, uspím děti u pohádky, naplánují víkend s rodiči…, a stejně pak v posteli přemítám, co jsem nestihla udělat. Že jsem nestihla třídní schůzky, upéct štrůdl (na rozdíl od kamarádky, která si ho dala na Facebook, protože ONA to zvládá!)… S pocitem, že možná jsem špatná matka, bojuji pořád a asi se ho nezbavím. Ale naučila jsem se krotit ho, stát si sebevědoměji za svým životem, nesrovnávat se s jinými, neposlouchat, ,jak bych to měla dělat‘.

Mateřství je individuální, proto naslouchám své intuici a především sleduji, zda ti lidé, které na kterých mi primárně záleží, jsou šťastní, nebo jim něco schází. A nezdá se mi, že by má rodina byla nešťastná.“

7. Pro koho se to vlastně mořím?

„Nemám přímou ambici, aby mé e-shopy jednou převzaly děti. Nechci, aby to vnímaly jako povinnost, když to byla moje vize. Ale co chci, je předat jim obecnou zkušenost, že si mohou splnit svůj sen, když na něm budou makat, a že se vyplatí žít tak, abychom byli spokojeni po svém a viděli ve svém životě smysl. Klidně ať nemají žádnou firmu a jsou šťastná archeoložka, nebo youtuber. Nemusejí podnikat, hlavně ať jdou za svým snem.

Nicméně vidím, jak se děti ode mě nakazily. Mluví mi do výběru nových produktů, reklam. Mají svůj názor. Syn řeší, co kolik stojí, jestli kampaň není drahá a opravdu se vyplatí. Dcera se v jednom fastfoodu rozčílila, jak mohou její oblíbené nugetky stát více peněz, když se nově balí ne do krabičky, ale jenom papírového sáčku. Tudíž tento fastfoodový řetězec zvyšuje svůj zisk, ale dokáže to marketingově okecat.

A tak nejen já je, ale i děti mě pořád něco učí. A já, i když jsem teprve třicátnice, mohu říct, že takový život za to stojí.“

Jak pozitivně změnit svůj život po pracovní stránce? O tom je tištěný magazín Business Leaders. Nové vydání Jak zvedat výsledky zasíláme už koncem srpna čtenářům registrovaným zde.

© Petr Casanova; elektronicky lze číst obsah tištěného titulu zde

- Reklama -