Buďme občas trochu víc jako děti

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Přišla mi další milá zpráva od jednoho z vás, mých pravidelných posluchačů. Tentokrát je to zpráva od posluchačky Renaty, která mimo jiné píše, cituji: „Též jsem se díky vám, konečně rozhodla vytvořit si nástěnku cílů/vizí/přání, nebo jak to nazvat, ale to ještě chvíli potrvá. Času mám sice požehnaně, ale ještě musím překonat strach z neznámého. Zní to divně, ale mám strach z toho, co si vlastně přeji, zda to není moc, nebo zda je možné, aby se mi to splnilo. Uvědomuji si, že je potřeba právě takové strachy překonávat, ale vše má svůj čas a smysl. Tak mi prosím jen držte palce, ať se mi to povede.”

Já jsem samozřejmě Renatě odpověděl na celý e-mail, kde toho psala více. Napadlo mě ale, že na tuhle část zprávy bych jí mohl odpovědět podcastem, že to možná někdo z vás má podobně. Já jsem nad tím,co psala Renata, opravdu přemýšlel a napadla mě jedna věc. Renato, máte pravdu, zní to opravdu divně, že máte strach z toho, co si vlastně přejete. Zní to divně, možná to je trochu divné, ale je to vlastně tak trochu přirozené, je to prostě strach z neznámého a my jako lidé jsme od přírody programováni k tomu bát se toho, co neznáme, co kdyby nám to mohlo ublížit. Tady možná trochu navazuji na podcasty z minulého týdne, kdy jsem mluvil o tom, že je důležité nahradit náš strach vírou.

Zkuste k tomu přistupovat prostě tak, že ať si budete přát cokoliv na světě, tak i když se vám to přání úplně nesplní a třeba se i všechno pokazí, tak pro vás to vždycky dopadne nejlépe, jak jen je to možné. Myslím si, že je opravdu jedno, co si budete přát, jestli je to vila s bazénem u moře, miliony na bankovním účtu nebo objevení něčeho převratného. Skutečně na tom vůbec nezáleží. Jediné, co vím, je, že pokud se té věci nebo činnosti, kterou si přejete budete věnovat na 100 %, tak jí dosáhnete, a možná výsledek ještě předčí vaše představy. Na čem ale opravdu záleží, je držet se za každou cenou svých životních hodnot. O tomto tématu jsme mluvil už několikrát a určitě ho budu ještě mnohokrát zmiňovat, protože si prostě myslím, že je to jedna z nejdůležitějších věcí v našem životě, díky které můžeme být šťastní teď a tady.

 Když tak Renata psala o tom, že si chce udělat svou nástěnku vizí a že má z toho tak trochu strach, vzpomněl jsem si na nedávnou situaci, kterou jsem zažil se svým třináctiletým synem Kubou. Ta situace mi udělala obrovskou radost hned z několika důvodů. Kuba dostal ve škole za úkol napsat na papír, kde si myslí, že bude za deset let. Takže vlastně dostal za úkol udělat si takový malý vision board. Upřímně mě potěšilo a překvapilo zároveň, jak konkrétní, přesné a docela i odvážné cíle Kuba měl. Byl opravdu velmi konkrétní, napsal třeba, že chce žít v Kanadě, stavět traily pro horská kola, opravovat horská kola, jezdit na nich, dělat triky a točit videa na YouTube. Mimo to ale taky napsal, že bude mít okolo sebe jen lidi, kteří mluví pravdu a jsou poctiví.

Zdá se, že to Kuba se svým plánem myslí opravdu vážně, začal si totiž sám od sebe stavět trail na horské kolo v lese za naší chalupou. Prostě si vzal lopatu, rýč, krumpáč a šel stavět. Vytyčil si trasu, vytahal z lesa polámané a suché stromky a buduje. Musím říct, že mě ten Kubův seznam opravdu překvapil a samozřejmě jsem ho v jeho snech také podpořil. Jsem přesvědčený o tom, že pokud bude dostatečně vytrvalý, tak se mu může jednoho dne jeho přání splnit. Zatím se zdá, že jde dobrým směrem, a pokud se mu jednou splní, bude to odměna i pro mě.

     Co mi ale udělalo největší radost na jeho seznamu, jsou ty dvě nenápadné věci, to, že to napsal sám od sebe. Právě ty dvě věci jako pravda a poctivost mě potěšily asi opravdu ze všeho nejvíc. Znamená to totiž, že tohle jsou Kubovy základní hodnoty, na kterých bude svůj sen stavět. Samozřejmě si je neuvědomuje, ptal jsem se ho na to a napsal to tam proto, protože to tak jednoduše cítil. Ve výsledku je mi skutečně jedno, co konkrétně by měl Kuba na svému listu přání napsáno, a je dost dobře možné, že ho ještě několikrát přehodnotí, protože se mu třeba zalíbí nějaký jiný sport nebo bude ovlivněný nějakou společenskou událostí, nějakým novým směrem, novou technologií, která jej nadchne. Jediné, co je pro mě skutečně důležité, je to, že chce své sny stavět na nějakých hodnotách, kterých když se bude držet, tak mu budou pomáhat být šťastný v kterékoli životní situaci a v jakékoli době.

  Proto bych chtěl říct nejen Vám, Renato, ale vám všem ostatním, kteří máte třeba trochu podobný problém. Až budete pracovat na své nástěnce vizí, až budete přemýšlet nad tím, kým chcete být třeba za pět let, zkuste být tak trochu jako dítě, zkuste chvíli zapomenout na všechny vaše závazky, oprostěte se od všeho, co MUSÍTE, a přemýšlejte chvíli trochu sobecky jen nad tím, co opravdu CHCETE. Děláte to totiž jenom pro sebe a jen na vás záleží, jak budete řídit svůj život. Všichni ti lidé okolo, kteří vás odrazují od vašich snů nebo vám radí, jak byste měli žít, se vám snaží vnuknout jen svůj názor a chtějí, abyste žili podle jejich představ. Je to ale přece hlavně váš život, tak myslete v tomhle trochu víc na sebe. Možná díky tomu budete šťastnější a jen opravdu šťastní, úspěšní a spokojení lidé dokážou dělat šťastnými a úspěšnými i další lidi ve svém okolí. Nezapomínejte na to.

 Já moc děkuji nejen Renatě, ale vám všem ostatním, kteří mi píšete své zprávy a názory, ať už do mailu nebo sem na web.  Vážím si moc času, který strávíte jak nad psaním těchto zpráv, tak nad poslechem mého podcastu. Doufám jen, že je to i pro vás dobře investovaný čas. Pokud ano, je to pro mě největší odměnou. 

© Lukáš Eder