Kniha, díky které nebudete jen čekat na důchod, ale opravdu žít

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Dnes bych se s vámi chtěl podělit o tip na jednu knihu, o které jsem se už zmiňoval v předchozím dílu. Je to tip na knihu, kterou jsem doporučil i tomu svému kamarádovi a i jemu pomohla ujasnit si, jak vypadá work-life balance a jak je pro něj ten pracovní život opravdu důležitý. Pomohla mu nastavit si životní hodnoty, pomohla mu ujasnit si, kde jsou jeho životní priority a jaká je jeho životní vize. A naučil se i v životě lépe plánovat. Věřím, že i tahle knížka bude pro vás dobrým tipem. 

Kniha, o které chci dneska mluvit a o které vím, že pro vás nebude žádnou novinkou, protože na knižním trhu opravdu dlouho, je to několikanásobný světový bestseller, ale věřím, že tahle kniha může být přínosná pro kohokoli z nás, kdo si chce nastavit svůj work-life balance. Je to kniha Timothyho Ferrise Čtyřhodinový pracovní týden. Je to asi knížka, kterou předpokládám, že ti z vás, kteří se zajímají o osobní rozvoj, budete znát. Věřím, že většina z vás o ní už někdy slyšela nebo ji četla. Tu knížku Timothy napsal už někdy v roce 2007, takže je to poměrně už starší kniha. Ale obecně si myslím, že myšlenky z ní jsou aplikovatelné v jakékoli době a i dnes jsou velmi aktuální.

Timothy v té knížce obecně hodně mluví právě o našem pracovním životě, o našem období produktivního života a zmiňuje tam myšlenku, a to si myslím že je taková hlavní myšlenka té knihy, že mnoho lidí svůj život obětuje myšlence na odchod do jakéhosi důchodu, chodí do práce každé ráno a potom tráví osm hodin v práci, která je třeba často nebaví, s vidinou toho, že jednou se dočkají toho důchodu. Jednoduše řečeno tam Timothy vlastně zmiňuje, že spousta z nás žije s tím nastavením až, než aby žili tady a teď a byli spokojení s tím, co mají. Popisuje tam takzvané určité jako mini-důchody, které si můžeme klidně v životě dopřát, aniž bychom cokoli ztratili. Definuje tam tak tzv. Nové bohaté, new rich. Je to asi jeho termín, který právě popisuje lidi, kteří se rozhodli žít tady a teď, kteří se rozhodli uskutečňovat svoje sny, nebát se toho rizika a naučit se milovat svou práci.

Timothy ale v té knize také zmiňuje například to, že důchod tak, jak jej známe, by měla být jenom jakási naše pojistka pro nejhorší možný scénář našeho života. Vedle této hlavní myšlenky tam je ale určitě spousta zajímavých jiných myšlenek, opět jsem tam viděl i určitou inspiraci z různých knih, do určité míry si myslím že i ten naučený optimismus. Timothy Ferris zmiňuje také Parettovo pravidlo, těch příkladů je tam opravdu spousta a vedle těch myšlenek teoretických jsou tam i určitě otázky, které se vám trošku zavrtají dají do hlavy, které možná trošku provokují a díky kterým si můžete spoustu věcí, které jsou v životě opravdu důležité, uvědomit.

Stejně tak jsou tam ale i různá cvičení, díky kterým se můžete naučit aplikovat jeho myšlenky do vašeho života. V zásadě každá kapitola v té knize je ukončena jakýmsi blokem otázek a aktivit, které vám právě mají pomoci si ujasnit tu teorii, o které tam Timothy Ferris mluví. Současně co se mi líbí a co už možná bývá i zvykem v knihách o osobním rozvoji, jsou reálné a konkrétní příběhy Timothyho Ferrise, ať už ze jeho vlastního osobního života, nebo ze života lidí, se kterými se měl možnost potkat a které ho inspirovaly i jeho rozvoji, k nastavení růstového myšlení.

Pokud bych měl zmínit nějaké příklady, tak Timothy tam třeba popisuje, jak se jako první Američan dostal do Guinnessovy knihy rekordů za to, jak tančí tango. Nebo za to, že získal více než 30 světových rekordů v profesionálně provozovaných sportech. Stal se nejlepším programátorem sebe sama. Střílel z luku, zvítězil na šampionátu v čínském kick boxu, a to mi přišlo docela vtipný, protože on neměl vůbec nejlepší techniku. On jenom odhalil určitou skulinu v pravidlech kick boxu a díky tomu, že je těm lidem ukázal, vlastně se staly zajetými pravidly, která ti zápasníci dodoržují úplně běžně. Timothy v zásadě v té knize rozděluje společnost na dva tábory, řekněme, a to na odkladače a nové bohaté. Zmiňuje tam třeba, že už samotné stanovování cílů u těch odkladačů bývá často problém, protože si velmi často špatně stanovují ty cíle, dokonce tam je i docela hezké cvičení, kde Timothy ukazuje, jak on sní i jak si nastavuje cíle.

Myslím, že i tohle může spoustě lidem dneska pomoci. Zmiňuje také například, že ti noví bohatí odmítají jakousi úmluvu toho našeho pracovního světa, toho, že musíme chodit každý den na osm hodin do práce, a ukazuje tam jakýsi vzorec DEAL. Je to zkratka a i ta kniha celá je podle té zkratky rozdělena. A celá ta definice, ta zkratka, vás provází vlastně celým obsahem té knihy. DEAL, kde D je jako definice, E jako eliminace, A jako automatizace a L jako liberalizace.

Těch témat a příběhů, které Timothy v knížce Čtyřhodinový pracovní týden zmiňuje, je opravdu hodně. Vlastně už samotný příběh té knihy je zajímavý, protože Timothy měl jako jeden z cílů napsat světový bestseller. Tak už jenom asi ten příběh, jak tu knihu chtěl uvést na trh, jak jí všichni odmítali a dnes je to světový bestseller několikanásobně překonaný, tak už jenom tohle mluví samo za sebe. Timothy Ferris je samozřejmě známý i svou show, svými podcasty. Takže jestli bych měl někomu doporučit knihu, která hodně vypovídá o tom, jak vnímat svůj pracovní život, jak se naučit pracovat s tím být šťastný tady a teď, jak získat nějaké tipy, nějaké hacky, jak se dnes rádo říká, tak určitě můžu doporučit knihu Čtyřhodinový pracovní týden. Těch informací je tam tolik, že to člověk podle mě nemá vůbec možnost celé najednou vstřebat. 

Takže opět je to kniha, kterou si občas rád otevřu a rád se do ní začtu. Dobře se to čte a myslím si, že to jsou určitě velmi přínosné informace pro kohokoli z nás. 

Jestli někdo z vás knížku od Timothyho Ferrise četl, budu moc rád, jestli mi i vy připomenete třeba nějaký nástroj nebo nějaký tip, který vám pomohl v produktivitě, který vám pomohl k vašemu úspěšnému životu. Případně jestli máte ještě nějakou jinou knížku, na kterou byste chtěli dát tip vy mně, určitě za to budu rád. Připojte je do komentáře níže.

© Lukáš Eder