Kvůli psí módě opustila korporát i mezinárodní vztahy. Začala sama na půjčeném šicím stroji

Když přinesla Lucie Dráždilová na jednu z přednášek studia politologie a mezinárodních vztahů psí obojek, který vyrobila, spolužáci z ní měli trochu srandu. Kamarádi z Karlovy univerzity se tehdy připravovali pro práci na ambasádách, zatímco ona se doma učila šít. Začala připravovat e-shop, fotila produkty a všechno sama. „Prostě mě to bavilo, neřešila jsem, co bude dál,“ vypráví.

Lucie Dráždilová, zakladatelka Demeven.cz

„Adoptovala jsem si psa z útulku a když jsem s ním chtěla jít na výstavu, zjistila jsem, že je na českém trhu, na rozdíl třeba od amerického, nedostatek designového zboží učeného pro tyto účely, tedy obojků, vodítek a dalších,“ vysvětluje, proč začala s podnikáním vedoucím k dnešnímu úspěšnému e-shopu Demeven se psími doplňky. Tehdy začala zjišťovat první informace a shánět materiál. Učila se šít. „Kamarádka mi půjčila stroj, ale samozřejmě se mi to ze začátku nedařilo,“ směje se Lucie.

„V korporátu bylo málo šťastných lidí, každý žil jen pro víkendy. Já to chtěla jinak.“

Při škole tehdy začínající podnikatelka také pracovala na poloviční úvazek v jedné korporaci. „V době, kdy moje generace vyrůstala, bylo snem pracovat ve velké společnosti, i mým. Znamenalo to prestiž. Teď je ten trend opačný, prostředí korporací je vnímané jako nutné zlo, všichni se hrnou do start-upů a já jsem po několika měsících zaměstnání ve velké firmě pochopila proč. Byla hrozně ubíjející, a navíc jsem si uvědomila, že je v ní vlastně hrozně málo šťastných lidí. Žili jen pro víkendy, čekali na ně jako na smilování, a to jsem já nechtěla.“ Odešla v době, kdy jí nabízeli plný úvazek a dokončovala školu. Tehdy se Lucie začala naplno věnovat e-shopu Demeven. Už na to taky nebyla sama, jako posila jí přibyla kamarádka, která se věnovala obchodu a řídila výrobu, zatímco zakladatelka řešila marketing a návrhy nových kolekcí.

Nic pro načančané paničky

Začátek byl postupný. Vyplácely si odměny, ale nebylo to na živobytí, první dva roky většinu vracely zpátky do podniku. Lucii pak zasáhla skutečnost, že se její společnice rozhodla vydat vlastní cestou, tou dobou se ale už podnik naštěstí točil jedna báseň, obě je uživil včetně jejich několika externích zaměstnanců ve výrobě. Dnes má Demeven obrat v nižších stovkách tisíc a je na něm kolem 200 objednávek měsíčně. „Aktuálně pracuji především na rozšiřování obchodní sítě. Teď dodáváme do zhruba dvou desítek obchodů u nás a na Slovensku, ale některé jsou i v Rakousku, Belgii a Holandsku. Velmi úspěšného partnera pak mám v Německu, tamní klientky u nás začali nakupovat dokonce maloobchodně přes e-shop, což je bizarní, protože ho máme jen v češtině. Ale ještě bizarnější je, že nám na něj přišla objednávka z Austrálie.“ Lucii s provozem e-hopu pomáhá kolem šesti lidí. Nabízí na něm nejen designové obojky, ale i další věci včetně kabelek specializovaných na venčení – mají různé vychytávky a jsou dostupné ve stejných stylech jako vodítka a obojky. Tahle psí móda ale není nic pro načančané paničky. „Je casual, pro normální lidi, nic naleštěného, ale jednoduché funkční věci, které se dají dobře nosit,“ popisuje nabídku. Vše je přitom ruční česká výroba. Právě při shánění prvních materiálů přitom Lucie pochopila, proč je v Čechách omezená nabídka produktů, které vyrábí.

„Kdyby mi někdo dal peníze do začátku, nevyužila bych je tak dobře, jako když jsem si je musela sama vydělat.“

„Tím, že si nakreslíte obojek nebo kabelku, práce teprve začíná, protože to nejtěžší je najít dodavatele. Například stuh, ze kterých se běžně a nejjednodušeji vyrábějí psí obojky, je celosvětově obrovský nedostatek. Našijete je jen na kostru obojku, ale já musela začít šít z látek, kterých byl mnohem větší výběr, což je o dost složitější práce. A to nemluvím o shánění věcí, jako jsou cedulky s logem a složením nebo kovové komponenty na kabelky, které jsme ladili asi rok, než jsme na ně měli všechny části a mohli je pustit do prodeje. Ze začátku jsem samozřejmě všechno kupovala maloobchodně, neměla jsem 50 tisíc, abych si mohla dovolit velkoskladovou objednávku látek z Ameriky a ještě na ni půl roku čekat. Tak jsem zkrátka chodila do galanterií a kupovala jsem různě po metru. Dneska mi to přijde k smíchu. Ale bylo to tak správně. Kdyby mi na začátku někdo dal milion korun a řekl mi, ať si s ním dělám, co chci, nabila bych si na tom.“

Pokračování podnikatelského příběhu Demeven najdete v aktuálním tištěném vydání. Pozor, jen na objednání tady. Ve stáncích nás nenajdete.

Barbora Sirová