Svou představivostí zvrátil osud a zachránil životy desítkám lidí

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Rád bych se s vámi dnes podělil o příběh z naší historie. Je to příběh muže, který ve mně zanechal velmi silné emoce. Příběh muže, který dokázal díky své silné vizualizaci a představivosti zvrátit nezvratný osud desítek lidí. Zachránil jim tím život. Tento příběh je pro mě důkazem toho, jak silná může být naše myšlenka.

Říká Vám něco jméno Robert Desnos? Pokud nejste milovníky francouzské poezie z meziválečného období, stejně jako ani já jím nejsem, tak vám toto jméno mnoho neřekne. Možná jste ale někdo slyšeli příběh tohoto poměrně významného francouzského surrealistického básníka. Naprosto upřímně, nejsem velkým čtenářem poezie a Roberta Desnose jsem donedávna neznal, četl jsem ale na internetu jeho příběh, který mě velmi zaujal, který se mi zaryl do paměti a vždycky, když někdo zpochybňuje sílu našich myšlenek a představivosti, tak si na tento příběh vzpomenu. Robert Desnos byl mimo jiné i jedním z francouzských odbojářů za druhé světové války a za svou aktivitu v odboji byl v roce 1944 zatčen gestapem a vězněn v koncentračním táboře. Nejprve ve Francii, pak deportován do Německa a posléze se dostal až do českého Terezína. Zde se dočkal také osvobození tábora, ale bohužel záhy po jeho jeho osvobození Desnos zemřel na tyfus. V Terezíně můžete dokonce vidět i pamětní desku s jeho jménem.

Příběh, který mě natolik zaujal, pochází právě z období, kdy byl robert Desnos vězněn v jednom z táborů. Jednoho dne byl s mnoha dalšími spoluvězni naložen na korbu nákladního vozu k transportu. Všichni vězni  již věděli, kam tento transport směřuje, protože vozy odjížděly vždy přeplněné a vracely se úplně prázdné. Vězni věděli, že je to jejich poslední transport, který vedl do plynových komor. Asi si ani nechci představovat, jakou náladu měli a jaké emoce prožívali lidé, kteří byli deportováni na smrt. Všichni odevzdaně mlčí, rezignují a s ponurými pohledy odevzdaně kráčejí vstříc smrti. Když jsou vozy s vězni přistaveny k plynovým komorám, panuje natolik ponurá atmosféra a odevzdané hrobové ticho lidí kráčejících na smrt, že se jim nedokážou ubránit ani přihlížející dozorci, kteří bývali normálně plní vtipu a žertů, agrese a nesoucitu. Ani stráže se nedokázaly ubránit té obrovské vlně negativní energie.

Jednoho z těchto transportů, kterých nacisté realizovali tisíce, se účastnil právě i Robert Desnos, a díky jeho aktivitě dokázal transport zvrátit, a to tak, že z toho byli zaskočeni i samotní nacisté. Když společně se všemi vězni kráčel vstříc k smrti, najednou jako jediný z davu vyskočil, chytil za ruku jednoho ze svých spoluvězňů a začal mu věštit budoucnost. Začal mu vyprávět jeho příběh ve stylu: „Proč jsi tak smutný, člověče, nemáš k tomu žádný důvod, vidím ve tvé dlani, že tě čeká krásný bohatý a dlouhý život. Budeš mít tři děti a krásnou ženu, zanedlouho se uvidíš se svou rodinu a budete už navždy žít spolu v pokoji a v míru.” Pak najednou chytil dalšího vězně a pokračoval: „A ty, člověče, vždyť ty budeš velmi úspěšný, vrátíš se za svou ženou a již brzy se dočkáte vnoučat od svých dospívajících dětí, tak nebude smutný…“

Takto Desnos pokračoval od jednoho vězni k druhému, prodíral se davem a každému koho potkal věštil budoucnost. Vyprávěl ji s takovým zaujetím a nadšením, že z toho byli zaskočeni i samotní strážní. Desnoa dokázal díky své představivosti a díky vyprávění svých příběhů vzbudit ve vězních takovou naději, že úplně zapomněli, kam kráčejí, a obrátil jejich smýšlení. Tímto jednáním byli ještě překvapivěji  zasaženi také strážci. Stejně jako vězni prožívali to temné kouzlo, ve kterém pochod mužů na porážku byl běžným a přijatelným každodenním jevem. Ale nyní, s touto absurdní a bezprecedentní událostí, tímto náhlým a bezdůvodným vyvoláním alternativní reality, bylo kouzlo přerušeno. Dozorci byli zmateni, nechápali, co se děje. Realita, kterou prožívali před chvílí, byla najednou nějak zpochybněna, rozbila se. Už si nebyli jisti, co je skutečné, a co není. Možná, že probudily lepší stránky jejich povahy – dlouho potlačené ve snaze přizpůsobit se nacistickému šílenství, které definovalo jejich svět. V každém případě díky Desnosovu jednání, které mezi vězni vyvolalo veselou atmosféru, již sami dozorci nedokázali svůj zrůdný čin dokonat. Raději si vymysleli pro nadřízené nějakou záminku a poslali vězně zpět na vůz a do tábora. Desnos tak prostřednictvím své naprosto spontánní představivosti a vyprávění příběhu dokázal zvrátit v okamžiku osud stovek lidí a zachránit jejich život.

    Skutečně netuším, co je na tomto příběhu pravda, a ani mi nepřísluší soudit, zda je pravdivý, nebo ne. Tento příběh vyprávěli lidé, kterým Desnos zachránil život, možná je to jen legenda, a možná ne. V každém případě jsem rozhodl tomuto příběhu věřit a stal se pro mě důkazem toho, že i když se člověk může cítit v naprosto bezvýchodné situaci, stále má příležitost otevřít dveře své fantazii a pokusit se alespoň tento stav změnit ve své mysli. Příběh mě utvrzuje v uvědomění, jak může být silný nástroj, který vytváří naše životy a provádí nejen vnitřní, ale i vnější transformaci. Desnos již neměl co ztratit a bohužel válku nepřežil, možná ale díky němu přežili jiní lidé, kterým zachránil život. 

Slyšeli jste někdy o tomto příběhu? Věříte v něj? Nebo znáte nějaký jiný podobný příběh? Budu co rád, pokud se o své zkušenosti podělíte v komentářích níže.

© Lukáš Eder