Jak vybudovat vítěznou mentalitu

"Když poprvé neuspějeme, dejme si druhou šanci. Je v ní bohatství – lekce, ponaučení a možná zdroj nové informace, kterou pak využijeme při třetí šanci...," říká Richard Branson.
- Reklama -

Máte cíl, dřete na něm, ale uspokojivé výsledky pořád nevidíte? Ať je Vaším cílem cokoli, povím Vám dvě čísla z podnikatelského prostředí:

50 % start-upů (začínajících podnikatelských společností nebo projektů) shoří do jednoho roku.

90 % start-upů skončí do pěti let.

Ta čísla děsí. Jenže kde je pravý důvod? 30 % opuštěných start-upů vyčpí proto, že se jejich zakladatelé pustí do nového projektu, který je fascinuje ještě víc, a na starý už nemají tolik času, energie, mentální kapacity. 70 % zbývajících neúspěšných start-upů končí proto, že lidé nevydrží na zvolené cestě, s prvními nárazy ztratí víru, podlehnou domněnce, že je to špatná cesta.

Nový magazín Business Leaders přitom věnujeme takzvaným fuck-upům. Selháním, po nichž to ale ti lidé nezabalili a pokračovali. Překvapí Vás, kdo všechno tvrdě padl, a přesto se postavil zpátky na nohy. A také jak.

V čem jsou tito lidé jiní než ti, kteří svou cestu vzdají? Co jedny lidi přiměje vzdát se před cílem a druhé uvěřit, že úspěchu přece dosáhnou? Máte nyní čas na několik myšlenek?

1. křižovatka: Jak zacházíš s negativní zpětnou vazbou?

Richard Branson byl odmala dyslektik. Špatně četl, počítal, pomalu chápal. Pro okolí byl outsider. „Bylo pro mě normální poslouchat, že na něco nemám. A když je něco pro Vás normální, věříte tomu.“

O 60 let později je šestým nejbohatším Britem a vyzkoušel přes 400 nápadů a projektů. V čem se změnil?

„Téměř každý podnikatel má na začátku zkušenost se skepticismem. S něčím začíná a nikdo mu nevěří. Většinou si nevěří ani on sám. Nemá zkušenost, sebevědomí, dlouho ani výsledky. Každý, kdo s něčím začínal, toto zná. A zajímavé je, že i když zkušenosti, sebevědomí i výsledky postupem času nabíráte, pořád je kolem Vás dost lidí, kteří Vám říkají, že něco dalšího nedokážete. Já takové lidi vnímám dodnes. Oni totiž jsou a budou vždycky. Je stísňující, když se na ně zaměřujete. Ale když se rozhlédnete ještě pečlivěji, uvidíte ještě jiné lidi – ty, kteří Vás podporují, vidí potenciál Vašeho nápadu a poskytují užitečná doporučení. To je bod zlomu: koho se rozhodneme vnímat. Já jsem vnímal obě skupiny, ale u té nepřející mě zajímala jen konstruktivní kritika, využitelná k mému zlepšování, ignoroval jsem prázdný cynismus.“

Experimenty s testováním vesmírných lodí sblížily Bransona a Elona Muska. Branson k tomu říká: „Elon je stoprocentně koncentrovaný na práci. Jeho partnerka mi vyprávěla, že při jejich seznámení se věcně zeptal: ,Kolik hodin týdně potřebuješ, abych se Ti věnoval?‘ Vizionáře z něj nedělá nějaké zvláštní nadání, ale soustředěnost a neustálé vzdělávání. A to vzdělávání tvoří i jeho ponaučování se z chyb. Sám mi říkal: ,Myslím, že mám úplně stejnou procentuální neúspěšnost svých pokusů jako kdokoli jiný.‘ Jiný je pouze v tom, že vítěze nevidí v člověku, který nikdy neprohrál, ale v tom, který se nikdy nevzdal.“

Proto také Branson dodává: „Poznat v podnikání, jaká cesta v životě nejlépe funguje, trvá nějaký čas. Navíc se doba stále posouvá, trendy mění. Klíčem k dlouhodobému podnikatelskému úspěchu je tedy vytvořit si takové prostředí, ve kterém se prostě nevzdáte – ve kterém nepropadnete negativitě, že jste jen další z těch, kterým se to nakonec nepovede.“

Jak to udělat, vysvětluje jiný zajímavý muž:

2. křižovatka: Buduješ si růstové prostředí?

Tím mužem je francouzský fotbalový trenér Arsène Wenger.

