Jaké spropitné se sluší nechávat ve světě (a neurazit)

- Reklama -

Jiný kraj, jiný mrav – to platí po celém světě.

Pokud jste právě na cestě v dalekém zahraničí nebo se tam chystáte na zaslouženou dovolenou ke konci roku a nemáte s sebou magazín Business Leaders, možná i Vás někdy napadlo, jakou výši spropitného „máte dávat“ v restauracích v různých částech světa, respektive zda vůbec personál odměňovat, aby se neurazil?

Jestliže Vás ta zvýrazněná otázka překvapila, pak jste dost možná nebyli v destinacích, na které upozorňuje Kiwi.com. Tento světový vyhledávač a prodejce letenek a cestovních služeb, založený před pěti lety v Brně jako start-up tehdy čtyřiadvacetiletého Olivera Dlouhého, totiž sestavil zajímavý přehled.

ŽÁDNÉ SPROPITNÉ

Začínáme v severovýchodní Asii. Pokud zavítáte do Šanghaje, Pekingu (Čína), Tokia (Japonsko) či Soulu (Jižní Korea), možná s překvapením zjistíte, že ve zdejších bistrech, jídelnách a restauracích běžně neočekávají žádné spropitné. V restauracích v Soulu či Tokiu vás při pokusu o spropitné ještě zdvořile odmítnou, v Šanghaji se Vám může stát, že se budou cítit dotčeni, „za co je máte“. Vyběhnout na Vás může hlavně majitel. Proč? Nabídku spropitného si totiž může vykládat tak, že majitel dostatečně platově neohodnocuje své zaměstnance a Vy jim tedy musíte poskytovat almužnu.

NÍZKÉ SPROPITNÉ

Spojené arabské Emiráty, to jsou dnes především Dubaj a Abu Dhabi. Tam sice spropitné nebudou očekávat, ale jistě ho ocení. 10 dirhamů (asi 60 korun) se považuje za dobré spropitné a zaokrouhlování ceny při placení za taxi do zhruba 5 dirhamů je také běžnou praxí.

Zamíříme-li na dálný jih, v Sydney, Melbourne (Austrálie) nebo Auckland či Wellington (Nový Zéland) také není nutné dávat spropitné, ať už v restauracích nebo v taxi. Pokud uvidíte, že někdo při placení zaokrouhluje, bývá to spíše z praktických důvodů – že se nechce obtěžovat s drobnými.

A zpět do Evropy: V mnoha městech našeho kontinentu je obsluha již zahrnuta v ceně. Při placení se tak obvykle částka zaokrouhlí nahoru (praktické důvody), nebo se nechá malé spropitné, pokud máte pocit, že obsluha byla vynikající. Typické je to v Amsterdamu (Nizozemsko), Kodani (Dánsko), Oslu (Norsko), Reykjavíku (Island), Stockholmu (Švédsko) nebo Vídni (Rakousko).

STŘEDNÍ SPROPITNÉ

Vraťme se do Asie, tentokrát jihovýchodní. Například v Bangkoku (Thajsko), Ho Či Minově Městě (Vietnam) či v Phnompenhu (Kambodža) nebazírují na spropitném, nicméně pokud obsluze přidáte 5–10 % navrch, nebude to nic neobvyklého a nebudou se na Vás mračit jako na severu. Přijmou to jako zvláštní ocenění.

V některých zařízeních na turisticky populárních místech, jako je Bali (Indonésie) nebo Hongkong, často AUTOMATICKY zahrnují do účtu 10% příplatek pro personál, proto si to raději zkontrolujte.

V evropských velkometropolích například Francie, Německa či Španělska ceny sice zahrnují služby i spotřební daň, ale malé spropitné je stále očekáváno. V Paříži se doporučuje zaplatit za každých 20 eur alespoň 1 euro navíc – jako projev vděčnosti. Máte-li na účtence okolo 80 eur, hodí se obsluze dát něco mezi 2 a 4 eury. V Madridu nebo Berlíně činí typické spropitné 5–10 %. Tedy podobně jako ve střední a východní Evropě – Praha, Budapešť, Krakov.

V některých městech Jižní Ameriky (typicky v brazilských Rio de Janeiro či Sao Paulo) si na účtence můžete všimnout 10% poplatku zvaného „servico“. I když neexistuje žádná zákonná povinnost ho platit, je to zvykem. S hrazením čehokoli ještě nad tuto částku si již hlavu vůbec lámat nemusíte.

Také v Buenos Aires (Argentina) spropitné dávat nemusíte, ale 5 až 10 % navíc obsluha jistě ocení. V Santiagu (Chile) Vám v 98 % restaurací, barů, hospod či kaváren k Vašemu celkovému účtu automaticky připočítají 10 % – a ani to nijak nenazývají. Prostě si to přihodí…

VYSOKÉ SPROPITNÉ

Automatické požadavky na nejvyšší spropitné najdete v anglicky mluvících zemích – Velké Británii, Spojených státech amerických, Kanadě a Jihoafrické republice, kde se očekává spropitné mezi 10 až 15 % jak v barech, tak v restauracích. Rozlišuje se však následující:

Při objednávání na barech (obsluha za Vámi nikam neběhá) v Londýně, Edinburghu nebo Manchesteru není běžné dávat spropitné (maximálně zaokrouhlit sumu), nicméně v restauracích, kde Vás přímo obsluhuje personál, se očekává přidat uvedených 10 % a více. Pokud bude mít obsluha pocit, že byste tento zvyk nemuseli znát, stane se, že Vám automaticky naúčtují 10 až 12,5% spropitné. Pokud ale nejste s obsluhou spokojeni, jsou připraveni vyhovět stornování tohoto poplatku. Inu, stejně jako když nehodláte platit jídlo, které Vás zklamalo.

Vůbec nejvyšší spropitné je v Severní Americe. V USA se považuje za samozřejmost, zejména ve velkých metropolích, jako jsou New York, Los Angeles, Chicago, Houston nebo Phoenix, nechávat obsluze 15 až 20 % navíc v závislosti na kvalitě služby. Když chcete šetřit a jdete se spropitným až na 10 %, personál si to může vyložit tak, že nesplnil Vaše očekávání. Pak může dokonce přijít manažer podniku se žádostí o vysvětlení. Nebo s přímou otázkou přispěchá sám personál.

I v Kanadě bývá personál slabě placený a spoléhá na štědrost zákazníků. Ve Vancouveru a Torontu je zvykem dávat spropitné v rozmezí 15 až 20 % (z celkové částky před zdaněním). Výborný personál je zvyklý na ocenění až 25 procenty z účtu, jako špatnou si svou službu vykládá ten pikolík, kterému necháte jen něco mezi 5 a 10 procenty.

Více o tom, jak být v obraze v byznysovém světě, a to i ve volném čase, v tištěném magazínu Business Leaders.

© Petr Casanova

- Reklama -