Zakladatel Trivaga: 10 pravd o úspěchu

Rolf Schrömgens
- Reklama -

Sedmadvacetiletý Němec Rolf Schrömgens dostal nápad na internetovou stránku, porovnávající ceny hotelů a zkušenosti návštěvníků, v roce 2004. Rok nato bylo Trivago na světě.

Dnes patří do TOP 5 nejvýznamnějších německých internetových společností. V 50 zemích světa zaměstnává více než 1000 osob a jeho hodnota se počítá v miliardách dolarů. Ostatně, tuto valuaci překročilo už po sedmi letech existence, když společnost Expedia nakoupila majoritní podíl (konkrétně 61,6 %) za 632 milionů dolarů – tím ocenila 100% podíl na více než 1 miliardu dolarů.

Protože nás v magazínu Business Leaders zajímá myšlení lidí, kteří zamířili k podnikatelskému úspěchu, podívejme se na 10 zásad Rolfa Schrömgense, které ho přiměly jednat v době, kdy měl „jen“ nápad.

1. Předpoklad není nic bez akce. „Každý má nějaký předpoklad uspět. Někdo má talent, někdo nápad, někdo ani jedno, a je tudíž tak podceňovaný, že právě v tom nachází největší motivaci něco dokázat,“ říká Schrömgens. Jedním dechem však dodává: „Každý předpoklad je jen iluze, dokud ho člověk nenaplní, nepromění ve skutečnost. Je obrovský rozdíl mezi tím myslet si, jak něco udělat, a vědět, jak něco udělat, stejně tak jako mezi tím vědět, jak něco udělat, a opravdu to udělat.“

Nadání, znalosti, vzdělání, dokonce i kapitál. To všechno je podle Schrömgense k ničemu, když se to neodvážíme uplatnit. „V reálném životě je jedno, kolik máte diplomů vystavených ve vitríně. Úspěch plyne z činů, které provedete teď a tady.“

2. Štěstí a úspěch jsou dvě různé věci. „,Co mě dělá šťastným?‘ a ,Co mě dělá úspěšným?‘, to jsou odlišné otázky, a proto na ně musíme mít odlišné odpovědi,“ upozorňuje Schrömgens. Štěstí je podle něj stav mysli, zatímco úspěch je výsledkem jednání. „Jsou to dva světy. Nečekejte, že Vás úspěch automaticky udělá šťastnými. Stejně tak nečekejte, že až dosáhnete stanoveného cíle, budete konečně šťastní a klidní. Naopak, s každým úspěchem roste nepokoj a chuť zvládnout další, vyšší metu. Úspěch nás žene vpřed, zatímco štěstí nás vede ke spokojenosti s tím, co už máme.“

3. Každý si řídíme svůj život. „Je jedno, v jakém oboru působíme, na jaké pozici a zda jsme zaměstnaní, či podnikáme. Ve výsledku pracujeme jen pro jedinou osobu na světě, a tou jsme my,“ říká Schrömgens. Když se rozmýšlel, zda zvolit „jistotu“ zaměstnání, nebo jít do podnikatelské nejistoty, zvolil to druhé. „Zaměstnání i podnikání mají společné to, že jde o obchod. Zaměstnanec obchoduje se svým časem. Prodává jednotku své existence za mzdu. Výší té mzdy říká, za kolik stojí jeho život. Já jsem nikdy nechtěl, aby o ceně mého života rozhodoval někdo jiný. Dnes jsem šťastný, že jsem už tehdy takto přemýšlel.“

Také přemýšlíte o podnikání, jen nevíte, jak začít nebo jak postupně pokračovat? Krok za krokem Vás podnikáním provází magazín Business Leaders.

