Život a práce v rovnováze? Nesmysl.

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Měl jsem možnost potkat se se spoustou zajímavých lidí, kteří působili alespoň na první pohled jako velmi úspěšní, byli často velmi bohatí, byli to podnikatelé a manažeři, ale mnohdy jsem pak zjistil, že tihle lidé nejsou opravdu šťastní, že nemají opravdové přátele či nevídají moc často své děti. Že jsou rozvedení a nejsou vlastně v životě opravdu šťastní. Ti lidé si mnohdy mysleli, že práce a peníze jsou všechno. Ale potom zjistili, že to vlastně tak opravdu nemusí být. 

Work life balance. Když se řeknou tahleta tři slova, co se vám vybaví v hlavě? Jaké při nich zažíváte emoce? Jsou to spíš pozitivní emoce, anebo víc emoce jako strach, výčitky? Že ten work life balance nemáte úplně v pořádku, že si uvědomujete, že byste měli rodině, přátelům, koníčkům, sami sobě věnovat více času, že v práci toho času trávíte až příliš mnoho. Zažíváte teď takovéhle stavy, když slyšíte tohle slovní spojení? Já jsem často slyšel názory různých koučů, mentorů, lektorů na tohle téma a většina z nich říkala, že pokud chceme žít šťastný a úspěšný život, nesmíme podceňovat náš work life balance. Musíme se naučit mít náš work life balance v rovnováze.

No naprosto upřímně, já když se nad tímhle zamyslím, tak si říkám, v rovnováze? Work life balance? To je podle mě strašná blbost. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale úplně selským a logickým rozumem to prostě není technicky možné mít svůj osobní a pracovní život v rovnováze. Podle mě je to hloupost a je to blbost, jsou to kecy, protože to prostě nemůže nikdy fungovat. V zásadě už jenom to, když říkám, že mám mít osobní a pracovní život v rovnováze, tak to na mě působí, že můj život je rozdělen na dva tábory, dvě části, osobní a pracovní. A že tedy jedna z nich je dobrá a druhá z nich je špatná. Takhle to mám chápat? Protože jestli chci něco mít v rovnováze, tak to musím nějakým způsobem vyrovnávat, a něco je tedy horší a něco lepší? Takhle to na mě působí, takhle to alespoň chápu já, když mi někdo říká, že mám mít work life balance v rovnováze. Myslím si, že je to prostě hloupost. No ale jak to tedy správně chápat? Nebo jak jsem to třeba pochopil já nebo i jiní lidé, se kterými jsem se o tomhle bavil?

Já si myslím, že ta lepší definice work life balance by měla být, že bychom se měli naučit mít náš osobní a pracovní život v určité harmonii. Tím myslím, že my nemůžeme prostě docílit toho, abychom věnovali stejný množství času rodině, přátelům, koníčkům a stejný množství času práci a stejným množství času odpočinku, sami sobě. Prostě je to nereálný a už jenom to, že nad tímhle budu přemýšlet a že si budu vyčítat nebo říkat: Ježíši, dneska jsem zase v práci 12, 13 hodin, teď za manželkou, no to zase bude. Teď už máte vlastně ty výčitky z toho, že jste strávili v práci příliš mnoho času a nevěnovali jste dostatek času rodině. A teď určitě nechci říct to, že je v pořádku trávit každý den v práci 14, 15, 16 hodin času. Není to v pořádku, samozřejmě že workoholismus nám prostě do určité míry škodí. Ale já mám spíš takový pocit, nebo aspoň takhle já jsem pochopil ten work life balance, že pokud si člověk dokáže najít práci, která ho opravdu baví, která ho naplňuje, která ho neunavuje, tak přichází domů včas, přichází domů plný energie, s elánem, protože dělá jednoduše práci, která ho baví, těší se ráno do té práce. Těší se na to, že bude moct posouvat ten projekt, že bude moct znovu něco vytvářet. A teď to nemusí být jenom práce manažera, může to být práce řemeslníka, může to být vědec, sportovec, je to opravdu jedno, ale jednoduše: Pokud si najdeme práci, pokud najdeme tu naši silnou stránku a v té práci se dostáváme pravidelně do toho stavu té optimální úzkosti, do toho stavu flow, tak nás to naplňuje energií. Potom přijdeme domů, té energie máme dostatek, trávíme čas s lidmi, které máme nejradši, které milujeme, s naší manželkou, s našimi dětmi, s našimi přáteli. A to nám znova doplňuje energii, abychom ráno vstali a zase šli do práce s tím elánem. Já si myslím, že nejhorší stav jaký může být je, když v pondělí ráno vstáváte do práce a už se těšíte na pátek. 

Úplně jednoduše – kdybych to chtěl nějak shrnout, tak prostě práce a osobní život pro mě nejsou dva tábory. Pro mě je jenom jeden tábor, který je nejdůležitější, a tím táborem je právě ten život, life, v tom slově work life balance. A mým úkolem je naučit se dostávat tenhle ten můj život do harmonie. Já prostě neřeším, jestli je osm ráno, devět ráno, jedna odpoledne, šest večer, osm večer, jestli mám potřebu jít na schůzku, jestli je to čas, kdy jenom pracuju, jestli zrovna chci být s rodinou – neřeším to, protože se starám hlavně o to, aby ty projekty, na kterých pracuji, se nějakým způsobem rozvíjely, abych je posouval, a zároveň je i pro mě důležité, abych byl s tou rodinou, a neodděluji to od sebe. Přátele mám v práci, přátele mám v osobním životě a všechno mě to nějakým způsobem naplňuje. Abych byl ale tohohle schopen, tak proto potřebuju mít ujasněné základní věci, tou nejzákladnější věcí jsou mu moje hodnoty, můj hodnotový žebříček. O tom už jsem mluvil v některém předchozím dílu. A stejně tak má osobní vize a identita za kterou jdu. A všechno tohle to by mělo být v souladu, a pokud si tohle dokážu ujasnit, tak potom i dokážu nastavit ten svůj work life balance do harmonie.

Dokážete to taky? Co si myslíte o work life balance? Je to pro Vás sprosté slovo? Budu moc rád, pokud se podělíte o své zkušenosti v komentářích níže.

© Lukáš Eder