Za úspěch málem zaplatil daň nejvyšší. Naštěstí se probudil.

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

V dnešním dílu se s vámi chci podělit o příběh jednoho velmi úspěšného člověka. Člověka, který málem zaplatil nejvyšší daň za svůj úspěch a od kterého se my všichni můžeme poučit. Často se nám stává, že se bezhlavě ženeme za svými sny, za svými ideály a cíli a zapomínáme na to, co je v životě opravdu důležité. Žijeme s tím, že jednoho dne budeme opravdu šťastní, a pak, když toho cíle dosáhneme, zjistíme, že tomu tak opravdu není.

Dalajlamy se jednou zeptali, co ho na lidstvu nejvíce překvapilo. A on odpověděl, že lidé. Protože obětují své zdraví, aby vydělali peníze, a potom obětují peníze, aby znovu získali zpět své zdraví. Lidé se tolik znepokojují budoucností, že si neužívají přítomnosti a žijí tak, jako by nikdy neměli zemřít, a potom zemřou bez toho, aniž by předtím žili. Věřím, že tenhle dalajlamův citát budete znát. 

Ale když se bavím v souvislosti s work life balance o tomhle tématu, tak si na něj vždycky vzpomenu, protože si myslím, že přesně vystihuje spoustu úspěšných lidí. Lidí, kteří podceňovali harmonii osobního a profesního života. Zároveň když někde vidím tenhle citát, tak si vzpomenu na jednoho člověka, o kterém si myslím, že ho vystihuje úplně do detailu. Možná že už jste ten příběh četli, že jste o něm slyšeli. Petr Casanova o něm psal v magazínu FC, byl i hostem našeho podcastu Business Leaders, kde jsme s ním dělali rozhovor. Je to příběh Martina Ditmara. 

Martin Ditmar je muž, který, řekl bych, většinu svého produktivního a profesního života zasvětil právě kariéře. Šel si za svými cíli velmi svědomitě, trpělivě a houževnatě a zasvětil většinu svého života plnění těchto cílů. Byl opravdu velmi úspěšným manažerem ve food retailu, dotáhl to v České republice až na předsedu představenstva SPARu. Byl to jeden z klíčových lidí, který přivedl Lidl na český trh. Působil ale i ve skupinách v Rusku a v zahraničí. Jednoduše byl velmi úspěšným manažerem, úspěšným alespoň na první pohled. Martin sám dnes vypráví, že 20 let neodpočíval. Každodenní stres bral jako výzvu. Jeho jediným cílem bylo dosáhnout toho, co si umanul, byl rozhodnutý jít za svými cíli a neohlížet se okolí, dělat vše pro to, aby dosáhl těch nejlepších výsledků.

Bohužel tento Martinův životní styl si ale vybral i svou daň. Nechybělo málo, a Martin mohl zaplatit cenu nejvyšší. Mohl zaplatit svým životem. Po dvaceti letech budování kariéry, budování projektů, z neustálého stresu upadl Martin do kómatu a lékaři mu dávali jednoprocentní šanci na přežití. Dostal akutní zánět slinivky břišní, který měl za následek sepsi celého organismu. Vlastně to vypadalo, jako kdyby Martina po dvaceti letech někdo vypnul. Když se dnes s Martinem bavíte, tak dokonce popisuje až stav určité klinické smrti, který v kómatu prožil. Když se probudil, měl silnou vůli žít dál. Ačkoli když to popisuje, říká, že ležel jako bezvládná hmota.

Musel se naučit znovu chodit, mluvit, psát. Nevěděl po probuzení z kómatu, co se v reálném životě stalo a co se mu jenom zdálo. Neuměl odhalit realitu. Ale uvědomil si, že nežil správně, nevěnoval dostatek energie svému osobnímu životu, odpočinku. Neměl dlouhodobé vztahy, neuměl odpočívat, věnovat se svým koníčkům, splnit si své opravdové sny. 

To se mu podařilo právě až potom, co se probudil z kómatu. V pětačtyřiceti letech. Dnes má Martin svůj vysněný butikový hotýlek, takovou rodinnou vilu kousek od Zlína, za kterou dokonce v roce 2018 získal ocenění Nejlepší butikový hotel v Evropě. S Martinem Ditmarem jsem se potkal v minulém týdnu a vyprávěl mi, že se oženil a že žije najednou úplně jiný život a že se konečně naučil dostat ten svůj work life balance do opravdové harmonie, že si váží toho, že se může vrátit domů za svou ženou, za člověkem, se kterým rád tráví čas, že se může potkávat se zajímavými hosty ve svém butikovém hotelu, a zároveň že může znovu vykonávat tu svou práci manažera. Řídit nové projekty, rozvíjet další projekty, nebo jim pomáhat svými zkušenostmi.

Zdá se tak, že Martinův příběh dopadne dobře, že se odvíjí tím správným směrem. Ale on není sám, koho jsem poznal s podobným příběhem. Těch lidí je vícero a já si myslím, že my všichni teď máme jedinečnou příležitost se od lidí, jako je Martin, poučit. Poučit se z jejich chyb, neopakovat je a uvědomit si včas, že peníze nejsou to samé jako úspěch. Že není nejdůležitější na světě být ten nejlepší manažer a že přecházet  ten každodenní stres si může vybrat svou daň. A že za ni můžeme zaplatit tím nejcennějším, co v životě máme. 

Proto jestli jste rozhodnuti jít si za svými sny, jestli už máte jasnou vaší osobní vizi, víte,  jak bude vypadat vaše identita, nepodceňujte odpočinek, nepřekračuje určitou mez stresu, který musíte překonávat. Věnujte čas sami sobě, věnujte čas své rodině a svým blízkým. Vyhnete se osudům lidí, kteří stres přihlíželi a vymstilo se jim to. Naštěstí jsou mezi námi i takoví, kteří to pochopili včas, kteří nemuseli vyhořet, kteří nemuseli upadnout do kómatu, nemuseli si projít klinickou smrtí a jsou úspěšní a spokojení teď a tady. 

Ale o nich už zase v dalším dílu podcastu Myšlením na vrchol. Děkuji za všechny komentáře zde na webu.

© Lukáš Eder