České ženy si v soukromém sektoru vydělávají o 24 procent méně než muži, to je fakt. I když už se mnohé ženy dostávají do top managementů různě velkých firem, pořád jsou to spíše výjimky. Proč tomu tak je? A pokud byste byli majiteli firmy, měli byste nějaký předsudek vůči tomu nabídnout ženě místo ve výkonném top managementu?
Pokud odebíráte tištěný magazín Business Leaders, měli jste možnost číst mnoho příběhů o ženách-podnikatelkách, generálních ředitelkách, manažerkách. Ale co jsou ty důvody, díky nimž je žena-manažerka pořád jakýsi zajímavý jev, nad nímž se pozastavujeme a ptáme se jí, jak to všechno zvládá?
Odpovídejme si společně, zda se jedná o fakt, nebo fikci, u bodů níže:
Žena se stará o děti a domácnost, nemá čas na kariéru
Fakt. Bohužel (nebo bohudík?) je třeba říct, že navzdory všem moderním trendům, chůvám, jeslím, rovnocenné rodičovské dovolené atd., jsou ženy rozhodně více vytížené starostmi o rodinu. Navíc nutnou mateřskou pauzu, ať už je jakkoli dlouhá, žena už pracovně v podstatě nikdy nedožene v porovnání s muži, kteří svou práci nikdy nepřeruší.
Ženy nedosahují takového vzdělání jako muži
Fikce. Dnes už je situace dokonce opačná, než tomu bylo před deseti a více lety. Vysoké školy u nás dokončuje více žen než mužů.
Ženy netráví v práci tolik času a nikdy nevíte, kdy odejdou na mateřskou
Fikce i fakt. Čas strávený v práci je dnes u žen a mužů rovnocenný. Na druhou stranu je pravda, že v poměrně širokém věkovém pásmu (dnes v podstatě cca mezi 18-45 lety) může zaměstnankyně odejít na mateřskou, což je sice krásná osobní věc, ale zaměstnavateli to logicky vždy přidělává vrásky.
Otázky při přijímacích pohovorech typu „Plánujete mateřství?“ jsou z pohledu pracovního zákona zakázané, ale přesto poměrně často padnou. A je to z pohledu zaměstnavatele, tedy investora, asi pochopitelné.
Ženy jsou méně odolné vůči pracovnímu stresu a nedokážou být dostatečně drsné
Fikce. Ženy jsou leckdy dokonce odolnější. Pakliže se jedná o ženu s kariérními ambicemi, která už se vypracovala na pozici v oblasti managementu, má předpoklady ke stresové odolnosti a manažerské rozhodnosti na podobné úrovni jako muži.
Ženy na pracovišti řeší drby a berou si je osobně
Fikce. V této oblasti záleží na typu člověka, nikoliv na pohlaví, a dá se říct, že ženy a muži jsou na tom v tomto ohledu takřka srovnatelně.
Nehledě na rovnoprávnost, dali bychom (dáváme) ženám důvěru pro manažerské funkce v naší vlastní firmě?
A přijde-li k nám na pohovor bezdětná žena v reprodukčním věku, budeme jí přes všechny její kvality automaticky dávat velké minus pro potenciální přijetí?
Dámy (ale samozřejmě i pánové), čtěte Business Leaders, dočtete se mnoho inspirativních příběhů úspěšných žen. Koneckonců, založit si vlastní firmu přinese ambiciózní ženě klid a reálnou rovnoprávnost v práci.
© Eva Roudnická