Tipy od úspěšných, které vám pomohou být trpělivější

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

“Většina lidí přeceňuje, co mohou udělat za rok. A podceňují, co mohou udělat za celý život.”

Dnešní díl podcastu Myšlením na vrchol začínám citátem od Tonyho Robinse. Já jsem Lukáš Eder a vítám vás u dnešního dílu, který bude o tom, jak jsem se já učil trpělivosti. Dnes budu mluvit o tom, jak jsem se od úspěšných lidí naučil konkrétní kroky, které mně pomáhaly být v životě trpělivější. Proto nečekejme na úspěch, ale s trpělivostí dojdeme nejdál.

Věřím, že jednou z největších předností všech úspěšných lidí je trpělivost. A proto jsem se rozhodl trpělivosti učit. Je to docela náročný proces, hlavně v dnešní době, protože žijeme ve věku jakéhosi okamžitého uspokojování. Díky dnešním technologiím a možnostem prakticky můžeme mít na počkání skoro cokoli. Hned na pár kliknutí si dnes objednáte stroj, který vám přivezou až z Číny do vaší továrny, a stačilo na to pár telefonátů. To tady nikdy dřív nebylo, a proto si myslím, že je v dnešní době opravdu těžké být skutečně trpělivý. Jaká je ale teda ta cesta k trpělivosti? Jak se můžu naučit být v životě trpělivý? Mně nejvíce pomohlo – a to bych řekl, že je takový první krok trpělivosti – pokud si stanovím nějaký cíl, který souvisí s mojí identitou, a rozhodnu se za ním jít, nebo pokud začnu pracovat na nějakém projektu a mám vizi, jak by měl vypadat výsledek, tak mi pomáhá  dřív, než se do toho pustím, udělat si chvíli pro sebe, chvíli pro ten projekt, sednout si nad ním a ujasnit si nějakou alespoň přibližnou časovou osu.

A na té časové ose si vyčlenit nějaké dílčí a menší cíle, které mi právě pomáhají být v tom konkrétním projektu trpělivější. Mnohdy jsem měl problém s tím, že jsem si dal nějaký cíl, který nebyl příliš realistický, nebo byl až příliš ambiciózní, což ve výsledku nemusí být špatně, protože tím, že si dáme velmi ambiciózní cíle, tak i když třeba nedosáhneme tam, kam jsme původně chtěli, tak nás to aspoň může motivovat nebo k něčemu vést. Být každý den lepší, a navíc dosáhnout co nejlepšího cíle s dostatečnou trpělivostí, k tomu je dobré si udělat takový rozbor realističtější menších cílů a menších kroků, které budu na té cestě postupně plnit. Ono se samozřejmě často stává, že se něco změní, že tam přijde nějaká odbočka, že najednou přijde nějaká nová událost, takže se cíle potom přehodnotí, ale máte stále tu hlavní vizi a postup, který máte rozdělený na ty drobnější cíle, a vždycky, když nějaký vyplníte, tak vás to vlastně učí trpělivosti. Zároveň máte i nějakou další motivaci k tomu jít zase dál a zkoušet nové věci. A tím se zase dostávám k tomu, o čem jsem mluvil v předchozím dílu, a to že trpělivost a vytrvalost jdou ruku v ruce, protože tohle vám může pomáhat i k tomu být v cestě ke konkrétním cíli vytrvalejší. Zjistil jsem, že opravdu není dobře podceňovat ten plán. Je fajn tomu věnovat nějaký čas, udělat si ten plán, ujasnit si trochu tu cestu aspoň s tím, co máte, protože to pomáhá k jakési kultivaci vaší trpělivosti – uvědomění si, že skvělý projekt, skvělá věc, krásný den, není hotový za jeden den, a čím víc jsem se naučil být v tomto ohledu organizovaný, tím efektněji jsem dokázal ty konkrétní cíle dotahovat. Další z věcí, která mi pomáhala k trpělivosti a o které chci mluvit v jednom z dalších dílů, je rozhodně vděčnost. Myslím si, že spousta lidí vděčnost podceňuje, že spousta lidí neumí být vděčná za to, co mají nebo za to, co v životě dokázali. Zjistil jsem postupem času, že určitá sebereflexe a ten vnitřní dialog, o kterém už jsem tady mluvil, spojený s tou vděčností, mi pomáhá se učit být trpělivější učit se nové věci. Pomáhá mi dělat věci více s rozvahou a tak, jak bych si opravdu přál, díky vděčnosti.

Můžete být v životě spokojenější a můžete se naučit být šťastní teď a tady. Je to opět zase o tom, o čem jsem mluvil v předchozích dvou nebo třech dílech – jak být v životě opravdu šťastný teď a tady. Myslím si, že právě vděčnost je jeden z těch klíčových faktorů, z dovedností, které vám mohou pomáhat na vaší cestě za úspěchem, identitou, cílem. Další z věcí, která mi hodně pomohla naučit se být v životě trpělivější, je určité uvědomění, že ne všechno musím zvládnout sám a že není ostuda přijít a říct: „Já něco neumím“ nebo si zeptat někoho, kdo už to v životě dokázal, nebo si najít a klidně zaplatit nějakého mentora nebo kouče, který mi může pomoci nastavit si cíle a nebo ty správné procesy, které potřebuju k tomu, abych dotáhl svůj projekt do cíle. Jednoduše pamatujte, že trpělivost není od slova trpět a že nemá smysl zbytečně trpět, když máte tu příležitost nebo možnost říct si o pomoc, pokud potřebujete s něčím pomoci. Nebojte se, najděte toho správného člověka a jděte si pro něj. Může vám to ušetřit spoustu času a naučit trpělivosti, aniž byste museli trpět.

Nezapomínejte také, že nejen prací živ je člověk a že je fajn si taky dopřát v životě trochu té zábavy a odpoutat se od myšlenek na tom projektu, na kterém teď pracujete. I to vám bude pomáhat trpělivosti. Bude vám to pomáhat k tomu, abyste vystupovali ze své komfortní zóny. Abyste se dostávali do svého stavu optimální úzkosti, a jestli jsem dnes začínal citátem od Tonyho Robinse, tak mi nedá než se rozloučit citátem od psychologa a spisovatele Ralpha Smarta: „Dobré věci přicházejí k těm, kteří věří, lepší věci přicházejí k těm, kteří jsou trpěliví, a ty nejlepší věci přicházejí těm, kteří se nevzdávají.“

Proto buďte v životě trpěliví a buďte vytrvalí, jestli chcete získávat to nejlepší. Já budu moc rád, jestli vám dnešní díl přinesl nějakou novou myšlenku a jestli vás třeba alespoň trošku naučí být v životě trpělivější. A  stejně tak budu rád, když se podělíte na webu businessleaders.cz o vaše zkušenosti s tím, jak jste se učili být trpěliví, nebo třeba o tip na nějakou knihu, která vám k trpělivosti pomohla.

© Lukáš Eder