Soustřeďte se na růst zdravého stromu vaší osobnosti

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Jestliže v podcastu Myšlením na vrchol mluvím o úspěšných lidech, neměl bych vynechat jednu zásadní vlastnost, kterou mají tito lidé téměř z pravidla společnou. Tou vlastností je tzv. zdravé sebevědomí. Schválně, zkuste se chvíli zamyslet nad tímto slovem. Co se vám vybaví v mysli jako první, když si řeknete sebevědomí?  Ti z vás, kteří poslouchají mé podcasty pravidelně, tak jistě už slyšeli můj příběh o tom, jak jsem téměř celý život bojoval s velkou obezitou. Nerad bych ten příběh znovu vytahoval, ale osobně opravdu považuji za úspěch, že se mi podařilo tento boj nějakým způsobem vyhrát. Možná si tak mnozí z vás dokážou představit, v jakém stavu muselo být moje sebevědomí. Bohužel jsem kvůli své postavě prožíval momenty, které malým dětem k sebevědomí moc nedodají. Neustálé posměšky od spolužáků. Při jakékoliv fyzické a sportovní aktivitě jsem byl všude poslední nebo na mě museli každou chvíli čekat. Ve škole v kolektivních sportech si mě děti vybíraly jako posledního, protože prostě věděly, že s tlouštíkem nevyhrají. Nemluvě pak o naprosto nulovém sebevědomí ve vztahu s děvčaty v pubertálním věku. Z druhé strany, když nad tím teď tak přemýšlím a zkouším si vybavit toto období, tak musím uznat, že i na něm dokážu nalézt něco pozitivního. Díky tomu, že jsem se nemohl svým kamarádům vyrovnat ve sportovních aktivitách, jsem se aspoň o to více snažil ve třídě a chtěl jsem, abych alespoň mezi dětmi nebyl za úplného blbce. Taky jsem se snažil odlišovat alespoň tím, že jsem snažil neustále něco tvořit rukama, a budovat si tak už v dětství takovou značku sice pomalého tlouštíka, ale zato alespoň chytrého a šikovného kluka. To je teď hrozně moderní, viďte, říkat, jak si budujeme náš osobní brand, no tak když si to vezmu zpětně, tak já jsem si ho už budoval v dětství. Alespoň tedy když jsme dělali nějaké manuální činnosti nebo řešili nějaké úkoly, tak tady moji spolužáci chodili za mnou.

Důvod, proč vám toto vyprávím, není ten, že bych na vás chtěl zapůsobit  nebo vyvolat nějakou lítost, to už vůbec ne. Jde spíše o to, že když nad tím teď tak zpětně přemýšlím, tak si o to více uvědomuji, jak důležité pro mě samotného a pro mé sebevědomí bylo právě to přirozené uvědomění si těch slabých stránek a rozvoj alespoň těch silných. Chci tím říct, že kdybych se jako dítě utápěl jen v těch posměšcích a negativních okolnostech, které má nadváha přinášela do mého života, nemohl bych mít energii k tomu rozvíjet své jiné silné stránky, ve kterých mě obezita tolik neomezovala. A zase naopak, pokud bych byl štíhlý jako všechny ostatní děti a oblíbený v kolektivu, možná bych měl sebevědomí už od dětství až přehnaně vysoké a kdo ví, kde bych byl dnes. To už jsem ale u kdyby a chci jen říct, že zpětně jsem vděčný i za tuto, dalo by se říct negativní součást mého života. Uvědomuji si tedy proto, jak důležité je pro náš život to uvědomění si sebe sama v jakékoli životní situaci. Vnímám proto slovo sebevědomí jako naši schopnosti nejen uvědomovat si sebe sama se všemi našimi přednostmi a nedostatky, ale především také všechny tyto aspekty naší osobnosti přijmout. Vnímám to tak, že je důležité umět přijmout všechna svá pozitiva i negativa naší současné situace, současně si ale také uvědomuji, jak důležité je nebrat si je osobně. Myslím tím nebrat si osobně jak ta negativa, tak ale i pozitiva, na ta pozitiva by se nemělo zapomínat. Dneska jsem za ty posměšky skutečně rád, naučily mě totiž nebrat si věci tolik osobně, naučily mě být tak trochu splachovací, neprojevovat příliš negativní emoce, jako hněv a vztek, ale nechat je tak spíš přirozeně plynout a snažit se je nahradit těmi pozitivními pocity a emocemi.

Tématu sebevědomí se zrovna Petr Casanova věnuje v celém svém více než stostránkovém FC magazínu. Zpětně musím opět uznat, že i tyhle Petrovy magazíny mi kdysi hodně pomohly v boji nejen s obezitou, ale i s dalšími překážkami v životě. S Petrem na FCčku spolupracuju už dlouho, všechny texty sice připravuje Petr, ale já se mu snažím ušetřit jeho čas a propojit ho se zajímavými lidmi, o kterých stojí za to napsat. Dělali jsme tak v minulosti rozhovor např. se Simonou Kijonkovou a v novém FC je zase super rozhovor asi na deset stran s Marianem Jelínkem. O Marianovi už jsem tady taky mluvil, mám z toho rozhovoru radost, tak jestli by vás zajímal, nehledejte časopis FC na stáncích, posíláme jej jen našim předplatitelům. Co se mi líbí ještě víc a co souvisí právě s tím, jak vnímat naše sebevědomí, je Petrova vizualizace tohoto slova. Petr tam představuje sebevědomí jako kmen vzrostlého stromu a jednotlivé jeho větve pak pojmenoval slovy jako sebehodnota, sebedůvěra, sebepřijetí, sebeuvědomění, sebeláska a další sebe… a sebe…. Myslím si, že právě tohle zobrazení je opravdu trefné, protože o tom všem je naše sebevědomí. Jednoduše řečeno, abychom měli zdravé sebevědomí, musíme pracovat na každé té jednotlivé větvi našeho stromu. Tou klíčovou větví by mohla být právě sebedůvěra, protože díky ní věříme sami v sebe, sebedůvěra je klíčem ke každé naší akci, a jako její opak bychom mohli označit zpochybňovaní sama sebe. Schválně, se kterou z těchto vlastností si myslíte, že spíše vybudujete nějakou firmu nebo vytvoříte  jinou hodnotu pro váš život?

Chci tím teď říct, že sebevědomí není jen o tom být ve všem nejlepší, vidět všechno jen pozitivně v růžových brýlích. Jen že je prostě důležité uvědomovat si a přijmout váš současný stav, netrápit se jim, nebrat jej osobně a věnovat maximální množství energie růstu těch správných větví vašeho stromu s názvem sebevědomí. No a jestli vás zajímají nějaké tipy od dalších úspěšných lidí, které by i vám mohly pomoci vypěstovat silný strom se silnými větvemi tak, aby se žádná nezlomila, staňte se pravidelným posluchačem podcastu třeba ve Spotify, Apple podcasts, Google podcast, nebo v jiné aplikaci. Odkazy naleznete v úvodu článku.

Nemusíte se stydět zanechat nějaké komentáře, za které vám předem děkuji, stejně jako za váš čas, který jste mi dnes věnovali. Doufám jen, že pro vás nebyl ztraceným časem, a přeju vám úspěšný a krásný den.

© Lukáš Eder