Jak uspět na venkově: Moje cesta k největší bio firmě v zemi

Martin Hutař, majitel a zakladatel firmy PRO-BIO, prvního a největšího českého výrobce a zpracovatele biopotravin.
- Reklama -

Jak začít s podnikáním od nuly? Tištěný magazín Business Leaders přináší pravidelné inspirace těch, kteří ukazují cestu k úspěchu. V pravidelné rubrice Od nuly k úspěchu dnes zabrousíme do přehlížené, a přitom důležité oblasti…

Máte dnes na talíři špaldu, kterou už svatá Hildegarda léčila vážně nemocné? Pohlédněte do očí muži, který Vám ji přinesl. Začalo to třemi pytli propašovanými z Rakouska a vyústilo ve tři mlýny a sto čtyřicet zaměstnanců, kteří MARTINU HUTAŘOVI na horských polích u polských hranic pomáhají tvořit největší bio firmu v zemi. Firmu, která vyrábí zdraví.

Karel Matěj a Martin Hutař s úsměvem říkají, že mají firmu v „zapadákově“. Je to ale trik, protože ve Starém Městě pod Králickým Sněžníkem je stejně krásně jako jinde v Jeseníkách, oblasti s nejzdravějším vzduchem v republice.

Management firmy PRO-BIO. Žádné obleky na míru. V Jeseníkách prostě k úspěchu nejsou potřeba.

Ano, pro byznys to může být komplikace. Do Prahy to mají přes tři hodiny autem. Chybí tu dálnice, což je komplikace pro odběratele. Přesto u polských hranic zůstávají.

„To víte, stále máme v paměti rok 1997 a povodně, po nichž byla hlavní silnice vymletá a my jsme museli asi tři čtvrtě roku jezdit polními cestami přes kopce. Bylo to těžké, uvažovali jsme o přesídlení, ba jsme už skoro stavěli sklad poblíž Prahy. Tu a tam nás ten nápad znovu popadne, zvláště když tu bojujeme s nedostatkem lidí středního a vyššího managementu – málokdo chce v ‚zapadákově’ trvale bydlet. Jenže pro nás je tu klid a rajská příroda. A za kulturou jsme v Šumperku za půl hodiny!“ říká Martin.

Jak se v člověku zrodí nápad pěstovat a mlít těm lidem, kteří přemýšlejí o svém zdraví, tak zvláštní plodinu, jakou je špalda? Osmačtyřicetiletý Martin Hutař vypráví o svém dětství. O velké zahradě u domku v Šumperku, drůbeži, králících. O návštěvách prarodičů, zemědělců, a o vztahu k přírodě, kterou v něm nejbližší lidé prohlubovali.

Vybral si zemědělskou školu, aby přírodě lépe porozuměl, věnoval se studiu ekologického hospodářství, integrované ochraně rostlin a také například dravcům, které lze místo chemie využívat k regulaci hrabošů. Tak zněla jeho diplomová práce na vysoké škole.

Ty agronome páté kategorie!

Po škole nastoupil na státní statek Hanušovice, hospodářství Pusté Žibřidovice. Střetl se s realitou.

„Socialismus v horském zemědělství fungoval tak, že se navezlo velké množství granulovaných dusíkatých hnojiv na jednu hromadu, chemie klidně prosakovala do potoka, nad tím přeletělo letadlo s ledkem a i za větru, což se podle zákona nesmělo, vypustilo dusíkatá hnojiva všude do okolí,“ vzpomíná se zlomeným výrazem v tváři Martin. „Nesouhlasil jsem ani s jejich nesmyslnými rekultivacemi na úkor přírody. Přemýšlel jsem o možnostech, jak to dělat jinak, a hlavně jak přesvědčit stát, že to jde.“

V lánech pohanky…

Myslel si, že nejblíže tomu je v roce 1986. Tehdy, tři roky před koncem socialismu, uspěl v soutěži o nejlepší ekologický projekt. Netušil, že ta soutěž má jen budit zdání, že se přestavba dotkne i ochrany životního prostředí. „Soudruzi mě za můj nápad pochválili, ale současně dodali, že už nesmím říkat, že jsou ekopotraviny lepší než ty běžné. Po návratu do Hanušovic mě pak další soudruzi upozornili, že já, ‚nějaký agronom páté kategorie‘, nebudu určovat koncepci podniku.“

Když v listopadu 1989 padla vláda jedné politické strany, Martin Hutař byl na prahu třicítky a rozhodnutý okamžitě podnikat – uskutečnit to, o čem do té doby mohl jen snít.

