2 základní typy lidí s různými potřebami pro svůj WLB

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Docílit harmonie v osobním a pracovním životě určitě není nic jednoduchého.

Je to dlouhodobý proces, a hlavně je to o poznání sama sebe. Každý z nás jsme individuální bytost a každému z nás vyhovuje úplně něco jiného. A to je strašně moc dobře. Jsou ale takové dva základní typy lidí, podle kterých můžeme poznat, co komu bude víc vyhovovat, a pomoci jim nastavit jejich work life balance.

V minulém dílu jsem začal mluvit o tématu, o kterém se dá mluvit hodiny. Work Life Balance je opravdu veliké téma, které řeší asi všichni úspěšní lidé, protože si uvědomují, že je to velmi důležité pro jejich šťastný život. Že je to důležité pro to, aby uměli být šťastní tady a teď. A já jsem v zásadě vyjádřil svůj pohled na to, jak já vnímám work life balance, jak si myslím, že by se mohlo vnímat co nejlépe. Ale samozřejmě je to jenom nějaký můj názor, můj pohled a každý jsme individuální. Každému vyhovuje něco jiného. Tímhle tématem se zabývají i vědci, zkoumali to například i v Googlu, protože si uvědomují, že je to opravdu velmi podstatné pro šťastný a úspěšný život každého z nás. A ti vědci v zásadě rozdělili takové dva typy lidí, kde v zásadě ten první typ lidí jsou ti, kteří striktně rozdělují osobní a pracovní život, prostě mezi tím je tlustá čára a žádným způsobem se to nesmí míchat. Jsou až takové extrémy lidí, kteří mají svůj notebook pro práci a jiný notebook pro osobní záležitosti a potřebují to tak mít, aby byli v životě produktivní a spokojení. A asi na tom není nic špatného.

Potom jsou lidé, kterým vyhovuje, že se jim to prolíná, že mohou tyhle dvě části svého života nějakým způsobem promíchávat a uzpůsobovat tomu, aby byli spokojení, produktivní a šťastní. Jednoduše že mají svobodu, že mohou být flexibilní a uzpůsobit si každý svůj den svým potřebám a tomu, jak to oni potřebují. Takový jsem třeba já. Tohle mně vyhovuje. Tohle já potřebuju, abych mohl být v životě šťastný a produktivní, prostě si každý svůj den potřebuju nastavit tak, jak sám chci. Musím v tom být flexibilní. Upřímně řečeno bych si nedokázal představit, že bych měl někam přijít do kanceláře, do továrny, píchnout si tam v šest ráno nebo v osm ráno začátek směny a ve dvě nebo ve čtyři si odpíchnout odchod, a potom se teprve starat o svůj osobní život. Prostě bych nebyl šťastný a neříkám, že je to dobře. Každý jsme prostě jiný. Vědci tomu prvnímu typu lidí říkají segmentátoři, protože segmentují ty dva „tábory“, řekněme. A tomu druhému typu lidí říkají integrátoři. Integrátoři to jsou ti lidé, kteří prostě potřebují pro to, aby byli v životě šťastní a úspěšní, mít volnou ruku v tom, jak si uzpůsobí svůj den, čas, kdy se budou věnovat práci, a kdy se budou věnovat svému osobnímu životu. Teď bychom se samozřejmě mohli bavit o spoustě výhod a nevýhod těchto jednotlivých typů lidí. Jaké výhody mají segmentátoři, jaké výhody mají integrátoři, jaké lidi mít v týmu.

Já si ale myslím, že to není tak důležité, že mnohem důležitější je prostě přijmout fakt, že existují takoví lidé, a umět s nimi pracovat, protože jestliže mám nějaký tým lidí, chci vést nějaký tým lidí, chci být lídr nějaké firmy nebo nějakého týmu, tak si myslím, že je dobré vědět, že tam mám takovéhle typy lidí a že když jim budu schopen vyjít vstříc v tom, co je pro ně důležité, tak že se mi s nimi bude lépe pracovat, že když poznám kdo je segmentátor, tak prostě pochopím, že je pro něj důležité, aby ve čtyři hodiny zaklapl ten notebook a odešel se věnovat rodině a nezazlíval mu to, pokud já jsem integrátor, a zase naopak. Pokud jsem já jako šéf segmentátor a mám tam asi tři integrátory, tak asi pro mě bude těžké chápat, že chodí do práce na desátou hodinu, ale už potom třeba nevidím, že pracuje i v šest večer a že si tu práci dodělává ještě déle. Samozřejmě že i tohle pro ty integrátory je asi důležitá ta svoboda a jednoduše – a to říkám i svým dětem – s obrovskou mírou svobody musí přijít i obrovská míra zodpovědnosti. Takže tady je to možná trošku na takové tenké linii, aby potom ti lidé toho nezneužívali a byli taky sami k sobě zodpovědní.

A tady si zase myslím, že je důležité mít ty osobní vize, hodnoty, správně nastavené. To je prostě základ všeho. Pokud budete mít svůj úspěch postavený na základě vašich hodnot, na základě vaší osobní identity a na základě rozvoje vašeho růstového myšlení, potom je v zásadě úplně jedno, jestli jste segmentátor, nebo integrátor. Důležité je, abyste si to vy sami ujasnili, abyste věděli, co vám vyhovuje a kde vy se cítíte šťastní, v jakém stavu se cítíte produktivní, a nesnažili se přizpůsobovat jenom svému okolí. Nebál bych se klidně, pokud mám nějakého šéfa, si na s ním ta toto téma popovídat a říct mu: Mně prostě tenhle styl práce nevyhovuje. Já prostě potřebuju takovýhle, jiný, styl práce. 

A jestli jste šéf, tak třeba i pochopit, že někdo z vašeho týmu to může vnímat jinak než vy. 

Setkali jste se někdy s touto definicí? Vnímáte rozdíly mezi segmentátory a integrátory? Já budu rád, pokud se podělíte o vaše zkušenosti v komentářích níže.

© Lukáš Eder