Rodinným podnikem žil od gymplu, věřil, že se léta odříkání vyplatí. Dnes šéf SIKO koupelen Tomáš Vala vydělává firmě miliardy

Společnost SIKO dodávající koupelny a kuchyně založila rodina Valových roku 1991 v Čimelicích u Prahy. Nikdo by tehdy nevěřil, kam až se vypracují. Baterie a další zboží vystavovali před garáží rodinného domu, kde začínali, a dnes patří mezi nejúspěšnější obchodníky v Čechách. SIKO vede syn zakladatelky Tomáš Vala – podnik se 40 kamennými obchody po celém Česku přivedl také na internet, čímž zvýšil obrat firmy na bezmála čtyři miliardy.

Jaká byla vlastně konkurence na trhu, když jste SIKO otevřeli?

Moc velká ne. Třeba první hobby market byl brněnský Globus v roce 1997. Pozoroval jsem ten devadesátkový boom a společně s bratrem jsem naléhal na rodiče, abychom taky něco rozjeli. Navíc ještě nebylo po cenové liberalizaci, cokoli se do stavebnin přivezlo, vám lidé rozebrali doslova pod rukama. Mysleli jsme, že to tak bude i v našem případě.

A ne?

Přesně v době, kdy jsme otevírali, proběhla zmíněná cenová liberalizace, takže to až taková sranda nebyla. Začátky až někdy do roku 2005 byly obdobím odříkání. To byla má pionýrská léta, kdy jsem neměl čas vůbec na nic. Od gymplu jsem žil firmou. Když jsem přijel ze školy, zastávka byla hned naproti původnímu krámku v Čimelicích na náměstí. Přešel jsem silnici a vystřídal mámu, každý den. Později jsem úspěšně složil přijímačky na VŠE, ale studium jsem odložil. Podnik jsem upřednostňoval před vlastními zájmy tak dlouho, dokud se nestabilizoval.

Dodnes si pamatuji, že jsme s mámou jednu sobotu v měsíci dělali výplaty – ručně. To jsme měli už třeba prvních deset poboček a desítky, stovky zaměstnanců. Ty sešity pořád mám, chcete je vidět? (Otočí se, chvíli něco hledá v poličkách za svým pracovním stolem a vytasí se s časem sešlými, obyčejnými školními sešity). Tak tohle jsou naše první tržby. Naše první objednávka byla (chvíli luští čísi písmo, prý maminčino) „stolek květinový hnědý“. Vlastně to byl takový náš první CRM systém.

Léta odříkání

Nechyběl vám studentský život?

Ne. Věřil jsem, že se nám to všechno jednou vrátí, a těšil jsem se na to. A vrátilo. Navíc jsem se docela rychle vybouřil, rok po založení firmy jsem poznal mou ženu. Dodnes to se mnou vydržela, všechna čest.

Kdo z rodiny tenkrát přišel s nápadem, že budete prodávat koupelny? Měli jste s tím nějaké zkušenosti?

Vůbec. Ale my jsme byli vždycky podnikaví. Táta ještě za komunistů vymyslel, že budeme rychlit narcisy, které jsme prodávali na MDŽ. Měli jsme je ve sklepě a pak jsme na nich za jediný den vydělali i pět tisíc korun, to bylo tenkrát hrozně peněz. Taky jsme chovali ovce. Někdy omylem spásly i ty tulipány. Dřina to byla.

O tátovi, který na většinu těch věcí přišel, se v souvislosti s firmou moc nemluví, ale pro SIKO byl hrozně důležitý. Vymyslel i tohle místo, kde jsme od roku 1994 (Centrální sklad SIKA v Čimelicích, pozn. red.). Vyhověl tak mámině požadavku, že obchod musí být u silnice, a to nám nejvíc pomohlo.

Jakto?

Vynášeli jsme naše zboží před krám a díky tomu jsme se dostávali do povědomí. Právě mámina mikrorozhodnutí jako tohle nás ve výsledku odlišila od konkurence, díky nim jsme uspěli. Firma ale moc neprospívala jejich vztahu s tátou, měli odlišný pohled na řešení různých situací. Rozvedli se mimochodem stejného roku, kdy jsem se já oženil, sedm let po založení firmy.

Jak se to projevilo na rodinném byznysu?

SIKO bylo tehdy už hodně rozjeté, ale také hodně zadlužené. V roce 1998 jsme ještě bydleli v bytě, který byl součástí dnešního, tehdy nově vznikajícího, centrálního skladu. Na zahrádce před ním jsme si dělali buřty, sušili prádlo…

Myslím, že máma chtěla dokázat, že to zvládne i sama. Ze začátku se asi podnikání bála nejvíc z nás, byli jsme úplní začátečníci. Ale taky neumí dělat věci napůl a je na sebe dost tvrdá.

Kdy přišel první zlom, kdy jste se stali tou „velkou firmou“?

V roce 2001 jsme získali dnes nově zrekonstruovanou prodejnu na Černém Mostě. Říkali jsme tomu první mega prodejna koupelen, a opravdu se jí stala. Tak asi tehdy.

