Úspěchu a šťastného života lze dosáhnout i bez vyhoření

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

V dnešním dílu bych se s vámi chtěl podělit o příběh člověka, který nemusel vyhořet, nemusel skončit v kómatu a přesto si uvědomil, že pro úspěšný a spokojený život nemusí trávit 15 hodin každý den ve své práci. Jsou i jiné hodnoty v jeho životě, že úspěch nemůže měřit jenom velikosti svého bankovního konta. A že bez lidí okolo sebe nemůže rozvíjet své růstové myšlení, že nemůže dosahovat pravidelně úspěchů ve všech oblastech jeho života.

Nejvíce si na své práci vážím možnosti potkávat se s opravdu zajímavými lidmi. Jsem vděčný za to, že se můžu potkat a strávit čas s úspěšnými lidmi, kteří v životě něco dokázali, od kterých se můžu něco učit. V minulém dílu jsem vám vyprávěl příběh Martina Ditmara, který, jak to naštěstí vypadá, se odvíjí dobře a správným směrem, a slíbil jsem vám příběh člověka který, řekněme, prozřel včas, který nemusel padnout do nějakého stavu vyhoření nebo nějakého kómatu a podobně. Je to příběh manažera poměrně velkého korporátu, který působí jak na českém, tak taky na evropském globálním trhu. A já, když jsem se s ním poznal na jedné akci a potom jsme měli několik schůzek, na kterých jsme se s přáteli, tak mi vyprávěl o své práci a o tom, jak dosahuje svých cílů, kolik projektů řídí, co všechno se mu v životě podařilo.

Přitom má rodinu, děti, krásné auto, krásný dům, dalo by se říct, že to je úplně ten american dream, ten vysněný život. Ale v zásadě vždycky, když jsem se s ním potkal, naplánovali jsme nějakou schůzku, tak ji čtyřikrát přesunul. Když jsme něco řešili, trvalo to strašně dlouho a v zásadě jsem od něj často slyšel – nechci říct stížnosti, protože to nebyly stížnosti – co všechno musí řešit, často bývá dlouho do noci v práci a kolik projektů řeší, že tam nemá pod sebou nikoho, komu by mohl důvěřovat, že často vše musí řešit sám a že po něm chtějí stále více a více práce a on ji neumí odmítnout, neumí říct ne.  

A já jsem se s ním jednou na obědě o tom bavil a říká mu: “A jak si myslíš, že tohle dlouho vydrží? Proč to vůbec všechno děláš? Je to opravdu potřeba? Chceš to dopracovat k tomu, že tvoje děti nebudou vědět, jak vypadáš, a myslíš si, že budou spokojené jenom kvůli tomu, že jim přineseš domů víc peněz? Já nerozumím tomu, proč to děláš. Říká ti něco work life balance?”

 Odpověděl: “To je prostě všechno blbost, tady ty sluníčkářský věci a ten osobní rozvoj, všichni o tom mluví a vůbec nevím, kde ty lidi berou čas to číst. Prostě na tohleto já vůbec nemám čas, číst nějaké knížky o nějakém osobním rozvoji, prostě nechápu, kde na to ty lidi berou čas.“

 Jednoduše ten člověk byl zaměřený jenom na své cíle. Já když jsem ho viděl a takhle poznal a potom jsem poznal Martina Ditmara, tak jsem si tak nějak představil, že je možná jako Martin Ditmar před těmi dvaceti lety. Prostě pro něj byly důležité cíle, dosahovaní úspěchů, vydělávání peněz, na to byl zaměřený. A já jsem mu říkal: “Hele, to je samozřejmě tvůj život. Já si jenom myslím, že už jsem poznal pár lidí, co to měli velmi podobně, a protože mi přijdeš jako fajn člověk, tak si myslím, že by byla škoda, abys taky musel padnout na dno nebo aby sis oddělal zdraví, tak jenom přátelsky si myslím, že by bylo fajn se nad tím někdy zamyslet a třeba tomu dej šanci a jednu knížku si přečti.”. A on: “Jedeme teď na dovolenou, tak já si tam nějakou přečtu, tak mi nějakou doporuč, když to čteš”. Já jsem mu tu knížku doporučil a o té knížce budu mluvit v jednom z následujících podcastů, tak nechci předbíhat. A změna se s ním po jejím přečtení opravdu stala.

Potkal jsem ho asi před měsícem, bavili jsme se zase tady na to téma, jak se odvíjí dál jeho život. On mi poděkoval za tu knížku, říkal mi: “Měl jsi pravdu, já jsem si prostě uvědomil, že ty peníze opravdu nejsou všechno a že úspěch najednou může vypadat úplně jinak. A trošku jsem si nastavil jiné hodnoty ve svém životě. Dal jsem si jiné priority a cíle. A i když je to velmi krátká doba, tak jsem dneska zjistil, že to, co jsem dřív dělal a jak jsem si myslel, že jsem nenahraditelný, tak že to tak opravdu nebylo. A že najednou dokážu svůj pracovní život a i osobní život dostat do harmonie. A umět tak fungovat. Umět pořád dotahovat cíle, neobírat se od té o zisky, ale dělat i takové věci, které opravdu chci dělat. Pochopil jsem ten princip zisku a ztráty. A naučil se tak opravdu žít, aniž bych musel dojít až do stavu vyhoření.”

 Realita je totiž taková, že on měl to štěstí, že našel práci, která ho opravdu baví. Ale bavila ho prostě natolik, že jí věnoval devadesát procent svého času a nevšímal si, že jsou kolem něj i jiné důležité věci, díky kterým tu práci může dělat. Osobně si proto myslím, že je opravdu skvělé, pokud máme to štěstí a najdeme práci, která nás naplňuje a kterou kterou můžeme dělat s láskou, do které se dokážeme zamilovat. Ale je stejně tak důležité vždycky si uvědomit. že nemůžeme všechen čas věnovat jenom té práci, že i když nás to strašně baví, tak je fajn si udělat čas na sebe, čas na svojí rodinu a tu energii nějakým způsobem vyrovnávat mezi všechny tyhle ty nohy našeho úspěchu. 

Úspěch, aspoň za mě, není jenom o velikosti bankovního konta. Je to prostě o tom umět být prospěšný nejen sám sobě, ale i společnosti, ve které žiju. A k tomu potřebuju lidi okolo sebe, to nikdy nedokážu sám. A proto si myslím, že je skvělé, že žijeme v dnešní době a že máme příležitost se učit od těch lidí, kteří už to poznali a dokázali, že máme možnost se od nich inspirovat, potkávat se s nimi a učit se z jejich chyb. A proto jsem rád za každý komentář, za každou vaši zkušenost, o kterou máte chuť se podělit na webu businessleaders.cz. Stejně tak jsem moc rád za všechny odběry mého podcastu ve vašich aplikacích a za čas, který se mnou při podcastu trávíte. Díky moc za to a přeji vám pro dnešek krásný a úspěšný den. 

© Lukáš Eder