Metoda rychlého a efektivního získávání informací

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Všichni žijeme ve velmi rychlé, dynamické, ale hlavně informační době. Vývoj jde tak rychle dopředu, že není v lidských silách jej jakýmkoli způsobem aktivně sledovat, a proto jsem se zamýšlel nad tím, jak zefektivnit vstřebávání informací a jak získat co nejvíce informací za co možná nejkratší dobu. Na tohle téma jsem se nedávno bavil s jedním z úspěšných podnikatelů, a ten mě přivedl ke způsobu, který používá on sám – a o tom bude dnešní podcast.

Pravděpodobně jsem neslyšel o žádném nebo se nesetkal se žádným z úspěšných lidí, kteří by pravidelně nečetli knihy. Pravda je taková, že čtení knih je jednou z nejzásadnějších činností, jak rozvíjet svou osobnost a jak získávat nové informace. Nedávno jsem se setkal s jedním úspěšným podnikatelem a bavili jsme se na toto téma, a on se mě zeptal, kolik přečtu slov za minutu. Já jsem neuměl odpovědět, protože jsem to nikdy neměřil, a, abych pravdu přiznal, tak jsem ani nevěděl, že se to někde měří, nebo že to někdo sleduje. Na toto téma jsme se dostali díky tomu, že mi ukazoval seznam knih, které přečetl za poslední rok. Mě to dost překvapilo, protože toho člověka znám a věděl jsem, že je to vytížený podnikatel, otec od rodiny, má rozjetých několik projektů, a proto jsem se ptal: „Kde berete čas na čtení tak obrovského množství knih? To je neuvěřitelné, že jste dokázal tohle všechno přečíst za ten rok.“ A na to se mě právě on zeptal, kolik přečtu slov za minutu, a potom navázal vyprávěním o způsobech rychločtení, které si on sám osvojil. Znovu musím přiznat, že jsem do té doby o rychločtení ani neslyšel. Chápu, že mnozí z vás o tom už asi vědí, nebo s tím mají nějakou zkušenost. Pro mě to byla v tu chvíli docela novinka, a proto jsem se o to začal více zajímat.

Překvapilo mě, že rychločtení není žádná přelomová, ani žádná úplně nová věc. Vyvíjí se už od 50. let minulého století, a dokonce se v této disciplíně uskutečňují i soutěže. Ti nejlepší soutěžící dosáhnou rychlosti jednoho až dvou tisíc slov za minutu a šestinásobná mistryně dosáhla v jednom bodu až 4200 slov za minutu. Pro vaši představu: průměrný člověk, který čte tak jako asi i my všichni ostatní, čte tak 300 slov za minutu. Já jsem si to měřil a jsem průměrným člověkem, čtu 300 až 310 slov za minutu. Začal jsem se tedy zajímat o to, jaké jsou techniky rychločtení a o čem to celé vlastně je. Jak můžu zefektivnit čas, který trávím čtením knih, a přečíst toho víc, vstřebat víc informací?

Zaujaly mě čtyři metody, které jsem si postupně vyzkoušel a jednu z nich jsem si začal i osvojovat.

Jednou z metod je skenování stránky. Znamená to vlastně, že soustředíte svůj pohled na střed řádku a využíváte svého periferního vidění. V ten moment čtete pomocí periferního vidění a vlastně jen skenujete stránku a vnímáte slova okolo. Váš mozek to čte v podstatě za vás. Je to o tom, že nečtete zleva doprava tak, jak jsme zvyklí, ale opravdu jenom skenujete tu stránku a řádky.

Další metodou rychločtení je tzv. skimming. Ten mi upřímně úplně nevyhovoval. Je to v zásadě o tom, že vy jenom v rychlosti procházíte hlavní body, nadpisy, odstavce, nebo nějaké výrazné zviditelnění v textu. Myslím si, že je tato metoda vhodná ve chvíli, kdy se chcete v textu jen zorientovat nebo si nějakým rychlým způsobem načíst zásadní informace o daném tématu.

Třetí metoda, kterou si teď zkouším víc a víc osvojovat, je forma rychločtení, kdy používáte nějaké ukazovátko nebo ukazováček levé ruky. Tím přejíždíte po textu a jen sledujete prst a za ním text, a tak si ukazovátkem určujete rychlost čtení. Má to své opodstatnění – tím, že používáte levou ruku, zapojujete i pravou mozkovou hemisféru, protože vše funguje křížem. Když čtete bez zapojení levé části těla, funguje vám pouze levá mozková hemisféra. Ale jakmile začnete ukazovat levou rukou, zapojujete obě hemisféry mozku a lépe vstřebáváte informace. Možná i díky tomu si mě tato metoda získala a snažím se ji trénovat častěji a častěji.

To, co mají metody ale rychločtení společného a co jsme se v zásadě špatně naučili všichni ve škole, je subvokalizace. Je to asi to nejnáročnější, co jsem se musel odnaučit. Spočívá to v tom, že si každé slovo po slově přeříkáváte v hlavě nebo v duchu. Efektivnější je pouze sledovat ta slova a neříkat si je jakoby v duchu, protože vás to zdržuje.

Samozřejmě i u rychločtení jako u jakékoli jiné činnosti, kterou chceme dělat rychleji a rychleji, do určité míry platí, že se trochu snižuje kvalita s kvantitou, protože jednoduše nemůžete vstřebat 100 % informací. Jak zastánci, tak odpůrci rychločtení říkají, že můžete přijít o nějaké informace. Na druhou stranu se prokázalo, že při rychločtení jsme schopni vnímat 50 až 60 % informací. Pokud tedy čtete nějakou knihu na téma osobního rozvoje, je pravda, že v té knize je několik hlavních myšlenek, které se často opakují, a vám tak pravděpodobně to zásadní z knihy neuteče. Jestli ale budete číst například detektivky nebo beletrii, rychločtení nebude pravděpodobně ta správná varianta.

Viděl jsem také modernější způsob rychločtení u některých svých přátel. Ti používají aplikaci na svém elektronickém zařízení, kde knihy čtou. V aplikaci se zvýrazňuje postupně slovo po slově, a vy si pouze nastavíte rychlost zobrazení slova. Mně tato forma úplně nevyhovuje, protože ke čtení volím papírovou formu. Nejraději čtu večer a nechci si před spaním na sebe pouštět modré a bílé světlo, jelikož mám vyzkoušené, že se mi pak nespí úplně dobře.

To byly mé poznámky k rychločtení a já věřím, že i vy s tím máte nějaké zkušenosti, určitě to pro vás nebyla úplná novinka. Pokud vás rychločtení zaujalo a ještě ho nemáte vyzkoušené, můžete začít některou z metod, které jsem zmínil. Pokud vás ani jedna nezaujala, podívejte se na internet, kde naleznete další způsoby, jak si rychločtení osvojit. Je to další zajímavá možnost, jak vstřebávat informace z knih efektivněji.

© Lukáš Eder