„Když přijde vlna, je to nejhezčí pocit, jaký znám,“ říká český majitel surfové školy

Surfovat v nejkrásnějších destinacích světa a objevovat krásy tohoto sportu i ostatním: vypadá to jako sen. A právě z takového snu se zrodila cestovka Surf And Travel. Se zakladatelem Alešem Tůmou (43) jsme se bavili o tom, co jeho podnikání obnáší.

S prvními surfovými projekty jsi začal před čtrnácti lety. Na surfu jsi tenkrát jezdil už delší dobu, nebo jak to bylo?

Se surfem jsem přišel poprvé do kontaktu v Austrálii, kde jsem studoval. Pak jsem každý rok cestoval po světě a v Brazílii jsem se konečně sám poprvé postavil na prkno. Pak už byl každý můj výlet spojen se surfingem. Na Bali jsem potkal Terezu Olivovou a založili jsme spolu první českou surfovou cestovku.

Čím tě surf tak okouzlil?

Byl to přirozený a obvyklý vývoj, asi jako u každého v té době. Od lyží ke snowboardu a od něj ke všemu, na čem se dalo jezdit bokem. Na surfu mě bavilo, že toho moc nepotřebuješ, jen plavky, prkno a vlny. Navíc využíváš jen čistou přírodní energii, nepotřebuješ žádné motory, přístroje.

Punk a pokuty

Předtím jsi asi ale nikdy nepodnikal, tak to muselo být těžké, ne?

Byli jsme u nás první v oboru, navíc jsme podnikali v zahraničí, takže jsme neměli koho kopírovat, nebyl nikdo, kdo by nám poradil. Na všechno jsme museli přijít sami, což nás stálo dost úsilí, a hlavně peněz na pokutách, občas jsme prostě šlápli vedle… Ty začátky byly hodně v punku, ale teď jsme už dávno klasická cestovní kancelář s účetní a dalšími zaměstnanci. Tenkrát jsme ale lidem ukázali něco nového, první surf camp jsme dělali v červnu ve Francii a zájem byl takový, že další jsme uspořádali hned v září. A pak už to šlo rok co rok.

Jak vypadá vaše typická zakázka, kdo se na vás obrací?

Klienti se hlásí přes naše stránky surfandtravel.cz, kde máme vypsané destinace a termíny na celý rok. Po Evropě jezdí mladší klientela, většinou studenti, do větší dálky s námi vyrážejí spíš třicátníci z oborů jako IT a marketing nebo lékaři, podnikatelé a podobně.

Dnes je u nás firem, které podnikají kolem surfování, víc. Jak spolu vycházíte?

V současné době jsou v Česku tři cestovky, které nabízejí surfové zájezdy různě po světě. Pak je tu dalších asi pět agentur, které mají jednu základnu, kde nabízejí ubytování a surfové lekce. Skoro všichni se známe, surfová komunita tady není zas tak velká, a vycházíme spolu dobře. Žádný nelítostný konkurenční boj zatím necítím, ale jak to sleduji v zahraničí, třeba v Portugalsku, tak nás asi čekají krušné časy a budou se vyhrnovat rukávy.

Surf mezi ledovci

Jaké jsou nejatraktivnější světové destinace? A je nějaké místo, které je super, ale moc se o něm neví?

Nejoblíbenější a nejznámější jsou určitě Havaj, Bali, Austrálie a Kalifornie. Tam jsou ideální přírodní podmínky, kvalitní vlny, dá se tam surfovat celý rok.

Surfařů celosvětově každým rokem přibývá, je to vidět na surfových spotech, kde musíš občas o vlnu bojovat s ostatními. Tam, kam se dostaneš jednoduše letadlem a nemusíš nikam daleko popojíždět, je vždycky plno. Když chceš vlny jen pro sebe, musíš složitě cestovat autobusem, pak malou lodičkou a nakonec třeba dlouho pěšky. Dneska už se jezdí i v severním Norsku mezi ledovci. Pro mě by to úplně nebylo, ale chápu to, lidi jsou tam sami, mají klid.

Co dělají surfaři večer? Mají rádi noční život?

Je to sport pro mladé tělem i duchem, surfaři se toho večer nebojí. Ve vyhlášených surfových destinacích je spousta nočních barů a klubů, kde to jede do rána. Ale nejlepší vlny jsou většinou při východu a západu slunce, kdy nefouká, takže je každého volba, jestli tam pošle v šest ráno posledního panáka rumu, nebo zajede do barelu. Když je na druhý den dobrá předpověď, ti praví surfaři zvolí večer raději knihu.

Existují nějaká obecná surfařská pravidla, třeba speciální pozdravy, hantýrka, zásady, co se dělá a nedělá?