4. Mít příliš variant komplikuje rozhodování. „K Trivagu mě dovedla jediná myšlenka, vzniklá na základě jediné studie. Tehdy jsem četl průzkum jednoho hypermarketu, že čím více možností výběru dáte člověku, tím spíše si nic nekoupí. Bude se totiž bát, že nezvolil správně, a tak s nákupním rozhodnutím ještě posečká. ,Než udělat špatné rozhodnutí, to raději člověk neudělá žádné!‘ psalo se tam. Tak mě napadlo vybrat to nejlepší za člověka, a to v oblasti, kde člověk nad nákupem opravdu dlouho přemýšlí. Cestování, respektive ubytování bylo jasnou volbou.“

Dvěma bývalým spolužákům z Düsseldorfu, kteří mu s vytvořením internetových stránek pomáhali, pak totéž pravidlo opakoval. „Snažili jsme se o co nejjednodušší produkt. Nesnažili jsme se to příliš domýšlet. To, co dobře fungovalo, jsme prostě ,hodili na pult‘, dali na trh. Lidé nám pak sami řekli, co se ještě dá zjednodušit.“

5. Dokonalost neexistuje. Že je pořád na čem pracovat? To Schrömgense neznepokojuje. „Mnoho lidí čeká se životním krokem na dokonalé podmínky a okolnosti. Takové ale nikdy nenastanou, protože nic, co má souvislost s člověkem, není dokonalé. Ani produkt. Když se zpětně ohlížím za jeho historií, mám sklon na něm vidět to horší, ale to jen proto, že jsme se od té doby posunuli, vyvinuli. A jistě i na dnešní podobu se za pár let budu dívat skrz prsty, protože zkrátka na zlepšování stále pracujeme.“

Ostatně, k začátkům chová zvláštní vzpomínku: „Tehdy jsme si nebyli úplně jisti, kterým směrem chceme tlačit svůj business model. Čím jsme si ale byli naprosto jisti, bylo to, jaký druh firmy chceme rozvíjet.“

Proč měl úplně stejnou myšlenku také Steve Jobs na začátku Apple? Co konkrétně v praxi znamená a proč je důležité ji integrovat i do svého podnikání? To vše si rozebereme v novém vydání magazínu Business Leaders.

6. Každá chyba, kterou uděláme, je pokrok. Schrömgens měl obavu, jestli uspěje. Ale zase ne tak velkou, aby přebila jeho zvědavost, co když náhodou uspěje. „Člověk je tvor chybující a my jsme už na začátku věděli, že chyby uděláme. Na nich ale tolik nezáleží. Nikoho z nás nedefinuje, jestli děláme chyby, protože je děláme všichni. Definuje nás, jak se k chybám, které uděláme, postavíme a zda se díky nim posuneme.“

Když se ho ptáte na chyby, které od té doby udělal, rozesměje se. Zpětně by si mohl vyčítat třeba to, že se na čas z Trivaga vysmekl a věnoval se dalším nápadům, ale nelituje toho. „Zjistil jsem, že když se odhodláme něco zkusit, možná to nevyjde. Ale když se rozhodneme to nezkusit, nevyjde to určitě.“

7. Vyniknout můžeme i v tom, co neděláme rádi. „Nikdo na začátku podnikání vlastně neví, co ho přesně čeká. Neuvědomuje si, kolik neoblíbených činností bude muset udělat, protože i ony jsou součástí cesty k úspěchu. Aby byl člověk úspěšný, musí se zkrátka věnovat tomu, co ho úspěšným udělá, a to je zpravidla mnody nepohodlné.“

Přeprat svou nechuť. Vzdělávat se. Makat na svých slabinách. Schrömgens tomu říká příznačně „kousnout se“. „Pomohl mi rozhovor s jedním úspěšným německým sportovcem. Řekl mi, že většinu dne tráví neoblíbenou činností – tréninkem. Já tomu říkám ,talentový kód‘. I když na něco prostě nemáte přirozené vlohy nebo okamžitou chuť, můžete se v tom vypracovat. Vydřít svou dovednost.“

