5 vnitřních překážek aneb Proč jsme sami sobě hlavním soupeřem

Kdy bude ten vhodný den? Proč se tolik bojím neúspěchu? Proč si vlastně nevěřím a jiní ano?
- Reklama -

Potkal jsem přítele-podnikatele. Byl bez nálady. „Přemýšlím o tom, proč se mi nedaří.“

Přemýšlel o soupeřích na trhu. Přemýšlel o takzvané vertikální a horizontální konkurenci. Přemýšlel, kvůli komu odkládá důležité kroky, koho se bojí, kdo ho dostal do takové deziluze, kvůli komu si přestává věřit.

Sledoval jsem tok jeho myšlenek, které se snažil ústy utřídit. Zapomínal na jedno. Že přehlíží soutěže mnohem většího, než je i jeho největší konkurent. Sám sebe.

My všichni máme sklon věřit tomu, co druzí říkají. Když je to zlé, propadáme skepsi. Jak ti lidé mohli poznat, že jsme opravdu tak špatní? Cítíme vinu za to, jací jsme, že jsme při těle, že se tolik nesmějeme, že zkrátka nejsme takoví, jací by nás lidé v okolí chtěli. Každý na nás vidí nějaké chyby, my se druhým stále více přizpůsobujeme, chceme se stále více zavděčit. Je to ale jejich vina?

Ve svých magazínech, ať jsou zaměřené na šťastný život, nebo úspěšnou kariéru, se snažím připomenout, že ne druzí, to my jsme si největším soupeřem. Podobně jako sami sobě můžeme být nejlepším spoluhráčem. Ale chce to na cestě k tomuto úspěchu překonat pět nejčastějších překážek, které stojí mezi tím, co chceme, a tím, co děláme.

Americký autor, kterého velmi rád čtu, Jim Rohn, řekl, že úspěch není nic víc než několik jednoduchých disciplín, které se procvičují každý den. Představují pět bariér, všechny jsou v nás. Dobrá zpráva ale je, že se dají poměrně snadno překonat.

Pojďme do nich:

1. Odkládání

Zlý návyk (zlozvyk) s nejhoršími následky.

Odkládání je zloděj času, energie, zdraví a samozřejmě úspěchu. Ať už chceme cvičit, zdravě jíst nebo podnikat, musíme s tím nejprve začít.

Úspěch není cesta, na které jsou překážky. Úspěch je překážka sama. Překonání překážky znamená dosažení úspěchu. A prvním úspěchem je začít. První krok je totiž krokem nejdelším – je krokem od ničeho k něčemu. Mnoho lidí vyhoří už na něm. Nedokáže začít.

Nikdo přitom neví, kdy jeho život skončí. Na odkládání proto není čas. Neexistuje něco jako ideální den. Chceme-li čehokoli dosáhnout, musíme s tím začít, a to nejlépe hned.

Většina úspěšných lidí začala tím, že přestala důležité věci odkládat. Od té chvíle litovala už jen jediného – že s touto praxí nezačali dříve.

2. Strach ze selhání

Z dětství máme vsugerováno, že udělat chybu je špatné. Přitom bez udělání chyby (chyb) nelze dosáhnout žádného úspěchu. O co jsme se doposud nepokusili, to nemůžeme umět.

Každý nový produkt kolem nás byl na začátku obalen strachem. Ten, kdo ho vyrobil, nemohl vědět, zda bude fungovat. Ale nikdy by ho nevyrobil, kdyby se natolik bál selhání, že by to vůbec nezkusil.

Dovolíme-li strachu, aby nás ochromil, ani ten nejlepší nápad na světě nám nebude nic platný. Učme se posouvat chybami k úspěchu. Každé selhání nám poskytne lekci.

Aktuální vydání Business Leaders ukazuje mentální posun úspěšných lidí. Největší boje, které sváděli ve své hlavě, zejména po sérii neúspěchů. Právě okamžik, kdy se ocitli na dně, byl začátkem jejich vzestupu.

Potápěči to znají. Když klesneme na dno, máme jen dvě možnosti:

1) Zůstat na něm.

2) Odrazit se od něj.

Rozhodnutí je pouze na nás.

3. Neochota vzdělávat se

Nejdůležitější je mít informace.

Divíte se, proč je předchozí věta škrtnutá?

Protože platila dříve, dnes už je to jinak. Přístup k základním informacím máme v Evropě výborný, nejde tedy o žádnou konkurenční výhodu ani náskok. Navíc získání informace samo o sobě nic neznamená, pokud současně nevíme, jak tuto informaci použít. Rozdíl v úspěšnosti lidi spočívá především v tom, jak dokážou s nabytými informacemi zacházet.

Lidé směřující k úspěchu se soustavně vzdělávají. Vědí, že ve zvědavosti je největší síla. Pokud rozumíme tomu, co se děje v našem oboru, naše rozhodnutí jsou vždy správná a chyby užitečné. Nezáleží totiž na tom, kolik chyb děláme, ale zda je děláme správným směrem. Hloupé chyby, které děláme z neznalosti a vinou nedostatečného sebevzdělávání, naopak nejsou ničím prospěšné. Nikam nás neposouvají, jen nás demotivují, připravují o zvědavost.

Zvládnu to? Není můj sen moc vzdálený? Jak uvěřit, že ho mohu opravdu dosáhnout?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama -