Zakladatel Booking.com: Co se o sobě dozvídáme, když cestujeme sami

Geert-Jan Bruinsma, zakladatel Booking.com
- Reklama -

„Je to přes dvacet let, co jsem začal vytvářet tu stránku. Prostě mě napadlo: Co kdyby mohl KDOKOLI učinit hotelovou rezervaci on-line?“ Když Geert-Jan Bruinsma, Nizozemec žijící v Amsterdamu, hovoří o začátcích služby Booking.com, snažím se dopídit, proč tatáž myšlenka nenapadla už někoho před ním, respektive pokud ho napadla, proč ji ten „někdo“ nedokončil. „Asi jsem si dostatečně uvědomoval, jaké výhody má pro člověka cestovat sám,“ dodává.

Všimli jste si toho trendu? Přibývá cestujících samotářů. Nejenže cestují na vlastní pěst, tedy bez přispění cestovních kanceláří, ale i single. Proč vlastně? „Já jsem nikdy neměl strach, že se ztratím. Naopak jsem poznal, že tímto způsobem cestování se nejlépe najdu,“ říká Geert-Jan Bruinsma a s úsměvem poznamenává: „Já vlastně do světa nejezdím poznávat ani tak druhé, jako sám sebe.“

Co především? Co se vlastně o sobě dozvídáme, když cestujeme sami, podle zakladatele Booking.com?

1. poznání: Jak se o sebe dokážeme postarat

„Vystoupíš z letadla na místě, kde jsi nikdy nebyl. Trochu panika, trochu adrenalin. Nedá se na to připravit, a přesto musíš udělat krok vpřed, zpátky do letadla už cesta nevede…“ Při tomto Bruinsmově popisu si vzpomenu na vůbec první dětskou noc na skautském táboře.

„Přitom je to jen první překážka. Jakmile se aklimatizuješ a rozkoukáš, začneš vnímat to kouzlo, tu možnost prožít každý den tak, jak v každém okamžiku chceš; jít klidně tam, kam se rozhodneš.“ Bruinsma k tomu dodává: „Je to zvláštní samota, ve které přestáváš být osamělý, protože stále víc cítíš, že jsi s někým, na koho se můžeš spolehnout – sám se sebou.“

Nedělat nic, co nechceme. Nikomu se nepodřizovat. Žít v naprosté vnitřní kompatibilitě se svým rozhodnutím a na všem se sám shodnout. A také stoprocentně odpovídat za své chyby. „Jako v byznysu,“ usmívá se Geert-Jan Bruinsma. „Dobrý trénink.“

2. poznání: Jak dokážeme ocenit nové přátele

„Doma se někdy upínáš na lidi, o kterých víš, že Tě podrážejí. Myslíš si, že nikoho jiného mít nemůžeš, že toto jsou jediní lidé pro Tebe na světě. A pak,“ říká Bruinsma, „jsi v cizině a zjišťuješ, jak snadné je navázat nové vztahy, když musíš, a zdá se Ti, že laskavých lidí je v nové zemi tak nějak víc než doma. Jenže to není prostředím. Je to tím, že se otevíráš novým lidem a oceňuješ i tu sebemenší pomoc. Všechny malé pomoci jsou nejpříjemnější na neznámých místech.“

Přestat se bát lidí. Nechat si poradit. Unést i možný trapas, že jdeme špatným směrem. „Jako v byznysu,“ dodává znovu Geert-Jan Bruinsma, „když potřebuješ zpětnou vazbu.“

3. poznání: Kdo jsme, když se nikdo nedívá

„Najednou tam není nikdo nablízku. Ani osoba, před kterou se musíš přetvařovat, poslouchat ji, pochlebovat jí, aby se cítila příjemně, mluvit jen proto, aby nebylo ticho. Najednou jsi úplně svobodný a poznáváš hloubku mlčení. Můžeš objevovat, zkoušet i to, čeho ses vždycky bál, aby se Ti někdo nesmál, neodsoudil Tě za případný neúspěch,“ připomíná Bruinsma. „Kdykoli kráčíme do nových míst, a to i v byznysovém životě, nevíme, co přesně dokážeme. Před druhými se ale stydíme. Jen o samotě se odvážíme být sami sebou a poznat se.“

Geert-Jan Bruinsma říká, že teprve o samotě na cestách člověk plně pochopí své instinkty a intuici. Prověří si, jak moc se na ně může spoléhat. „Krásné je, že se nemůžeš na nikoho vymluvit. Ztratíš pas, nestihneš spoj, odjedeš autobusem špatným směrem… A teprve v té chvíli žasneš, jak kreativní jsi a jaká improvizovaná řešení vymyslíš. Učíš se vypořádat s neočekávanými problémy, rychle zvládáš nové věci – nasáváš fráze v cizí řeči, akceptuješ normy jiných kultur. Bleskově se orientuješ, adaptuješ, přizpůsobuješ ,trhu‘.“

A hlavně každý den pobytu je testem trpělivosti, pokory, vytrvalosti. „Poznáváš, jak daleko můžeš dojít, co všechno zvládnout, v jak nekomfortních situacích zachovat klid. A zjišťuješ, že můžeš posouvat své limity.“

Poslední věta Bruinsmy ve mně rezonuje nejdéle. „Když pak usedneš do zpátečního letadla, cítíš, že Ti něco začíná chybět.“ Jako bychom ztrátou samoty o něco přišli. Na druhou stranu za všechno, o co přicházíme, od života něco dostáváme. V tomto případě zjištění, že jsme (ano, jsme) schopni ve velkém světě přežít i vyrůst.

Posouvat své limity, ať jsme v byznysu sami, nebo součástí týmu. To je výzva, které jsem se rozhodl věnovat celé nové vydání magazínu Business LeadersNeobvyklé pohledy a inspirace na více než 100 stranách zasíláme od 26. srpna všem, kdo jsou registrovaní k odběru zde.

© Petr Casanova

- Reklama -