Jestli chcete umět něco ovládat, pochopte nejprve, jak to funguje

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Strach. Je to téma, o kterém jsem již ve svém podcastu několikrát mluvil, nerad bych se opakoval, ale myslím si, že je to poslední dobou asi ten nejčastější pocit, který nyní prožívá celá naše společnost a populace. A není se čemu divit, nacházíme se všichni ve velmi složité a těžké době. Z období naprostého blahobytu, zdánlivě nekonečného růstu a úspěchu, jsme se – dalo by se říci – lusknutím prstu jakoby překlopili do období nejistoty a strachu. Nikdo z nás neví, jak dlouho toto období může trvat, a nikdo z nás si nedokáže představit, jaké následky to bude mít pro naši společnost a ekonomiku. Lidé se tak strachují nejen z nákazy nějakým virem. Více než 95 % lidí dokáže nepříjemný boj s virem vyhrát. Myslím si, že více než ze samotného viru máme mnohem větší obavy z té nejistoty. Lidé se strachují o své zaměstnání, své pozice a možná životní standard a blahobyt, na který si velmi snadno zvykli a přijali jej za přirozenou součást svého života. 

 Tyto pocity samozřejmě nelze nikomu zazlívat, strach je přirozená věc, problém ovšem může nastat ve chvíli, kdy se kvůli eskalaci našeho strachu začínají projevovat panické stavy. A stejně jako strach, tak i panika je přirozenou součástí našeho života a vývoje. Již v několika dílech jsem zde mluvil o strachu. Mluvil jsem o něm jako o emoci, jako o pocitu, jehož jediným cílem je nás ochraňovat před neznámým. Abychom se ovšem vyhnuli zbytečnému strachu nebo již zmiňované panice, je zapotřebí naučit se s těmi strachy správně pracovat, a proto si myslím, že je dobré pochopit samotný princip strachu i to, kde vlastně vzniká v naši mysli a našem mozku.

 V jednom z předchozích dílů Myšlením na vrchol jsem také mluvil o vývoji našeho mozku a o teorii, která rozděluje náš mozek na mozkový kmen, tzv. plazí mozek, potom limbický, chcete-li savčí mozek, což je centrum našich emocí, a potom neokortex, tedy šedou kůru mozkovou, chcete-li lidský mozek, což je centrum našeho logického uvažování a myšlení. Všechny tyto mozky jsou navzájem propojeny nervovými spoji, kterým říkáme synapse. Vše, co se děje okolo nás, zpracovává náš mozek prostřednictvím našich smyslů, a pokud bychom celý systém velmi zjednodušili, tak tyto naše smysly posílají nasbírané informace do části našeho mozku, zvaného thalamus, a ten pak tyto informace zpracovává a posílá přes jediné synaptické spojení skrze amygdalu právě do naší šedé kůry mozkové. O amygdale jste už mnozí jistě slyšeli – je to ta součást mozku, která vyhodnocuje všechna nebezpečí, a protože má nasbírané informace jako první, často se stává, že dříve, než je stihneme vyhodnotit logicky naším neokortexem, přebírá nad námi vládu právě náš savčí mozek, který má vsugerované takové tři základní akce: uteč, zaútoč, nebo ztuhni. Záleží na tom, jak amygdala vyhodnotí hrozící nebezpečí.

 Zjednodušeně řečeno ve chvíli, kdy se dostaneme do nějaké emočně vypjaté situace, kterou ještě neznáme, a nevíme, jak na ni reagovat, tak právě amygdala přebírá řízení nad naším jednáním, a ne neokortex. Je dokonce i vědecky prokázáno, že v těchto případech tzv. Amygdalického únosu se snižuje naše IQ až o 50 bodů. Amygdala ovšem nepracuje jen v době, kdy se cítíme ohroženi, je prakticky neustále v pohotovosti, a i ve chvíli, kdy neregistruje žádné nebezpečí, tak stále vyhodnocuje informace od našich smyslů, porovnává je se zažitými zkušenostmi a stává se jakýmsi centrálním úložištěm naší emoční paměti.

To, jaké emoce v našem savčím mozku amygdala probudí už nevyplývá z námi nasbíraných zkušeností, hodně také záleží na osobnosti každého z nás a stejně tak záleží i na našich hodnotách. I zde si myslím, a jsem o tom přesvědčený, je velmi důležité si pravidelně uvědomovat a připomínat své osobní hodnoty. Pokud si je jen jednou napíšeme na papír a jednou přečteme, je to jen informace, kterou zpracuje náš lidský mozek. Pokud si ovšem naše hodnoty budeme pravidelně připomínat a reálně je prociťovat a spojovat je s reálnými emocemi, pracuje už s nimi do určité míry právě i naše amygdala a savčí mozek, a vrývá tak naše hodnoty hluboko do našeho podvědomí. Ideální situace je, když si dokážeme objasnit své hodnoty prostřednictvím nějakého příběhu. Příběh si totiž lépe zapamatujeme, můžeme si jej pravidelně připomínat a reálně jej prociťovat. Zkuste si tak vaše základní životní hodnoty promítnout do nějakého obyčejného hodnotového žebříčku, zapsat do vašeho životního hodnotového příběhu. Využijte k tomu vaši představivost a vymyslete třeba krátkou pohádku s vašimi hodnotami a v ideálním případě si ji napište někam na papír. Může to být praktický nástroj, pomocí kterého budete trénovat svou amygdalu a ukládat do její schránky ty správné emoce. Vyhnete se tak možná nějakému nešťastnému jednání, které by amygdala mohla spustit v době ohrožení, pokud by měla na svém disku uloženy jen negativní emoční prožitky.

Nestyďte se tak za svůj strach, je to přirozená věc, jehož primárním cílem je naše ochrana. Věnujte ovšem pokud možno co nejvíce práce prožívání pozitivních emocí, které jsou v souladu s vašimi hodnotami. Je to vaše investice do budoucna a do toho, že budete jednat tak, aniž byste se za to museli někdy stydět. 

Pamatujete si na nějakou situaci, kdy jste jednali tak, že jste z toho byli sami zaskočeni? Pamatuje si na nějaký váš „amygdalický úlet“? A jste ochotni se s námi o tuto situaci podělit? Já za to budu určitě rád, využít k tomu můžete komentáře zde pod článkem.

© Lukáš Eder