Chcete v životě vyhrávat? Tak se nejdřív naučte prohrát!

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

“Řeknu ti něco, co už víš. Svět není jen samý slunce a duha, je to hodně zlý a drsný místo, a i když jsi sebesilnější, srazí tě na kolena a nechá tě klečet, když to připustíš. Nikdo nerozdává tak tvrdý rány jako život. Ale nejde o to, jak inkasuješ, tady jde o to, kolik ran uneseš. A přesto se znovu zvedneš. Kolik ran dokážeš přijmout a nezastaví tě. Jenom tak se vítězí.”

Možná jste se teď trošku lekli, nebo se divíte tomu, co jste si to pustili, nebo naladili. Ale nemusíte se bát, jsem tu pořád já, Lukáš Eder, a se mnou je tu další díl podcastu Myšlením na vrchol. Dnešní úvod vás možná trochu překvapil. Použil jsem nahrávku z YouTube, kde Rocky Balboa promlouvá svému synovi do duše. Ta nahrávka má přes 1,5 milionu zhlédnutí, takže ji určitě znáte. Já si myslím, že to je super začátek dnešního dílu.

Jestliže jsem tady zmiňoval, že jsem byl na workshopu a přednášce Mariana Jelínka, tak bych neměl vynechat jednu myšlenku nebo moment, který mě překvapil, který se mi zakořenil v hlavě a který do dneška tak trochu nechápu. Marian Jelínek je, mimo jiné, také garantem oboru psychologie na Newton College, což je soukromá škola, kde se vzdělávají převážně manažeři pro tituly MBA a podobně. A Marian na tom workshopu zmiňoval, že novým studentům v prvním ročníku dali cíleně otázku: “Z čeho máte v životě největší strach?” Již v jednom z prvních podcastů jsem zmiňoval, že tuto otázku dali i Billu Gatesovi.

A odpověď mě opravdu překvapila. Většina studentů odpověděla, že mají strach ze svého selhání, že udělají chybu. Nedivím se, že tato odpověď vyrazila dech Marianu Jelínkovi. I mně vyrazila dech, i mě překvapila. Jestliže se někdo hlásí na takto prestižní školu a chce studovat MBA, tak by mě nenapadlo, že tam přijde člověk, který bude mít strach ze selhání. 

Popravdě jsem nepoznal úspěšného člověka, který by se nenaučil v životě prohrávat. Úspěch přece není jen o vítězství. Musíme se naučit prohrávat, umět přijímat rány. Pokud si někdo myslí, že si nastaví vizi, dá si cíle a bude to jako procházka růžovým sadem, tak to tak nebude. Vždy tam bude nějaká prohra a zklamání. Nějaká situace, se kterou se budeme muset umět nějakým způsobem vyrovnat. Proto mě překvapila ta odpověď, že takoví lidé, kteří chtějí být úspěšní, chtějí být manažery, mají strach ze selhání. Vím, že se to říká snadno, ale ani pro mě není příjemné prohrávat. Vždy raději vyhráváme. A ještě méně příjemné je přiznat, že jsem udělal chybu, udělal něco špatně. Asi se v dnešní době moc nenosí, říci: „Promiňte, tohle se mi nepovedlo, v tomhle se musím zlepšit.”

Není to příjemné pro naše ego přiznat, že se máme ještě v čem zlepšovat. Poznal jsem ale na několika velmi úspěšných lidech, že i oni jsou schopni přiznat, že něco neumějí, něco nedělají dobře. Ale i přijímání proher nemůže být jen o tom, že si přiznáme, že jsme prohráli. Pokud ale dokážeme prohru správně vnímat, může nás obohatit a posunout dál. Proto, když už v životě uděláte nějakou chybu a prohrajete nějaký boj, neutápějte se ve špatných emocích. Netrapte se tím, že teď se vám něco nepovedlo. Zkuste se na to podívat trochu kriticky, zkuste si v hlavě nastavit vnitřní dialog: „Ok, tohle se ti tedy moc nepovedlo, ale příště, až to budeš dělat, uděláš to lépe, protože už víš, co jsi teď udělal špatně.” Jestliže si uvědomíte, co a proč jste v danou chvíli udělali špatně, může vás to obohatit. Příště, až budete ve stejné situaci, budete už vědět, jak reagovat. Berte chybu jako dar, jako něco, co vás může něco naučit a posunout vás dál. Ne nadarmo se říká, že chybami se člověk učí. Nikdo z nás už neovlivní, co se stalo, ovlivníme jen to, co se stane, co se děje teď v tuto chvíli. Nepřestane mě nikdy udivovat, kolik energie jsou někteří lidé schopni spálit různými výmluvami nebo tím, aby omluvili své chování. Místo aby sami sobě přiznali chybu, aby přišli, omluvili se a řekli, že příště to udělají lépe. Myslím si, že úspěch není jen o tom naučit se vyhrávat, je i o tom naučit se přijímat prohry. Naučit se vždy vstát, prohru si uvědomit a pracovat s ní. Být připraven, že může kdykoli přijít další prohra, ale uvědomit si,  že žádná prohra mě nemůže dostat na kolena.

A jak to vnímáte vy? Jak vy jste se naučili v životě prohrávat? Jste ochotni si přiznat chybu? Jaké používáte nástroje? Umíte vést vnitřní dialog sami se sebou a poučit se ze svých chyb? Budu moc rád, když se podělíte o vaše zkušenosti a dáte mi nějaký tip či radu.

© Lukáš Eder