Kniha, která Vám pomůže pochopit sílu Vašich emocí

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Ve svém podcastu mluvím hodně o myšlení úspěšných lidí a svých zkušenostech, které jsem od těchto lidí získal. Mluvím ale také hodně o emocích a o práci s nimi. 

Již jsem zde několikrát zmiňoval termíny jako emoční inteligence, chcete-li ve zkratce, EQ, a já věřím, že pro většinu z vás nebude tento termín nějakou novinkou. Přesto bych se mu chtěl dnes věnovat. Respektive bych se chtěl dnes věnovat knize od Daniela Golemana, psychologa, který vlastně položil základy tomu termínu emoční inteligence, a to stejnojmenné knize z roku 1995. Této knihy bylo k dnešnímu dni prodáno více než 5 milionů výtisků a obecně je považována za životní Golemanovo dílo.

Daniel Goleman je psycholoh, přednášel na Harvardu a mimo jiné je i držitelem dvou Pulitzerových cen. Dalo by se říci, že Goleman se svou knihou naprosto změnil pohled na kvalitu, označovanou jako „být chytrý“. Do té doby se totiž pohlíželo na chytrost podle výše vašeho IQ, tedy podle výše vaší kognitivní inteligence. Goleman ovšem přišel s teorií, že mnohdy je pro úspěch v našem životě mnohem důležitější právě ta emoční inteligence, kterou označuje zkratkou EQ. V knize mimo jiné také uvádí, a já s ním naprosto souhlasím, že klíčem k vysokému EQ je právě schopnost naší empatie. Vysvětluje, jak v našich mozcích žijí dvě oddělené mysli – jedna racionální a jedna emocionální. A proč pět klíčových dovedností, tvořících vaší emocionální gramotnost, je ve skutečnosti mnohem větším prediktorem  štěstí a úspěchů.

Samotnou emoční inteligenci Goleman v knize rozděluje, řekl bych, na takové dvě základní části, kde první z nich je schopnost být citově sebevědomý a tou druhou částí je takzvaná emoční samoregulace. Když je někdo citově sebevědomý, znamená to, že je schopen vědomě pojmenovat, rozpoznat a označit své emoce. Tohle je často dovednost, která chybí třeba malým dětem. A to ve chvíli, kdy ty děti nedokážou vlastně pojmenovat co prožívají nebo co cítí. Mimo jiné také na děti se Goleman v knize velmi často odkazuje a utvrzuje mě tím v tom, že se od našich dětí můžeme stále učit. Emoční samoregulace pak zase znamená, že jste schopni pozorovat své emoce, vědomě na ně reagovat a rozhodovat o tom, jak na ně budete reagovat. Myslím si, že Goleman velmi dobře a výstižně objasnil, jaká je vlastně opravdová hodnota našich emocí a že lidé v minulosti tuto hodnotu často přihlíželi, že mnohdy častěji přikládali větší hodnotu vědomostem, IQ, a zapomínali na důležitost emocí.

Pamatujete si, jak jsem asi před dvěma nebo třemi díly mluvil o amygdale? Jak ve chvíli, kdy amygdala ve chvíli nějakého našeho ohrožení přebere ovládání našeho těla pomocí emocí, což snižuje se naše IQ? I o tomhle Goleman mluví v knize Emoční inteligence. Zmiňuje také, že emoce jsou pro nás vlastně životně důležité a že nám pomáhají v rozvoji našeho života. Jednou z předností emocí je například to, že nám pomáhají poučit se z našich vzpomínek. Pokud se totiž učíme z našich chyb, nezískáváme do mozku jen holá fakta, ale  pocity s tím spojené. Krásně to opět vysvětluje na dětech, když se třeba spálí o kamna nebo podobně. Kniha Daniela Golemana je opravdu velmi rozsáhlá a zajímavá tím, že je psána psychologem, takže je tam dost teorie, ale za mě se čte docela dobře a určitě by se o ní dalo mluvit celé hodiny. Pokud bych chtěl zmínit nějakou hlavní myšlenku, tak jsou to určitě emoce. To, že naše emoce jsou opravdu důležité, protože jsou to vlastně naše zdroje, které jsou nezbytné pro naši orientaci a které nás nutí nějakým způsobem jednat. A často nás můžou třeba i dovést k tomu, že jednáme nějakým způsobem iracionálně. A proto potřebujeme naši emoční inteligenci rozvíjet. Je to vlastně sada dovedností, která nám pomáhá a umožňuje rozpoznávat a řídit naše emoce, ale vlastně i poznávat emoce jiných lidí.

Dalo by se asi říct, že emoční inteligence je jedním z nejdůležitějších faktorů, který nám pomáhá vést naplněné životy. A proto třeba i já například u svých dětí se snažím dbát víc na rozvoj právě emoční inteligence než na rozvoj kognitivní inteligence. To je třeba jenom můj názor, můj tip, protože to vnímám jako opravdu velmi důležitou součást našeho života. Jestli bych mohl zmínit nějaké praktické rady z knihy, tak by to byla tato: Povzbuďte v sobě, ve svých zaměstnancích, ale i ve svých dětech schopnost mluvit o svých pocitech, o svých emocích. Nebojte se lidi kolem sebe chválit za to, když se jim něco povede, protože je to projev jakéhosi sebeovládání, a buďte vždycky konkrétní a konstruktivní. Tolik za mě z knihy Daniela Golemana Emoční inteligence. Ta kniha je už pomalu 20 let stará, takže věřím, že spousta z vás už ji četla nebo jste o ní slyšeli.

Budu určitě rád, pokud mi dáte i vy tip na nějakou kapitolu z té knihy, kterou si teď vybavujete, nebo pokud se podělíte o vaše zkušenosti, jak kniha ovlivnila váš život, pokud jste ji četli. Podělte se v komentářích zde pod článkem. Děkuji vám za poslech podcastu Myšlením na vrchol a přeju vám krásný a úspěšný den.

© Lukáš Eder