7 důvodů, proč Tě tým nesmí vidět na kolenou

Pamatuj: Jsi tu proto, abys dával lidem naději, ne strach, že ani lídr tohle nezvládne!
- Reklama -

Vede firmu. Tým. Pár podřízených. Ať podniká, nebo je v zaměstnání, všude platí: Lídr, šéf, ředitel, zkrátka každý, kdo má ambice vést lidi, je taky jen člověk. Tudíž má taky své slabosti. Také může být na kolenou.

Ale nesmí to nikdy dávat příliš najevo.

A povím Vám proč.

Tvůj tým, nebo Tvé ego?

Každý, kdo si někdy zkusil posouvat lidi vpřed, ví, že to není snadné. Jak zdůrazňujeme v magazínu Business Leaders, každý tým tvoří svébytní jedinci s různými úrovněmi sebemotivace. Každý potřebuje něco jiného. A přesto je musíte posouvat podobným tempem ve stejném směru. Udržet tým motivovaný v dobrém i ve zlém.

To dobro i zlo může přicházet nejen s dobrými/špatnými výsledky, ale i s náladami. Jejich, Vašimi. Čím více lidí pod sebou máte, tím větší je riziko, že někdo ztratí víru, sílu, pozitivitu, produktivitu. To všechno ve Vás může zažehnout vztek, žlučovitost a – co hůř – příležitost si ho ze své pozice vybít. Předvést nejplamennější proslov svého života, kterého budete vždycky litovat. Protože už za sekundu pochopíte, že tým udělá víc výsledků než Vaše ego.

Jak to dělá nejbohatší Čech

„Vždycky jsem se z toho nějak vzpamatoval. Nemůžete to v tu chvíli říct, musíte se zavřít do kanceláře, třeba si počítat do deseti a znova… To je naprosto normální průběh…,“ říká Petr Kellner, který vede více než 40 000 zaměstnanců – třeba přes manažery, které si vychoval. Nicméně na to ukázat, jak jsme schopni vést druhé, nám stačí pár lidí, které teď máme pod sebou.

To, jak jsme schopni je vést, naznačuje, zda jsme schopni jich vést více. Člověk, který není schopen vést ani sám sebe, nemůže mít ambice vést kohokoli jiného.

Co bychom tedy měli mít na paměti, kdykoli na nás jde nával úzkosti, skepse, hněvu a takzvané „dračí touhy“ – všechno spálit jedním mohutným plamenem?

1. NE, jsi přece dirigent!

Mezi spoluzakladateli Apple proběhl tento rozhovor.

  • Steve Wozniak: „Neumíš programovat. Nejsi inženýr. Nejsi marketér. Nevíš ani to, kam kladivem uhodit hřebík. Tak jak to, že pořád slyším ,Jobs je génius‘? Co vlastně, Steve, umíš?“
  • Steve Jobs: „Řídím orchestr.“

Žádný dirigent nemusí umět hrát na všechny nástroje. A přesto se bez něj orchestr neobejde, tak jako bez jakéhokoli začleněného nástroje – byť by to byl triangl. Dirigent je totiž součástí týmu. Nemůže odejít, protože pak tým nefunguje.

2. NE, jsi přece příklad!

I když máte na navštívence „ředitel“, jako správný lídr skupinu neřídíte, ale vedete.

Lídr vede především vlastním příkladem. A jeho hlavním evangeliem musí být – víte co? Důvěra. Lídr nesmí zklamat důvěru.

Každý tým (podobně jako každý vztah) začíná vybudováním důvěry. I první pravěká tlupa zafungovala tehdy, kdy jedinci pochopili, že se uvnitř tlupy nemusejí cítit tak zranitelní, jako když jsou sami. Že totiž mohou druhému věřit – že je ochrání, když spí; zastoupí, když jim nepřítel s nastraženou zbraní vpadne do týla. Právě důvěra dělá tým.

Lídr svým příkladem vychovává nové lídry. Jaký je on, takoví budou oni. Lídr je jako plátno v kině. To, co promítá, všichni vidí. Podle toho se budou chovat.

