Dělejme to, co chceme, ne to, co musíme

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Určitě znáte ten pocit, když děláte nějakou činnost, která vás baví, může to být třeba nějaký sport, koníček, ale samozřejmě i práce. Pořád si myslím, že ten, pro koho se stala práce opravdovým koníčkem, našel největší štěstí v životě. Takoví lidé jsou totiž neustále plní energie, mají pořád chuť něco tvořit, učit se novým věcem a posouvají sebe, ale i své okolí pořád dál. Tito lidé se tak stávají více a více úspěšnými v tom, co dělají, mají totiž dostatek energie měnit své špatné zvyky, není pro ně problém překonávat překážky, jsou neuvěřitelně produktivní a zvládnou spoustu kvalitní práce. Ti ostatní, řekněme možná méně úspěšní nebo neúspěšní lidé, se pak těchto lidí ptají: Jak to jenom děláš, jak jsi to všechno mohl stihnout, tolik práce, kde na to jenom bereš čas? 

Ta otázka je ale samozřejmě položena úplně špatně. Není totiž o tom, kde na to bere čas. Čas přece nelze jen tak vzít, čas prostě běží a máme ho všichni úplně stejně. Je to prostě a jednoduše o tom, jak hospodaříme s naším časem a s jakou energií vstupujeme do toho, co děláme. A je to pak samozřejmě také o tom, že naopak tím, jak děláme to, co nás opravdu baví a máme pro tu činnosti spoustu energie, také máme pocit, že ten čas neuvěřitelně rychle utíká. Je to vždycky když se dostaneme to toho stavu flow, stavu optimálního napětí, kdy máme neustálou a neutuchající touhou pořád pokračovat, dělat tu činnost pořád dál a dál. Protože nás to zkrátka baví a protože to prostě chceme dělat.

 Napadlo vás někdy, jaký by byl asi tak náš život, pokud bychom dělali jenom to, co opravdu dělat chceme, a ne to, co dělat musíme? A je to vůbec možné? Dělat jenom to, opravdu chceme? 

A proč by to jako možné nebylo? Všichni, kdo dnes žijeme v moderní společnosti, což by měli být všichni, kteří poslouchají můj podcast, tak mají přece naprosto svobodnou volbu vybrat si a dělat to, co je baví a co opravdu chtějí. Teď  mi možná někdo z vás může namítat, že to tak možná může být, ale že i přesto máme v životě určité nevyhnutelné povinnosti, které dělat musíme a které nás zase tolik nebaví. Jasně, každý má v životě nějaké povinnosti, činnosti, které dělá z určitého donucení a které ho zas tak moc nebaví. Problém ale vnímám v tom, pokud za jeden den děláme více těch činností, které dělat musíme, než těch činností, které opravdu dělat chceme. Tady si myslím že je právě ten bod zlomu, který rozevírá propast mezi úspěšným a neúspěšným životem. Samozřejmě že pokud potom děláme každý den většinu práce jenom z donucení, protože prostě musíme, abychom získali například peníze, tak jsme na konci každého dne naprosto vyčerpání, jsme bez elánu, bez energie. Zažíváme negativní pocity a ty k nám přitahují další negativní události. 

A tady se teď vracím k tématu, o kterém jsme mluvil v jednom z prvních dílů. Myslím si totiž, že tím klíčem k tomu dělat to, co v životě opravdu chci, je být si v první fázi vědom, KÝM SE CHCI stát, a ne přemýšlet neustále nad tím, CO CHCI ZÍSKAT.  Dokázat si v hlavě nastavit, že teď nepracujeme dlouho do noci, abychom si mohli koupit lepší auto, jet na lepší dovolenou, ale abychom získali uznání někoho ve svém okolí. Ale že pracujeme dlouho do noci, protože víme, že se díky tomu staneme někým, kým se opravdu stát chceme. A ty věci jako auto, dovolená a uznání,  které jsem zmiňoval, tak ty jsou už jen součástí té naší vznikající identity, pro kterou to všechno děláme. Mně třeba tohle uvědomění hodně pomohlo při transformaci mojí osobnosti. Ať už to bylo například tehdy, když jsem se snažil zhubnout o padesát kilo. Samotného mě překvapilo, jak bylo jednoduché zbavit se těch špatných stravovacích návyků a začít pravidelně sportovat. Dvacet let jsem se o to marně pokoušel, ale najednou to šlo úplně samo. Pamatuji si, jak se mě lidé v mém okolí tehdy ptali: Proč tohle to děláš, prosím tě? 

