Příběh muže, který začal opravdu žít díky rakovině

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Dnešní díl Myšlením na vrchol má opravdu na první pohled velmi negativní a ošklivý název. Je v něm slovo rakovina. Takový je ale i náš život. Také není pořád jenom růžový a občas přijdou negativní situace a momenty, na které neradi vzpomínáme. Pořád je to ale jen o nás, jak umíme s těmito momenty pracovat a jak ovlivní naši budoucnost. Pojďme se tak nechat inspirovat příběhem člověka, který může ovlivnit i vaši budoucnost. Je tu další díl podcastu Myšlením na vrchol.

Měl jsem možnost podívat se na záznam Heal Summitu, který proběhl v Polsku, a v části, která byla věnována tomu, jak uzdravit svůj mozek, byl jedním z řečníků i Geoffrey Thompson. Nikdy předtím jsem o tomhle pánovi neslyšel. Až po zhlédnutí záznamu jsem zjistil, že je to uznávaný doktor, vědec a experimentátor léčby zvukem, který, řečeno velmi zjednodušeně, pomocí zvukových frekvencí léčí lidský mozek. Podstatné je, že pan Thompson vyprávěl příběh o jednom svém pacientovi a já bych ho teď rád parafrázoval, protože je tam velmi silná a zajímavá myšlenka.

Geoffrey Thompson vyprávěl, že měl jednoho pacienta, a ten byl velmi úspěšný obchodník, velmi bohatý, vždy upravený, jezdil v limuzíně a byl vždycky perfektně oblečený. Zároveň byl ale dost nekompromisní obchodník a rád se po lidech vozil, a byl i navenek dost drsný člověk. Geoffrey o něm mluví jako o panu Johnsovi. Panu Johnsovi jednou zjistili nádor na mozku, který byl neoperovatelný, a doktoři mu dávali maximálně šest měsíců života. Několik týdnů po tomto zjištění přišel za panem Thompsonem do ordinace právě pan Johns. Sestřička řekla panu doktorovi, „Pane doktore, je tu pan Johns, přišel se rozloučit“. Pan Thompson se zvedl, očekával, že uvidí v čekárně totálně vyprahlého a vysátého člověka. Otevřel dveře, a tam stál úplně nový člověk, člověk, který vtipkoval s recepční, smál se, byl oblečený v bermudách a měl rozcuchané vlasy. Byl to úplně někdo jiný, to nebyl pan Johns, kterého doktor znal. Doktor stál jako opařený, protože nevěřil svým očím, a pan Johns přišel za ním, potřásl mu s úsměvem rukou a říká: „Víte, já jsem se za vámi přišel rozloučit, protože odjíždím na Floridu“.  Doktor tomu nerozuměl, měl by se asi spíš léčit z té rakoviny, ale on si jede na Floridu? Pan Johns pokračoval: „Víte, když mi diagnostikovali ten rozsudek smrti, rozhodl jsem se, že všeho nechám a že budu dělat to, po čem jsem celý život toužil a nemohl jsem to dělat. Odjedu na Floridu, koupím si loď a budu žít na pláži a vozit lidi na výlety. A proto jsem prodal všechny firmy, zbavil se akcií a zodpovědnosti, všeho, na čem jsem stavěl svůj život.  Když jsem všechno tohle udělal a šel se rozloučit se svým ošetřujícím doktorem, oznámil jsem mu, že už se neuvidíme, že dožiju na Floridě. Doktor se rozhodl mi udělat ještě jednou testy a zjistil, že žádný nádor nemám, že se možná podíval na špatné snímky, že neví, co se stalo, ale žádnou rakovinu nemám.“

Doktor Thompson koukal na pana Johnse jako opařený, ale on pokračoval a dodal: „ Jo přesně tak jsem koukal na svého ošetřujícího lékaře já. Ale nejvíc mě dostalo to uvědomění. Nejde o to, že už tu rakovinu nemám, ale o to, že už tu rakovinu nepotřebuji“. Když jsem slyšel tento příběh, došlo mi, jak je v našem životě důležitý, jak dokážeme vnímat a vstřebávat informace, které mohou přiletět kdykoli a odkudkoli.  Pan Johns by pravděpodobně nenašel nikdy dostatečnou výmluvu pro to, aby mohl žít opravdu svůj sen, asi by nikdy nedokázal vysvětlit rodině, přátelům, obchodním partnerům, věřitelům, proč všechno prodává a proč tak změnil svůj život. Nepochopili by to, měli by ho za blázna, možná ani on sám by si nedokázal přiznat, co opravdu chce. Až tento emoční šok a životní zážitek ho donutil k tomu, že přehodnotil své priority a rozhodl se žít to, co opravdu chtěl a co si vždycky přál. 

Proto si myslím a věřím v to, že dřív, než se kdokoli z nás rozhodne udělat nějakou změnu v životě, nebo se vydat na cestu za nějakým cílem či osobní vizí, musí si dobře rozmyslet a utříbit svoje životní hodnoty.  Může se stát, že půjdete léta za něčím, co jste původně vůbec nechtěli, nebo to neodpovídá vaším hodnotám, a potom už nebudete mít sílu udělat ten krok pro změnu. Dobrá zpráva ale je, že na změnu není nikdy pozdě. Na příběhu pana Johnse si můžeme ukázat nebo uvědomit, jak silná může být naše vnitřní touha nebo síla našeho podvědomí. Vůbec nebudu hodnotit, jestli pan Johns rakovinu měl, nebo jestli to byla chyba doktora, ono to v zásadě není důležité. Je možné, že si tolik přál změnu, tolik toužil po svém snu a nenašel energii to změnit, že jeho tělo a mysl, jeho podvědomí, mu „daly“ rakovinu úmyslně, aby se probral a aby ho donutila ke změně. Nebo to byla opravdu jen chyba a byl to osud?

Důležité je, že díky téhle životní události, emočnímu šoku, změnil svůj život a začal opravdu žít svůj sen.  Napadá mě otázka: Bylo to nutné? Bylo nutné, aby došel do stavu, kdy potřeboval zjistit, že je smrtelně nemocný, a šel si pro změnu? Nebo je lepší věnovat čas sám sobě a neohlížet se na druhé, vést pravidelně svůj vnitřní dialog a utvrzovat se v tom, že to, co teď dělám, a co chci dělat, je v souladu s mými hodnotami? Jak to vnímáte vy? Jak na vás zapůsobil příběh pana Johnse? Nevím, jestli je pravdivý, jestli se opravdu stal, slyšel jsem to na záznamu z Heal Summitu z Polska. Ale zakořenil mi v hlavě a pomohl mi uvědomit si, že v každé situaci mého života záleží jen na nás a na našem úhlu pohledu. Nebojte se podělit se i o ten váš úhel pohledu do komentářů na webu bussinesleaders.cz.

© Lukáš Eder