Vaše plátno se totiž po emotivním představení změní v zrcadlo. Jací jste byli Vy, takoví budou všichni.

3. NE, jsi přece vojevůdce!

Víte, jak vypadá teamwork? To je systém několika jednotlivců, z nichž každý nezávisle pracuje na svém úkolu. Když sledujeme pouze jednotlivce, nedělá nic velkolepého. Když však poodstoupíme, zjistíme, že všichni jednotlivci jsou součástí jednoho společného velkého obrazu. Jako včely v úlu, včely v roji.

Když Steve Jobs začal budovat firmu NeXT (v mezidobí, kdy se nepohodl v Apple), zdůrazňoval:

  • „Naše firma v příštích letech udělá dvacet tisíc rozhodnutí. Nebudu je dělat já, ale Vy,“ řekl lidem a vysvětlil jim onen obraz – jako velké bojiště, kde každý voják bude mít své úkoly a bude muset zvládnout své miniboje. Úkolem lídra je nepropadat mikromanagementu. Příliš neprožívat to, co se děje na jednotlivých minibojištích. Nezasahovat do pravomoci jednotlivým bojovníkům. Protože prací lídra je především sledovat CELÉ pole. „Nebudu s nikým z Vás dlouze oslavovat Vaší vyhranou bitvičku, protože bych pak mohl zjistit, že prohráváme válku.“

Tomáš Baťa říkal:

  • „Sami dokážeme tak málo. Společně tak mnoho.“

Avšak dodal, že jen tehdy, když si každý v týmu uvědomí svou sílu – tedy svou pravomoc, ale i svou odpovědnost. Pak je i obyčejným lidem umožněno být součástí neobyčejných výsledků. Dosáhnou jich všichni společně, ale vlastně každý zvlášť.

Sílu každého týmu tvoří jedinci. A jedincům naopak dává sílu, že jsou součástí týmu.

4. NE, jsi přece Jeníček!

Vychovávat lidi a posouvat celý tým je nepochybně dlouhodobý úkol. Můžeme si ho představit jako dlouhou cestu. Cestu dlouhou třeba sto kilometrů.

I cesta dlouhá sto kilometrů začíná prvním krokem. Ten, kdo udělal první krok, ze svého místa nevidí cíl. Přesto, respektive právě proto, potřebuje vědět, že je nyní o krok blíže svému cíli. Že jde správným směrem. Protože jinak zaváhá.

A od toho tu je lídr. Jako Jeníček, který vyleze na strom a říká Mařence, jestli jdou správně k perníkové chaloupce.

Poznat správného lídra je tedy v zásadě jednoduché. Dokázal nalézt lidi, kteří chtějí jít tam, kam jde on. To znamená, že je někým, komu lidé VĚŘÍ, kým jsou DOSTATEČNĚ MOTIVOVÁNI, kým jsou SPRÁVNĚ VEDENI.

Co to všechno obnáší?

5. NE, přece vštěpuješ naději, ne strach!

Když hlupák zneužívá svou nadřazenost, silou vyvolává strach a tlak. Hlupák je proto, že nic nezíská. Vytváří totiž pouze negativní pocity, nikdy ne konstruktivní.

Uvnitř týmu stres a neštěstí dlouhodobě pozitivně nefungují. Aby se člověk posouval, nesmí být v křeči. Musí mít naději. Musí jít za něčím, co ho posune ze zóny pohodlí. Jako králík – zvolte, jestli na něj vytáhnete mrkev, nebo hůl.

Nikdo, kdo jen štěká rozkazy a vyměřuje tresty, nedostane z lidí to nejlepší. Proč? To si povíme teď.

6. NE, přece neobviňuješ, hledáš řešení!

Lidé dělají chyby. Když budeme chtít, náš tým nikdy nebude naplňovat naše očekávání, protože naše očekávání budou vyšší než jeho výsledky. Když budeme chtít, budeme tým kdykoli peskovat, protože každý je schopen pracovat ještě lépe. Když budeme chtít, kohokoli můžeme obviňovat za to, že není dokonalý.