Nebýt jasných pravidel, všichni by se ve vlnách hrnuli jeden přes druhého a nikdo by si pořádně nezajezdil. Je to jako s řízením auta, i při surfování platí pravidla, kdo má přednost v jízdě a jak se vyhnout kolizi s ostatními. Na bezpečnost klademe během našich kurzů velký důraz. Společná hantýrka a pozdravy taky existují, stačí se podívat na trička surfových pozérů v barech, a hned to všechno víš.

A co vlasy? Myslím, že by se to slané a vyšisované mohlo nějak speciálně jmenovat.

Třeba slanej vyšis? Hehe, mě dokonce řada kámošů podezírala, že si nechávám dělat melír.

Má surf nějaké tajemství, něco, čím se liší od snowboardingu nebo kondičního běhání?

Surfing je speciální v tom, že každá vlna je jiná, nenecháš se vytáhnout lanovkou na kopec, odkud prostě sjedeš dolů a není to jako běhat kolečka v parku. Na vlnu musíš čekat, a když přijde, je to nejhezčí pocit, jaký znám.

Na kolik vyjde vybavení? Co se půjčuje rovnou na místě, a co je lepší mít svoje?

Nový surf stojí tak deset tisíc korun, pokud jedeš třeba k Atlantiku, potřebuješ i neopren, to je dalších asi šest tisíc. K tomu ploutve za dva tisíce a leash, taková ta šňůra, kterou se surf přivazuje k noze, stojí kolem tisícovky. Zážitek ze sjeté vlny – k nezaplacení. Pokud člověk nejezdí surfovat aspoň čtyřikrát do roka, vyplatí se mu výbavu spíš vypůjčit. Navíc začátečníci jezdí kvůli stabilitě na velkých pěnových prknech, a ta je určitě lepší si půjčovat.

Teprve když si člověk osvojí základy a naučí se zatáčet, je čas poohlédnout se po vlastním surfu, který mu vydrží delší dobu. Neopren je lepší mít vlastní z hygienických důvodů.

Co se člověku může stát? Máte úrazy?

Stát se může i to nejhorší, pokud člověk přecení svoje schopnosti a jde do vln, kde nemá co dělat. To platí u všech adrenalinových sportů. Naše klienty učíme na měkkých pěnových prknech a na plážích, kde je písčité dno bez korálových útesů. Dbáme na bezpečnost, takže těch úrazů je naštěstí minimálně. Nejčastějším úrazem jsou tržné rány od korálového dna, to se pak pomalu hojí a s krvácející ránou do oceánu nechcete, zvlášť třeba v Austrálii nebo Jižní Africe, kde jsou žraloci.

Co je potřeba naučit se nejdřív? A co znamená být dobrý surfař?

Každému doporučuji vzít si na začátek pár lekcí od profesionálů, a neříkám to proto, že je sám nabízím, ale z vlastní zkušenosti. Učil jsem se sám a trvalo mi dlouho, než jsem přišel na úplně jednoduché věci. Taky jsem si osvojil několik zlozvyků, které jsem pak těžko odbourával. Správné učení začíná teorií na pláži od náskoku na surf po čtení proudů a vln. Dobrý surfař je ten, který si zajezdí za každých podmínek a má z toho radost. Ať jsou vlny velké či malé, rozfoukané a nepravidelné, dokáže dobře číst oceán a vždy si najde svou vlnu.

Sednout do lotosu

Děláte i akce spojené s jógou proč?

Jóga k surfingu neodmyslitelně patří, je skvělá na protažení svalů před surfováním, takže zabraňuje křečím ve studené vodě a po surfování urychluje celkovou regeneraci. Navíc jezdíme surfovat do zemí, kde jsou východy a západy slunce doslova magické, to prostě musíš sednout na pláži do lotosu… Máme zkušené lektorky, dáváme společně jógu ráno i večer, ale když někdo nechce, nenutíme ho.

Dají se aspoň ty základy naučit u nás nebo v jiném vnitrozemském státu?

U nás se dá dobře trénovat wake surf, kdy jedeš ve vlně za člunem. Wake člun má vzadu plošinu, je zatížený na jednu stranu a jede celkem pomalu. Tak se udělá půlmetrová až metrová vlna. Rozjedeš se na surfu na laně, vjedeš do vlny za člunem a pustíš lano. Pak už jen využíváš rádius vlny a jedeš. Ve světě se také staví umělé vlny, ale stojí to strašně peněz, takže u nás by to asi neprošlo. Ale třeba je to dobrá investice pro některého z vašich čtenářů, což? Napište mi, jdu do toho s vámi!

Autor: Jana Kománková

Rozhovor je ukázkou z aktuálního vydání magazínu Business Leaders s podtitulem Světoví Češi.