O strachu při investování aneb Proč se bojíš, že Tvé akcie spadnou?

Opravdu se to nedá sehnat levněji? Ale dá!
- Reklama -

Když jsme v magazínu Business Leaders ukazovali strategii, s jakou investuje do akcií jeden z nejbohatších mužů do světa Warren Buffett, dostali jsme zajímavý dotaz: „Vždy, když koupím nějakou akcii, popadne mě strach. A když potom padá, začnu se bát ještě víc. Snad proto vždycky prodávám v ten nejméně vhodný okamžik. Myslíte, že si ztráty způsobuji vlastním strachem?“

Co si o tom myslí portfolio manažeři? Za psychologa mezi nimi lze považovat Mikuláše Splítka. Portfolio manažer ve společnosti Erste Asset Management osobně řídí akciový fond Stock Small Caps, který je zaměřený na menší firmy ze Severní Ameriky a západní Evropy. Dříve působil u obchodníka s cennými papíry, ovšem také vytvářel program o psychologii investování. Jeho strategie kombinuje Grahamův hodnotový přístup s Fisherovým vyhledáváním růstových příběhů.

Takže, Mikuláši, je to strach?

„Myslím, že ne. Strach je pouze příznakem situace, do které se Váš čtenář dostal. Nicméně, jeho otázka mi přijde natolik zajímavá, že bych chtěl svoji odpověď trochu rozvést.

O pozorování a očekávání

Je totiž zvláštní, že lidé při kontaktu s penězi nebo vstupem na kapitálový trh mají sklon oddělovat své emoce od situace jako takové. V běžném životě to zdaleka neděláme tak často. Nebo už jste slyšeli někoho říct: Naboural jsem auto, protože jsem se bál, že nabourám? Nebo: Donald Trump byl zvolen, protože jsme se tolik obávali, že by mohl vyhrát? To neslýcháme. Máme totiž pocit, že v běžném životě věci buď kontrolujeme („auto jsme přece řídili“), nebo alespoň známe jejich příčinnost („více Američanů volilo takhle“), a proto nemá smysl oddělovat naše emoce od situací samotných. Oboje k sobě jaksi přirozeně patří.

Ale akciový trh? Ten se tak nějak děje – sám o sobě, mimo nás, zdá se nám. Akcie neví, že jí vlastníš, říká se. Ceny si skáčou nahoru dolů, a nikdo pořádně neví proč. Trochu nás to zneklidňuje. Vlastně dost. A my pak zoufale hledáme mezi těmi situacemi – čísly, názory, korporátními zprávami, čísly, názory –, co máme očekávat a jak se máme cítit. Hledáme naše pocity a očekávání, namísto toho, abychom je pouze pozorovali.

Ano, pozorovali. Ale my ty pocity a očekávání už máme dopředu. My víme, kdo jsme a jak se cítíme. Přesto, kdykoli se nachomýtneme k penězům, jsme v tom jaksi znejistěni.

Jedna správná otázka

To, že má Váš čtenář strach, znamená, že je v situaci, které nerozumí, a na kterou není dobře připraven. Strach je vlastně ta situace samotná. Tyhle dvě věci nelze oddělit, jsou totiž jedno a to samé. Proto je otázka Vašeho čtenáře chybně položená. Měla by směřovat dovnitř a znít spíše: Proč mám při investování strach, a co s tím mohu udělat? Na to lze odpovědět snáze.

Bojím-li se řídit, půjdu pěšky, vezmu si taxíka nebo cvičné lekce v autoškole. Mám-li při investování strach, znamená to, že jsem v situaci, které nerozumím, a mám rovněž tři rozumné možnosti: 1) nechám toho, 2) někoho si najmu, 3) sám se to naučím.

Když zvolím třetí variantu, je třeba hned na začátku přijmout jeden fakt: Úspěšně předvídat pohyby celého trhu je nemožné. Jak píše nobelista Daniel Kahneman v knize Thinking, Fast and Slow: „Akciový trh je příliš komplexní na to, aby se dala vyvinout intuice ohledně budoucích cen. Množství náhodných pohybů totiž nedovoluje vybudovat příslušné asociace.“

Podobné je to s makroekonomickými trendy, politickými rozhodnutími, cenami komodit či geopolitickými otřesy. Může být vzrušující se jimi zaobírat, ale, jak podotkl Joel Tillinghast z Fidelity, „stěží se povede propojit makroekonomická data, úrokové sazby, akciové indexy, a – finálně – ziskové obchodování.“

Jak se dá předejít zbytečnému strachu

To ovšem neznamená, že všechny pohyby na akciovém trhu jsou náhodné, a jakákoli analýza pozbývá smyslu. Ceny akcií v dlouhém horizontu odpovídají ziskovosti příslušných firem. A tímhle spojením je užitečné se zabývat. Prozkoumat podnikatelský model firmy a stanovit rozumné pásmo její hodnoty, to jsou dovednosti, které se naučit dají, ve kterých je možné asociace vybudovat.

Sociolog Albert Bandura vyjmenoval čtyři podmínky pro to, aby člověk dobře zvládl nějakou dovednost. Jsou jimi: vlastní zkušenosti, zprostředkované znalosti (knihy, učební materiály), zpětná vazba od zkušenějších kolegů a pozitivní prožitek ze samotné činnosti. Všímám si, že účastníkům burzovního obchodování často chybí dva posledně jmenované předpoklady. Mnohdy operují izolovaně (pouze přes internet) a nemají možnost osobního kontaktu s ostatními investory. Proto přicházejí o možnost veřejně přednést svoji investiční tezi a s plnou vážností se za ni postavit.

Tato absence publika a zpětné vazby pak přispívá k tomu, že mají investiční nápad definovaný pouze velmi vágně a v případě nepříznivých okolností (pokles ceny) snadno zpanikaří. Jejich podvědomí navíc chápe, v jak složité situaci se nacházejí, a pravidelně jim to připomíná právě formou obav. Celá situace se tak stává emočně nepříjemnou, což jen dále komplikuje učební proces. Naposledy připomenu Vašeho čtenáře – to byl přesně jeho případ.

Když jsou ale všechny čtyři podmínky splněny, může přijít stav, který Bandura nazval vysokou úrovní self-efficacy. V překladu to znamená něco jako sebevědomí ke splnění určitého úkolu, důvěra ve vlastní schopnosti. Tenhle pocit je pak protikladem strachu. A Bandura empiricky ukázal, že skutečně velmi dobře koreluje s tím, jak člověk v následné situaci uspěje.

Strach nás tedy upozorňuje na chvíle, kdy vystupujeme ze svého okruhu kompetencí. Naopak úkolově-specifický pocit sebevědomí nám dává dobrou možnost situaci opravdu zvládnout. Pro jeho získání potřebujeme naplnit čtyři základní předpoklady – vlastní zkušenosti, zprostředkované znalosti, zpětnou vazbu a pozitivní prožitek ze samotné činnosti. A přestože nejsou snadno získatelné, i v investování jsou k dispozici.

Mikuláš Splítek, autor je portfolio manažerem Erste Asset Management (poslechnout si ho můžete také při praktickém workshopu 18. října v Praze)

- Reklama -