K úspěchu potřebujete jen dvě věci. Ale podle čeho měřit úspěch?

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

K dosažení mimořádného úspěchu ve vašem životě potřebujete jenom dvě věci.

Podle mě je to osobní vize a dostatek energie. No jo, ale kde brát tu energii, jak být odolný vůči okolí, které vám nevěří? Co všechno musím udělat pro to, abych byl v životě úspěšný, a podle čeho mám vůbec měřit úspěch? Měříte úspěch podle počtu vašich vítězství? Měříte úspěch podle počtu poražených kolegů a protivníků? A podle čeho si myslíte, že měří úspěch opravdu úspěšní lidé? Tohle bude dnešním tématem podcastu Myšlením na vrchol a vítá vás u něj opět Lukáš Eder.

Už několikrát jsem ve svém podcastu zmiňoval, že když jsem se bavil s úspěšnými lidmi nebo se s nimi potkával, tak spousta z nich mi při vyprávění svých příběhů říkala, že na úplném začátku jim jejich okolí nevěřilo, ba dokonce že je jejich nejbližší lidé odrazovali od toho, aby tu věc zkusili, aby šli do toho projektu.Vybavuji si třeba rozhovor, na kterém jsem byl s Petrem Casanovou u Simony Kijonkové. Určitě vám tuhle dámu nemusím představovat. Je to zakladatelka Zásilkovny. A paní Kijonková říkala, že když začínala se Zásilkovnou, dokonce i její manžel jí od toho odrazoval, i její nejbližší přátelé jí říkali: „Už se na to vykašli, běž si zpátky do toho korporátu, vrať se ke své kariéře, jsi dobrá manažerka, kašli na to, už radši nic nevymýšlej…“ Protože, předtím než vymyslela Zásilkovnu, už jednou zkrachovala. Ale ona si přesto šla za tím svým cílem a za svým snem. Dokonce vyprávěla, že jako těhotná rozvážela v dodávce balíky, protože na to ještě neměla lidi. Natolik byla přesvědčená o správnosti svého cíle a své vize. A když se nad tímhle zamyslím, tak si říkám a uvědomuju, jak mentálně odolní musejí být ti úspěšní lidé, podnikatelé, kteří dokážou jít, skoro by se dalo říct, hlavou proti zdi, a jít si za svým cílem a neohlížet se na okolí, protože spousta lidí, i těch nejbližších, je odrazovala, a oni přesto získali tu sílu a šli si za svým. “Kde se v nich bere ta síla?”, říkám si, “jak je to možné, že mají tolik víry sama v sebe a dokážou uspět?”. A dnes si uvědomuji, že právě ta psychická odolnost je to, co nám umožňuje pokračovat v jakémkoli boji i dlouho poté, co ostatní už skončili, co už to vzdali. Je to to, co nás udržuje v kontaktu s naší zónou optimálního fungování, v kontaktu se zónou optimální úzkosti. Všiml jsem si, že úspěšní lidé vedle mentální odolnosti mají velmi často i velmi jasnou svou osobní vizi, a to jim právě pomáhá k té vytrvalosti.

Pomáhá jim to k neustálému zlepšování svých vlastností a k dosahování mimořádných cílů. Pomáhá jim to k neustálému zlepšování sama sebe, a já jsem si říkal, jaké jsou tedy principy těchto úspěšných lidí, které by se daly duplikovat nebo podle kterých bych se mohl řídit, abych také mohl být úspěšný v tom, v čem bych chtěl.

Všiml jsem si, že spousta normálních průměrných a obyčejných lidí se zaměřuje na neustálé soutěžení, že ti lidé mají definici úspěchu vyjádřenou způsobem: Jestli to já umím udělat líp než někdo jiný. Často přemýšlejí nad tím, co už ta konkurence dělá a jak to sami můžou udělat líp, což není ve výsledku úplně špatně, ale myslím si, že problémem je tam ta soutěživost, pokud jediným měřítkem úspěchu je být lepší než konkurence, být lepší než někdo jiný. Spousta lidí jednoduše zakládá svůj pokrok, svůj růst, úspěch, vítězství na základě poměřování se s ostatními, o kolik jsou lepší nebo horší.

Ale to v zásadě může být problém, protože vaše konkurence nebo ten, s kým se poměřujete, se samozřejmě také chce zlepšovat, a skutečně se neustále zlepšuje, a tím vás v zásadě může dostával do nějakého stavu stresu, do nějakého stavu napětí.

A pokud jste ve stresu a v úzkosti, nemůžete dosahovat špičkových výkonů. O tom mluví každý mentální kouč a platí to u sportovců i u špičkových byznysmenů.

A proto jsem si všiml, že ti mimořádně úspěšní lidé, podnikatelé, sportovci, vědci, nemají potřebu se poměřovat s někým druhým, oni se poměřují sami se sebou. Oni se zaměřují na to, jestli oni sami jsou dnes lepší než včera. A nekoukají na to, jestli jsou lepší než jejich konkurent. V zásadě soutěživost vnímají spíš jako poměřování svých dovedností. Soutěživost úspěšní lidé vnímají jako možnost poměřit si, na jakém levelu jsou jejich vlastní dovednosti. Ale nevnímají to jako úspěch v životě. Nepovažují za úspěch vyhrát desítky turnajů, považují za úspěch zlepšit se v té činnosti, kterou milují. Hlavní problém, který vidím v tom, že pokud budete svůj úspěch hodnotit na základě počtu vašich vítězství, na základě počtu poražených konkurentů, tak si zaděláte na problém, kterému myslím Marián Jelínek říká problém cílových feťáků. Protože vás potom bude uspokojovat jenom toto, ale nebude vás uspokojovat vlastní zlepšení v dané oblasti. To, že porazíte nějakého svého soupeře, kolegu, protivníka, ve vás nevyvolává nic jiného než jenom nějaký pocit marnivosti, hrdosti. Možná je to chvála pro vaše ego. Ale to trvalé uspokojení spočívá v tom, že jste lepší, než jste byli včera. Že se vám daří jít za vaší osobní vizí, že se vám daří dosahovat vyšší úrovně mistrovství ve vaší práci a že se vám podařilo udělat to, co jste třeba nezvládli udělat před týdnem. To je to, co opravdu chcete, a to je to, čím se odlišují opravdu mimořádně úspěšní lidé od lidí průměrných. 

Navíc jsou díky tomuto úspěchu potom i přínosem pro celou společnost. A o tomhle jsem přesvědčený, že by mohlo být klíčem k psychické odolnosti. Dělat to, co vás opravdu baví, snažit se být lepší každý den v tom, co dělám teď. Být šťastný teď a tady a nepoměřovat se jenom s ostatními, nesnažit se být lepší než ten druhý, ale sám osobně být zítra lepší, než jsem dnes. Nebo na to máte nějaký jiný názor? O čem si myslíte, že je psychická odolnost, a kde se vůbec bere v lidech psychická odolnost? Budu moc rád, pokud se podělíte o své zkušenosti v komentářích níže.

© Lukáš Eder