8. Problémy, které máme s naším okolím, bývají více o nás. Schrömgens očekával ve svém okolí více podpory v začátcích podnikání. Dnes ale smířlivě říká: „Tehdy jsem svým rodičům vyčítal, že mi nevěří. Jenže oni svou neschopností věřit mi reagovali na činy, které jsem nedotáhl ve svém mládí. Proč by mi měli věřit teď, když jsem to tehdy také zabalil? A tak mi pomohlo, že jsem se rozhodl být sám tou změnou, kterou ve mně chtějí vidět. Svou kázní a pokračováním právě tehdy, kdy to bylo těžké, jsem je přesvědčil, že na to mám. I když svým způsobem jsem o tom hlavně přesvědčil sebe.“

Mimochodem, v těžkých chvílích mu prý nejvíce pomohlo toto: „Házet za hlavu,co ,bylo špatně‘ a co ,mohlo být lepší‘, a zaměřovat se raději na to, co ,může být dobře‘ a co ,může být ještě lepší‘.“

9. Emotivní rozhodnutí jsou málokdy dobrá. Schrömgens se pozastavuje nad pojmem „podnikatelský instinkt“. „Vycítíš, co je správné – tahle rada mě vždycky mátla. Její vinou jsem si pletl správná a emotivní rozhodnutí.“ A objasňuje to: „Rozhodnutí, která činíme v emocích, jsou jiná než rozhodnutí přijatá rozumem. Mozek pracuje jinak. Pomaleji, uvážlivěji, na základě faktů. Mozek je matematik a úspěch v jeho vnímání je rovnice. Zato emoce jsou založeny na momentálních pocitech. A pocity se mění. Proto jsem si vždy dával pozor, jak mé pocity ovlivňují mé myšlenky.“

Snažil se oba faktory oddělit. I když při vedení firmy svými pocity vzplál, zakládal si na tom, aby myšlenky byly věcné. „Z pocitů vyvěrají myšlenky, myšlenky vedou k činům a z činů plynou výsledky. Jestliže tedy špatným pocitem necháme infikovat své myšlenky, pak špatné myšlenky povedou ke špatným činům a špatné činy ke špatným výsledkům.“

Přiznává, že nejvíce s tím bojoval při komunikaci, ať už osobní (porady), nebo e-mailové. „Naučil jsem se, bez ohledu na pocity, odpovídat konstruktivně, jinak raději vůbec.“

Ostatně, věcné rozhodnutí stálo i na začátku Trivaga. „Řekl jsem si: Co nejhoršího se mi může stát, když to nevyjde? Uvědomil jsem si, že nic, co by mi nestálo za to risknout.“

10. Nikdy se nebudeme cítit připraveni, když příležitost přijde. „Věděl jste toho o oboru dost?“ Tahle otázka Rolfa Schrömgense pobavila. „Nevím o něm dost doposud,“ říká. „Ale pracuji o tom, abych dnes věděl víc než včera. Zkušenosti jsou ta nejlepší škola.“

Hlavní důvod, proč lidé nedosahují úspěchů, podle něj tkví především v tom, že se bojí nových příležitostí. “ Obávají se, že nejsou dost připraveni. Ale to nejsme nikdy. Příležitost, na kterou jsme plně připraveni, přichází pozdě. Zkušenostmi potřebujeme růst, ne zůstávat na místě.“

Ostatně, ani Trivago nezačínalo rovnou nabídkou 700 000 hotelů na 200 rezervačních stránkách. Bobtnalo postupně. „Je správné, cítíme-li se nesví, když se přiležitost dostaví. Vždyť co by to bylo za růstovou příležitost, kdyby nám nabízela jen to, co už dávno víme a máme?“

A proto Rolf Schrömgens doporučuje: Nechtějme po životě dokonalou chvíli. Taková neexistuje. „Naštěstí,“ usmívá se Schrömgens. „Příležitosti přicházejí proto, abychom se k dokonalosti přibližovali – abychom se snažili být lepší, než jsme teď.“

Zajímají Vás, jak začít podnikat, respektive jak své podnikání krok za krokem rozvíjet? Inspirujte se těmi, kdo nedávno začali a podělí se s Vámi o své zkušenosti! 100stránkový magazín Business Leaders můžete získat buď v tištěné verzi, nebo v elektronické.

© Petr Casanova, Hans Jessen

- Reklama -