„Fotbalový tým funguje jako kterákoli firma. Snažíte se vybrat kvalitní lidi s potenciálem osobního růstu, kteří mají především správné nastavení mysli. To znamená, že jsou nejen nadaní, ale také se CHTĚJÍ zlepšovat a společně uspět v konkurenčním prostředí. V mých očích se perspektivnost člověka tedy neměří talentem nebo aktuálními schopnostmi, nýbrž jeho ochotou prohrát. Vysvětlím to,“ řekl a dodal: „Svět je bezpochyby plný geniálních lidí a nápadů, ale jen malé procento jde s kůží na trh. Většina se bojí svého neúspěchu natolik, že se o úspěch buď vůbec nepokusí, nebo se pokusí, ale při prvním neúspěchu se vzdá. Proto talent nebo nápad nerozhodují zdaleka tolik jako ochota prohrát. Ochota zesměšnit se. A také odhodlání po zesměšnění znovu vstát, poučit se, pracovat na sobě, zlepšovat se.“

Podle Wengera, který také podniká, je ve sportu snazší uspět, protože: „Tam vždycky máte nějakého zjevného vyzyvatele. Sport je postaven na výzvách a překonávání sebe nebo druhého. Ale v podnikání si vyzyvatele většinou musíte imaginárně vytvořit.“

  • První možnost vidí v lidech kolem sebe. Wenger: „Hnací silou růstu každého člověka je konkurence. Tu si můžete vytvořit ve vlastním týmu. Vybíráte si takové okolí, které Vás výkonnostně přesahuje a zdravě provokuje. Nedovolí Vám, abyste zůstali Pan Nikdo, nepracovali na sobě. Anebo konkurenci může představovat někdo, kdo stojí mimo Váš vlastní tým, skutečný obchodní soupeř. Protože nikdo neprohrává rád.“
  • Druhou možnost vidí v sobě. „Naše rozhodnutí vytvářejí náš život. Konkurenta v sobě si tedy vybudujeme tak, že začneme přijímat rozhodnutí ve směru svého osobního posunu. Překonáváme ne druhé, ale svou včerejší verzi. Rozhodujeme se tak, abychom se stále něco nového učili a vzdělávali se, abychom pronikali do nových míst, kde jsme ještě nikdy nebyli. To znamená prohrávat, dokud se to nenaučíme. Právě přes prohry se vytváří mentalita vítěze.“

V souladu s Bransonem i Muskem říká Wenger: „Abychom v jakékoli oblasti života vyhráli, musíme vydržet, tedy věřit, že to můžeme dokázat. Nejúspěšnějšími lidmi nejsou nezbytně ti nejschopnější, nejtalentovanější a nejnápaditější. Naopak, ti svůj potenciál mnohdy ani neuplatní, pokud jim chybí to hlavní, co ve skutečnosti více rozhoduje o úspěchu: odvaha prohrát, víra a vytrvalost. Každý z nás se totiž může vypracovat ve fenomén v oblasti, ve které tuší nějakou svou výhodu. Ale když si uspět nedovolí, prostě neuspěje.“

Podle Wengera bychom neměli zapomínat, že:

  1. Odvaha prohrát = schopnost unést to, že hned neuspěju, protože se pokouším o cestu, kterou jsem doposud nešel.
  2. Víra = schopnost připustit, že se díky prohrám mohu zlepšovat, pokud z proher nikdy neudělám definitivní tragédii.
  3. Vytrvalost = schopnost jít, s vnitřním přesvědčením, že neustálé, byť pomalé zlepšování musí vést kupředu.

3. křižovatka: Jak si nastavuješ správný postoj?

Ještě jednou Branson: „Každý z nás zaváhá o své cestě, když zaslechne, že je možná špatná a že to nedokáže. Celou základní školu jsem poslouchal, že nikdy v žádné oblasti nevyniknu, když mám špatné známky. Ale všechno změnil první člověk, který mi řekl opak: „A co když to dokážeš? Co když Tvoje cesta je správná?“ Na začátku to byli hlavně rodiče a pár kamarádů. Bylo důležité, že ve mne uvěřili, ale nejdůležitější bylo, abych v sebe uvěřil já sám.“

Ze všech knih prý Bransonovi nejvíce dal životopis Franklina Delano Roosevelta, který to dosáhl až na amerického prezidenta a tento úřad zastával vůbec nejdéle ze všech (zvolen byl celkem čtyřikrát). „Jednou mu někdo řekl, že to nedokáže. A jeho odpověď byla nádherná. Usmál se a řekl: ,Já už jsem dokázal více věcí, které jsem neměl nikdy dokázat.‘ A ten pesimismus pojal ještě jako výzvu. Dokázat, že tuto laťku opravdu překoná.“

Wenger říká: „Vaše budoucnost je cokoli, co si vytvoříte.“ Magazín Business Leaders je tu proto, abyste se nebáli vlastních snů, vlastního nadání, vlastních strachů.

Inspirujte se lidmi, kteří byli ve stejné situaci jako Vy, ale rozhodli se posunout – tam, kam Vás nyní rádi povedou osobním příkladem.

Stačí si vybrat, zda Vám vyhovuje více tištěný magazín, nebo čtení elektronické verze v tabletu nebo chytrém telefonu.

© Petr Casanova

- Reklama -