Sázka na historickou jistotu

S kamarádem Karlem si pronajali starý mlýn a vyvěsili na něj ceduli PRO-BIO. Co pěstovat a mlít, o tom měli jasno: „Tady bývaly Sudety. Němci tu žili od osmnáctého století, pracovití, hospodařící v souladu s přírodou. Pěstovali len, pohanku, žito, oves, špaldu a muselo jim to jít krásně od ruky, když tu po nich zůstala velká obydlí, továrny, statky. Neodešli proto, že by se tady neuživili, ale proto, že je tu po válce Češi nechtěli. Jestliže jim to fungovalo, tak proč to nedělat jako oni?“ nechává Martin Hutař nahlédnout do svého přemýšlení. „První volba padla na špaldu. Jejím obhájcem už za socialismu byla úžasná přírodní léčitelka Waltruda Gregorová. Navíc se stačilo podívat za hranice. Špalda rostla v tvrdých podmínkách, kde i žito mělo problém. A protože v této zemi od dob Adolfa Hitlera nebyla, první tři pytle jsme přivezli z Rakouska.“

Tím dnem se špalda vrátila do naší země po dobrých padesáti letech… A s ní kus léčebné historie. Mimochodem, špalda je blízký příbuzný pšenice. Obsahuje nejvíce bílkovin ze všech obilnin, má vysoký obsah dietní vlákniny, je lehká, stravitelná a bohatá na minerály. Špalda pomáhá zpomalovat trávení a vstřebávání živin, snižuje prudké výkyvy hladiny glukózy v krvi, riziko vzniku obezity, kardiovaskulárních onemocnění a cukrovky II. typu. Obsahuje mangan, fosfor, vitamin B3, hořčík, zinek, železo či lepek. V Palestině ji uctívali už před 9000 lety, také Asyřané, Egypťané a národy Blízkého východu. Ve starém Řecku z ní pekli chléb, v antickém Římě ji legionáři dostávali v rámci mzdy.

Proč pěstovat něco, co Češi už neznají a co je bude stát víc peněz?

Klíčové PROTOŽE

Hitler ji zakázal pro nízké výnosy. Špaldy se totiž na stejně velkém poli urodí o třicet až čtyřicet procent méně než třeba pšenice ozimé. „Navíc,“ vysvětluje Martin Hutař, „špalda je obilnina takzvaně pluchatá. Když ji oloupete, zbude Vám až třicet pět procent slupek. Jen si to představte: do metru krychlového uskladníte osm set kilogramů pšenice, nebo čtyři sta kilogramů špaldy, a z toho sto kilogramů představují slupky!“

Mluví jako žalobce špaldy. Menší výnosnost, vyšší náklady na loupání, potřeba mít dvakrát větší sklady, aby bylo kam uskladňovat pluchy, navíc prodražená doprava, protože zatímco pšenice na jednu fůru, dovezenou šoférem, připadalo třicet tun, špaldy mnohem méně. „Cena za dopravu se tak vyhoupla na skoro dvojnásobek oproti pšenici. To vše je důvod, proč je špalda dražší.“

Tak proč se rozhodl podnikat právě s ní? divím se.

Proč se „zbytečně“ trápit se slupkami navíc, když mohl klidně pěstovat a mlít, tak jako jiní, pšenici?

Proč se pouštět do pěstování plodiny, kterou drtivá většina Čechů historicky neznala, a která navíc musela být dražší?

Proč? opakuji. Martin se jen usměje. Protože to je jedna z nejhloupějších otázek. Špalda totiž znamená zdraví.

Ze země si dokáže vytáhnout všechny minerální látky. Není člověkem přetvořená, je čistě původní, má vyvážený poměr všech hodnotných látek a báječnou oříškovou chuť. Kdo už tehdy přemýšlel o zdraví, nemohl ji nevolit.

„A co s pluchami? Pronajali jsme pastviny, koupili ovečky a slupky používali jako stelivo, krmivo a na hnojení polí. Zprvu jsme je chtěli využít i na vytápění, jenže obtížně se spalují, obsahují velké množství křemíku. Před dvěma lety jsme však objevili speciální spalovací technologii a energií z pluch již vytápíme celý náš areál. A ekologicky!“

Jsem sedlák…

Rozvoj firmy obstarali sami zákazníci. Obchody se zdravou výživou torpédovali požadavky na stále širší sortiment. Martin a Karel tak začali mlít žito, oves, ječmen, ale také bezlepkové mouky. Na pole vracejí i další zapomenuté obiloviny – pohanku, červenou čočku, čirok a žlutý hrách. Dnes mají dvě stě vlastních mlýnských produktů. Krásný byznys – dávající lidem zdraví. A také práci. Ve Starém Městě pod Králickým Sněžníkem zaměstnává firma PRO-BIO více než 140 lidí při ročním obratu 250 milionů Kč. A mezitím v Moldavsku vzdělávají tamní farmáře o ekologickém zemědělství, a tím si připravují nové dodavatele.

Martin o svém byznysu říká: „Jsem hlavně sedlák, v mém výkladu má podnikání přinést zisk a zároveň sloužit lidem, být prospěšné krajině, rostlinám, živočichům. To není fráze, ale selský rozum. Říká se tomu ‚udržitelný rozvoj’. Tím se řídím. Jinak to ani neumím.“

Přemýšlíte, jak lépe uspět? Baví Vás to, co děláte, ale potřebujete zlepšit výsledky? Na to všechno se zaměřuje aktuální vydání Business Leaders. Více o čísle zde.

© Petr Casanova; magazín Business Leaders lze číst buď v tištěné (papírový časopis), nebo digitální podobě (na tabletu či chytrém telefonu).

- Reklama -