Jak sdělovat a přijímat kritiku a zachovat si při tom respekt?

- Reklama -

Asertivita, slovo, které slýcháme ze všech stran, z psychologických článků i z úst personalistů. Můžete o sobě říci, že jste zdravě asertivní? Umíte sdělovat nepříjemné věci? A zvládáte je přijímat? Obě záležitosti jsou zásadní součástí našich životů, naučme se je…

Být úspěšným nezahrnuje jen pozitiva. Není to jen o rozhovorech o inspiraci druhých, o přijímání slov obdivu, o benefitech dané pozice. Musíme se připravit i na řešení nepříjemných situací. A to ne ignorací, nebo schováváním hlavy do písku. O tom, jak se chovat jako správný lídr, si více přečtěte v dalším vydání tištěného magazínu Business Leaders.

Jak sdělovat (a nesdělovat) nepříjemné informace?

Ať si říká kdo chce, co chce, být asertivní a říkat nepříjemné věci nikdy není příjemné, a to ani pro jednu stranu. Pokud nastala situace, kdy je Váš zásah na místě a nevyhnutelný, dodržujte základní pravidla a doporučení k tomu, abyste jednali racionálně a vždy si uvědomovali důsledky svých slov.

Ne nadarmo se říká, že chválit se má veřejně a kritizovat v soukromí. Pokud to situace dovoluje, preferujte osobní komunikaci před telefonickou nebo mailovou. Nepovyšujte se, i když se jedná o podřízeného, buďte přímí a spravedliví. Mnohdy je těžké udržet chladnou hlavu, když jste třeba zcela vytočení a naštvaní, možná ve stresu a pod tlakem. Ale takzvané „zchlazení žáhy“ na někom dalším není správným řešením.

Mnozí z nás jsou, tak jako v jiných činnostech a dovednostech, ovlivněni svou výchovou. Pamatujeme si rodiče, kteří sem tam ztráceli nervy z práce a my to odnášeli, v hlavě nám můžou zůstávat i typická slova trestu „proč? protože jsem řekl“ nebo „je mi jedno co ostatní, mě zajímáš ty a ty má domácí vězení“. Nechovejme se podle vzorců, které můžeme mít v paměti z dětství. Vytvořme si své vlastní, racionální, buďme pravými lídry. A takového lídra by ostatní kolegové málokdy měli vidět „vybouchnout“.

Pravidla sdělování nepříjemného:

  • Individuálně a osobně.
  • Bez emocí (raději přesuňme rozhovor na později, jestli cítíme, že to v nás vře).
  • Vyvarujme se útočení, přehánění, generalizování se slovy vždy nebo nikdy („nikdy mě neposlechneš“, „vždy to pokazíš“).
  • Jednejme na základě reálných podkladů a důkazů, nejen podle osobního pocitu. Jinou formu zvolme, pokud daný člověk jinak odvádí kvalitní práci a jednou se něco nepovedlo (tam zařaďme alespoň malou pochvalu za celkovou práci na začátku či na konci hovoru), než když jde o pravidelného průšviháře.
  • Dvakrát měřme a jednou řežme. Promysleme si, co chceme říct a jaké to bude mít v našem vztahu a práci důsledky.
  • V průběhu hovoru vnímejme chování a naslouchejme druhé straně, ale nenechme si skákat do řeči, my vedeme toto jednání.
  • Uzavírejme vytýkací hovor s nějakým ponaučením či závěrem („teď udělej tohle a domluvme se, že příště bude průběh takový“), raději spolkněme slova jako „zmiz mi z očí“ nebo „už na tebe nemám čas, mám důležitější práci“.

Lídr nemusí být milován, ale respektován. Podle toho jednejme.

Jak přijímat nepříjemné informace?

Jestli je něco ještě méně příjemné, než být „zlým poldou“, tak je to být „trestaným provinilcem“. Pokud si uvědomujeme svou chybu a výtku čekáme, je to jiné, než když přijde zčistajasna. V obou případech ale zachovejme chladnou hlavu a i v této roli dodržujme některá pravidla. Chybovat může každý, ale následné reakce rozdělují lidi na respektu hodné a na ty bez sebereflexe (která je jedním ze znaků úspěšného člověka).

Kritizovaný člověk většinou nemá takový prostor k přípravě jako kritizující, přesto je důležité brát i tuto nepříjemnost jako pomoc k dalšímu osobnímu růstu.

Pravidla přijímání nepříjemného:

  • Kritiku přijímejme s pokorou a vyslechněme si ji celou, neskákejme do řeči, my nejsme tím, kdo tuto debatu vede.
  • Neskákejme do řeči, ale během hovoru si v hlavě připravme racionální odpovědi. Řekněme, s kterou částí souhlasíme, sami můžeme i navrhnout nápravné opatření pro příští podobnou situaci (to se hodně cení). Řekněme však i to, s kterou částí nesouhlasíme a v čem nám přijde kritika neoprávněná.
  • Svou obhajobu veďme v klidu, bez emocí, neházejme vinu na jiné lidi.
  • Pokud je kritika na místě, tak kromě přiznání nezapomínejme na kouzelné slůvko omluvy.
  • Z jednání neodcházejme naštvaní a plní dalších informací, které jsme chtěli říct, ale neměli jsme na to odvahu. Ještě horší je pak vypovídání se z toho někomu dalšímu.
  • Pokud se jedná o vážný rozhovor, který má rozhodnout o naší budoucnosti, nejednejme unáhleně. V některých situacích je možné říct si i o čas na rozmyšlenou, zvlášť pokud cítíme, jak námi cloumají silné emoce.

Emoce nejsou špatné, někdy jsou dokonce potřebné. Ale v jistých situacích pracovního rázu je nezbytně potlačovat je. Emoce by mnohdy jednaly zcela jinak než naše ratio (mozek) a nebylo by to právě vhodné pro naši další kariéru.

Své o těchto situacích mohou říct velcí úspěšní lídři. Nenechte si ujít další tištěný magazín Business Leaders a pracujte na sobě. Dennodenně. Každé jednání, každý hovor, každá situace je pro nás tréninkem toho, jak jednat na úrovni úspěšných lidí.

© Eva Roudnická

- Reklama -