Teorie sedmi časů aneb Den podle úspěšných

Jak si vlastně organizujete čas? Hrnete před sebou úkoly podle toho, jak je stíháte, a pak se divíte, kolik jste toho ten den nestihli, nebo už dáváte za pravdu Parkinsonovi a jeho zákonu, že každá práce trvá tak dlouho, kolik je na ni času?
- Reklama -

Každý velký, zdánlivě nedosažitelný cíl lze zvládnout, když se rozdělí na menší dosažitelné cíle. Souhlasíte s touto tezí?

Pokud ano, tak se Vás zeptám: Jak máte rozdělený den?

Proč? Jestliže máte plán na delší období, pak jeho zvládnutí záleží na každém ze dnů v tomto období. Znovu se tedy ptám: Máte nějak rozdělený den?

Všichni máme 24 hodin denně. To je náš čas. V tom je život spravedlivý. Jak to, že někteří lidé vypadají, že toho zvládnou více, že den naplní mnohem bohatěji, zatímco jiní mají pocit, že kdyby se dnešní den neuskutečnil, ani by si toho nevšimli?

Sam Walton (1918–1992), ve své době nejbohatší muž světa a zakladatel největšího amerického řetězce velkoprodejen WalMart (jeho drsný, ale účinný – nebo, chcete-li, účinný, ale drsný – postup jsme popisovali v magazínu Business Leaders), zmiňoval teorii takzvaných sedmi časů.

„Nepřemýšlím tak, že můj den má 24 hodin. Především můj den má 7 časových pásem. Ty odrážejí mé každodenní potřeby a dávají každému zvládnutému dni hodnotu.“

Legenda o nádobě

Máte pocit, že do Vašeho dne se nic než práce a trocha odpočinku nevejde? Ale no tak! Připomenu Vám jeden příběh.

Učitel postavil před žáky nádobu, naplněnou po okraj oblázky. Zeptal se jich, zda je plná. „Jistě,“ odpověděli žáci.

Učitel začal do nádoby s oblázky vsypávat písek. Ten zaplnil i nejmenší mezírky mezi oblázky. „Nyní již je nádoba plná?“ zeptal se. Žáci se opravili: „Teď už určitě ano.“

Učitel začal do nádoby s oblázky a pískem lít vodu. Když už začala přetékat přes okraj, řekl: „Teprve nyní je nádoba plná. Pamatujte si: Tato nádoba je jako Váš den. Oblázky by měly být Vaše základní hodnoty – zdraví, rodina, energie. Pískem pak Vaše existenční potřeby – práce, střecha nad hlavou, bezpečí. A vodou pak vše, co Vám dělá dobře – odpočinek, užívání si, zájmy. Nikdy však neplňte nádobu nejdříve vodou. Nemusel by Vám zbýt žádný prostor na písek, a hlavně na oblázky. Naopak na vodu se místo vždy nějaké najde.“

Sedm časů

Podle Sama Waltona nemůže žít člověk dlouhodobě naplněný život, pokud věnuje své dny pouze jedné hodnotě. Ostatně, i Roman Hassmann, člen evropského vedení Amwaye, říká: „Věnujete-li celý život jen práci, pak počítejte s tím, že Vás opustí nejen nejbližší lidé v soukromí, ale také nejbližší lidé v práci. Nikdo nebude chtít tvořit Váš tým, nikdo Vás nebude chtít následovat, protože nikdo nebude chtít takový jednotvárný život. Práce, podobně jako peníze, nesmí být cíl, ale jen prostředek. Lidé jdou za těmi lídry, kteří nejen dřou jako koně, ale také si následně výdělky užívají, umějí odpočívat, pomáhat, investovat.“

Jakých sedm časů tedy stojí za to začlenit do každého dne?

1. Důležitý čas

Absolutní priorita. Každý takovou máme. Studium, práce, v nemoci dosažení zdraví. Toto máme dle situace na prvním místě. Před vším to má přednost. Jednak se tím realizujeme, jednak tím budujeme svou budoucnost.

2. Rezervní čas

Absolutní priorita našeho důležitého času se může potkat s nepředvídatelnými okolnostmi, neplánovanými komplikacemi, které prodloužit čas dokončení. Je-li obsahem důležitého času například obchodní jednání, počítáme s dopravní kolonou, vrácením projektu k přepracování a podobně. Je to polštář pro vše, co nemáme pod kontrolou. Myslíme-li ve svém diáři na tento čas, ušetříme si hodně zbytečného stresu. A pokud vše vyjde dle ideálních předpokladů (budeme hotovi dříve), tento čas zbude na jiné časy.

3. Únikový čas

I když rezervní čas hypoteticky není potřeba, protože se žádné komplikace neurodí, může se stát, že svou prioritu, obsaženou v důležitém čase, nestihneme. Nebudeme totiž produktivní. Mysl nám bude těkat, vinou nervozity a nevyčištěné hlavy se budeme sami připravovat o energii. Učme se tedy unikat. Stačí pár minut. Ulevit si. Nabrat energii. Vstát ze židle a protáhnout se klidně jen pár kroky.

4. Odpočinkový čas

Nezaměňovat s únikovým. Únik je občasný krátkodobý ventil, něco jako přestávka na kávu nebo vychutnání si čisté vody. Odpočinek je relax po práci. Rekonvalescence. Odměna za výsledek. Vede nejen k osvěžení mysli a těla (jako to dokáže únikový čas), ale umožní dát pracovnímu životu také vyvážení v podobě času s rodinou, přáteli nebo sebou samými v přírodě, při sportu, na nákupu, nad knihou – jak je libo.

5. Snící čas

Ačkoli v něm nic viditelného neděláme, pracujeme. Setsakra pracujeme! Přehodnocujeme totiž to, kde se právě nacházíme, připomínáme si důležité hodnoty pro další den, oživujeme si, proč něco stojí za náš pot a slzy i jaký smysl měl nebo má tento den. Je to čas vnitřní inventury, přejímky úvah a probouzení touhy po plnění cíle.

6. Plánovací čas

Druhá polovina „nicnedělání“, které je přitom velkou prací. Plánujeme konkrétní kroky, úkony, termíny, způsoby a důvody. Jako bychom postavili koleje z bodu, ve kterém se právě nacházíme, do cílové stanice. Ráno stačí jen vyjet.

7. Dobíjecí čas

Spánek. Jediný čas, k němuž se nemusíme nutit, protože život sám nás do stavu spánku  v nejhorším uvede. Na nás je pouze obstarat si jeho dostatečnou hloubku a délku. Každý máme trochu jiné potřeby, ale aspoň 6 až 8 hodin denně pomáhá také vyztužit imunitní systém.

V magazínu FC (ve vydání o zdraví) jsme nedávno popisovali, co se děje v těle, když nespíme a co všechno dostatečný/mělký spánek ovlivňuje.

V magazínu Business Leaders si pak ukazujeme, jak konkrétní úspěšní lidé řeší svůj den tak, aby toho stihli nejen co nejvíce, ale také v co nejvyšší kvalitě, respektive s co nejlepší hodnotou.

© Petr Casanova

- Reklama -