Nikdo nevěřil, že se jako malá firma z Čimelic zvládneme prosadit v Praze. Když jsme o ten prostor usilovali, soutěžili jsme s dalšími zájemci systémem obálkové metody. Všichni si mysleli, že nás přeplatí, ale jak nás podcenili! Samozřejmě to bylo z velké části na úvěr, ale vyhráli jsme to, potřebovali jsme to vyhrát. Věděli jsme, že to naše podnikání posune na úplně jinou úroveň. Druhý den přišli konkurenti za mámou a nabídli jí o deset milionů více, pokud jim ten prostor předá. Stála před rozhodnutím vstoupit do roku plného dalšího odříkání a nejistoty, nebo okamžitě vydělat hodně peněz.

Ale odmítla.

Ano. S jednou malou stavební firmičkou pak postavila první pražské SIKO. Tehdy nás začala konkurence, která nám zprvu nevěřila, dokonce kopírovat. Zaměstnanci z Hornbachu si k nám chodili opisovat cenovky. A naše tržby překonaly očekávání.

Docela normální šéf

TIP: Staňte se tím typem lídra, kterého byste sami nejdraději následovali! Tomáš Vala a další osobnosti českého byznysu vystoupí 7. listopadu na brněnské konferenci Kam kráčí management, věnované modernímu řízení. Pořadatelem je Univerzita aplikovaného managementu ve spolupráci s naším magazínem Business Leaders. Těšíme se na vás!

Kolik procent obyvatelstva Čimelic vlastně zaměstnáváte?

Celkově u nás pracuje asi 930 lidí a z toho asi stovka pochází z Čimelic – což je odhadem tak pětina místního práceschopného obyvatelstva. Snažím se s místními udržovat dobré vztahy. Sponzoruji čimelický fotbal a hasiče, chodím na obecní úřad jako zastupitel… Já znám je a oni zase mě. A tak je to dobře.

Sleduji váš profil na síti LinkedIn, kde jste nedávno sdílel příspěvek z tak trochu většího teambuildingu. Uspořádal jste hudební open air festival pro všechny zaměstnance.

Ano, na Orlické přehradě. Bylo tam asi 300 lidí, tedy všichni přijet nemohli, kdo by prodával… Byl to hezký večer. Bratr má malou loď, celý den s ní vozil kolegy na zámek a zpátky.

Před čtyřmi lety zase přijel na jednu zaměstnaneckou akci bratrův kamarád s vrtulníkem. Kdo chtěl, mohl se pět minut proletět nad Moravou.

To zní tak pěkně megalomansky.

Ale já jsem docela normální! Pro nováčky třeba pořádám takové speciální školení. Chodí na ně s nedůvěrou, ale postupně vidíte, jak roztávají a začnou na vás koukat úplně jinak. Nebavíme se tam jen o práci, vyprávím jim i své osobní příběhy. Nebo třeba mluvíme o dětech… Myslím si, že umím jednat s lidmi. I s dětmi. Já jich mám pět.

Jen tak se dívat, co kde lítá

Pět dětí! Jak to zvládáte s podnikem s bez mála tisícovkou zaměstnanců?

Záleží na tom, jak si to nastavíte. Poslední dobou se opravdu snažím chodit v šest hodin večer domů a o víkendu nepracovat. Já si vždycky říkám, že když si půjdu dvakrát týdně zahrát tenis, strávím nějaký čas s dětmi a o víkendu budu odpočívat, tak udělám nejlépe pro firmu, jelikož se do ní v pondělí budu zase těšit.

S dětmi jsem hrozně rád, rád je pozoruji. Vždycky máte možnost volby. Buď budete mít v hlavě: Tak, dostal jsem na starost děti a „musím“, anebo: Mám čas na děti a „chci“. Samozřejmě to někdy nejde tak snadno, ale snažím se. Jdu s nimi na procházku, pozorujeme přírodu, ptáky. Je fajn občas jen tak sledovat, co kde lítá. Pak si třeba hledám na Googlu, proč ti práci létají zrovna tak, jak létají, proč létají po dvou nebo po třech. Prostě jen tak.

A co ještě vás baví? Za co třeba rád utrácíte?

Baví mě tenis. Dobré víno, kafe. Mám opravdu rád dobrou kávu, dokonce jsem kvůli tomu našim asistentkám ve firmě zařídil baristické školení. Jinak, já jsem docela nenáročný, moc toho nepotřebuji. V rodině jsme dlouho šetřili, takže jsem tím prolezlý. Ještě nedávno jsem si vybíral jídlo podle cen a na první drahou dovolenou jsme jeli před pěti lety. Je pravda, že teď už peníze tolik neřeším, ale pořád se snažím přemýšlet nad cenou.

To je dost střízlivý přístup.

Od svých dvaceti let jsem na něm nic nezměnil. Mám pocit, že jsem se takovým stal dost brzy, nerozumím tomu a trochu mě to děsí. Ale snad už mi to zůstane.

Článek je ukázkou z aktuálního vydání magazínu Business Leaders, věnovaného podnikání v e-commerce. Ve velkém rozhovoru s Tomášem Valou zjistíte navíc třeba to, jaká řešení volil při přechodu tradičně kamenného prodeje na internet a na jaké problémy přitom narazil, proč je zastáncem sjednocení cen na maloobchodních prodejnách a e-shopu nebo jak se staví kamenná prodejna tak, aby odpovídala pravidlům uvažování zákazníkova mozku.

Autor: Barbora Sirová