Roman Hassmann, jediný Čech v evropském vedení Amwaye, říká:

  • „Rozdíl mezi malým a velkým lídrem je v tom, že u velkého neexistuje obviňování. Zatímco malý lídr malým vždycky zůstane, protože když se s někým pustí do křížku, obvykle vyjde najevo, že to on, lídr, by měl být obviněným. Protože to on neposkytl svým lidem dostatek informací, příkladů, tréninku, motivace.“

Jinými slovy: Velký lídr místo obviňování popadne vytržené opratě sám. Jeho návyk přihlásit se k odpovědnosti tehdy, když věci nejdou týmu podle plánu, není masochismus (sklon trestat sám sebe), ale je to naopak konstruktivní čin – jediný správný krok k tomu, aby tým opětovně zařadil rychlost a přemýšlel, jak vzniklý problém vyřešit co nejlépe a co nejrychleji.

Dát tým dohromady je začátek. Udržet tým pohromadě je pokrok. Ale pracovat s týmem společně je to, čemu se v byznysu říká úspěch.

7. NE, přece podporuješ diskuzi, držíš její směr!

Tým dokáže více než jedinec už podle matematických zákonů. Víc hlav víc ví. Víc rukou víc udělá. Víc hlasů osloví víc zákazníků. Úkolem lídra je především pokládat správné otázky.

Jedině když se lídr ptá, jeho tým odpovídá. Jedině když odpovídají rozmanité hlavy, upřesňuje se optimální směr. Diskuse nejenže zlepšuje výsledek, ale hlavně vytváří sounáležitost, integritu, hrdost. Každý v týmu pak pochopí, že na jeho hlavě, jeho rukou, jeho hlasu záleží.

Idiotský je ten lídr, který si myslí, že všechno vymyslí nejlépe, že každý oheň vykřeše sám. Ne, ke vzniku ohně jsou vždycky potřeba alespoň dva kamínky.

Na závěr se vrátím k Jobsovi. Když dal programátorům a kreativcům prostor k diskuzi, občas se stalo to, co se stát musí. Diskutované řešení se s každým dalším návrhem komplikovalo. Tehdy Jobs uplatnil svou přednost – „Jeníčkovskou“ schopnost držet směr. On totiž uměl říkat NE.

Jony Ive, chief design officer v Apple, vzpomínal, jak si ho Jobs každý den dobíral otázkou:

  • „Tak kolikrát jsi už dnes řekl NE?“

NE znamená držet směr. NE znamená umět vysvětlit, proč ANO. NE dělá lídra a respekt od týmu. (Více v článku Jak říct NE a necítit se provinile)

Pamatujte:

Když Jobs se svým týmem vymýšlel první počítač NeXT (později ho použil například Tim Berners-Lee, strůjce internetu), opakoval těm vývojářům, kteří ho příliš komplikovali:

  • „Nepotřebujeme dávat studentům fyziky lineární akcelerátor. Nepotřebujeme dávat studentům biologie supervybavenou DNA laboratoř. Nevymýšlíme něco, co musí mít všechno. Tvoříme naopak něco, co nebude komplikované. Co lidé stoprocentně využijí. Co si budou moci finančně dovolit.“

Steve Jobs tomu říkal nejdůležitější otázka:

  • „Jaký hlavní problém svých klientů řešíme?“

Ta otázka představuje hlavní směr. Mapu bojiště. Motivaci, jež je větší než peníze, protože dokáže změnit klientům život. Jen pak tým uvěří, že je součástí něčeho většího. Ba že dokonce na tom má každý svůj podíl.

Všem, kdo chtějí uvažovat jako lídři, doporučuji magazín Business Leaders. Nechte se motivovat a vést živými příklady těch, kteří Vám ukazují správnou cestu.

Předplatné magazínu, pokud stojíte o systematický osobní rozvoj, vyřídíte zde.

Jednotlivá vydání, pokud se zajímáte jen o některá témata, zakoupíte zde.

© Petr Casanova, autor je zakladatelem Business Leaders

- Reklama -