Dneska se mě už ptají: Jak jsi tohle zvládl? Kde jsi na to vzal tolik času? Stejně tak tomu bylo i v jiných případech, ne jenom během toho hubnutí. Zažívám to vlastně i teď, když tvořím tyhle podcasty. Každý den se snažím publikovat jeden podcast. Tímto dílem je to už 94 dní bez jediné přestávky. Je to sice jen krátkých max. deset minut denně, ale i tak to pro mě byla velmi radikální změna v mém životě, která si vynucovala změnu současných návyků, a hlavně osvojení úplně nových dovedností. Nikdy předtím jsem žádný pravidelný obsah netvořil. Občas jsem napsal nějaký článek pro Petra Casanovu, ale nikdy to nebylo na pravidelné bázi. Do toho jsem si ještě vybral disciplínu, která není vůbec jednoduchá. O audio tvorbě jsem neměl vůbec žádné tušení, nevěděl jsem, jak se pracuje s programem a jaké jsou zásady mluveného slova. Teď určitě nechci říct, že jsem si tohle osvojil nějak dokonale, ale sám na sobě zjišťuji, jak mě to víc a víc baví a jak mi  ta tvorba jde více a více snáze. Jsem prostě zastáncem toho, že jenom trénink dělá mistra, a proto jsem se začal tvorbě podcastů věnovat naplno. K tomu samozřejmě zvládám i veškerou práci, kterou jsem dělal doposud. 

Dnes jsem zatím pořád ve fázi nechápavých otázek mého okolí. „Proč tohle prosím tě děláš? Co z to máš? Kde na to bereš čas?“ Na to je moje odpověď jednoduchá: Protože to prostě chci dělat, protože mě to prostě baví a doufám, že to třeba může i někomu pomoct. Stejně tak i doufám a věřím, že se mě třeba jednou někdo zeptá: „Jak jsi to dokázal?“ To totiž potom bude znamenat, že jsem to nedělal jen tak a stal jsem se v tom úspěšným. 

 Není to tak jen o tom, že bych každý celý den dělal jenom to, co opravdu dělat chci, ale je to o tom, že to tvoří převážnou většinu mého času, a potom mám i dostatek energie na to dělat i to, co musím, protože vlastně i některé méně příjemné povinnosti jsou vlastně součástí té mé identity a osobní vize, za kterou teď kráčím. Musel jsem ale vykročit, nikdo to neudělal za mě, a věřte, že jsem taky kdysi přemýšlel tak, že musím dělat víc a víc, abych něco získal, ale zapomínal jsem na to, kým se chci stát a co opravdu chci dělat.

Jednoduše si prostě myslím, že je úplně jedno, kde teď jste, v jaké jste životní situaci, kolik je vám let a kolik důvodů dokážete najít proto, proč byste zrovna vy nemohli uspět. To vše je jen odraz vašich současných životních zvyků. Jestli chcete něco změnit a víte už, kým se chcete stát, začněte prostě hledat způsoby, jak byste mohli uspět, a ty najdete jedině skrze to, že začnete dělat to, co opravdu dělat chcete a co je v souladu s vaší osobní identitou, hodnotami a vizí. Těším se moc na to, až se to vám všem podaří a budou za vámi chodit lidé ve vašem okolí a ptát se: „Jak jsi to dokázal?“

© Lukáš Eder