Kniha, která čekala na světlo světa 73 let

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Před týdnem jsem zde děkoval za zprávu a reakci jednomu z vás, mých posluchačů. Michal mi tehdy ve své zprávě připomněl i jednu zcela mimořádnou knihu, kterou jsem si teď během týdne přečetl znovu. Ta kniha je mimořádná nejen díky svému obsahu, ale také díky svému osudu, nebo možná okolnostem, za kterých byla otištěna, a spatřila tak světlo světa. Kniha byla vydána v roce 2011 a jejím autorem není nikdo jiný než Napoleon Hill, autor světoznámého bestselleru Think and Grow Rich. Možná si teď říkáte, jak je možné, že kniha tohoto autora byla vydána v 21. století, když Hill zemřel v sedmdesátých letech století dvacátého. Možná že název knihy vám více napoví a možná vám už z toho názvu bude patrné, proč tomu asi tak bylo. Název knihy je Jak přelstít ďábla

Samotný tento název vám možná může říkat, že kniha bude mluvit hodně o duchovnu, o církvi a nadpřirozených silách. Nebudu to zastírat a ve výsledku tam Hill o tom mluví dost. Nemluví tam ovšem o tom abstraktně, ale zcela konkrétně, a to tak, že si to dokáží představit i naprostí ateisté a odpůrci jakéhokoli duchovna. Musím říct, že z některých kapitol až mrazilo, když si člověk uvědomil při čtení, že je Napoleon Hill psal v roce 1938. Tedy v období, kdy si společnost prošla válkou, světovou pandemií španělské chřipky a velkou ekonomickou recesí. Občas jsem si říkal, že když se teď zamyslím, co se děje dnes ve společnosti, tak jsme opravdu jako lidstvo zřejmě nepoučitelní. To se opravdu musí historie znovu opakovat?

 Abych se ale vrátil ke knize. Hill slíbil své ženě, že knihu nikdy nevydá, ona totiž měla obavu z toho, že ji společnosti nepřijme, a to bylo hlavním důvodem, proč byla kniha vydána až v roce 2011, kdy ji vydala nadace Napoleona Hilla, která přivedla na svět i film a studijní program Myšlením k bohatství.  Knihu Jak přelstít ďábla vydala nadace ve spolupráci se Sharon Lechterovou, která je jednou z lektorek této nadace. Sharon do knihy přidala dnešní pohled a porovnání s dnešní dobou a osobně myslím, že její komentáře jsou v knize velmi přínosné a trefné.

 Co se týče samotného děje knihy Jak přelstít ďábla, kniha začíná klasickým vyprávěním Napoleona Hilla, kde Hill popisuje velmi krátce svůj život a jeho velké milníky, které ho přivedly jak k velkému bohatství, tak i k naprosté chudobě, alespoň tedy té finanční. Dostává se až do období svého života, kdy se v něm probudilo jeho tzv. Jiné já.  Je to terminus technicus, je to stav mysli, o kterém již říkal Hillovi Andrew Carnegie. Říkal mu, že až jednou tento stav přijde, tak to určitě pozná. Osobně bych možná tento stav označil za nějaký šestý smysl. V ten moment, kdy Hill začal poslouchat svůj šestý smysl, své jiné já, otočil se jeho život vzhůru nohama a tím správným směrem. Tento směr ho dovedl až k vydání jeho prvních bestsellerů. 

 Hill v knize využívá velmi zajímavou paralelu. Většina knihy je psaná formou zpovědi, a to zpovědi samotného ďábla. Nečekejte ovšem žádného lucifera nebo čerta z pohádky. Hill popisuje ďábla jako jakoukoli negaci v našem životě. Popisuje ho zde dokonce jako záporný náboj každého atomu ve vesmíru. Pokud bych to hodně zjednodušil, tak dle Hilla je ďábel v jakémkoli neštěstí v našem životě, je přítomen v jakékoli naší negativní myšlence, prostě v čemkoli, co nějakým způsobem negativně ovlivňuje naše životy. Jako protiklad, tedy pozitivum, je pak označován Bůh a víra v něj. I když se tento popis může zdát na první pohled velmi spirituální, nemyslím si že by tomu až tak bylo. Hill se totiž snaží na tomto příkladu ďábla jako jakékoli negace v našem životě a jeho následné zpovědi ukázat všechny okolnosti, kvůli kterým lidé nedosahují úspěchů a štěstí v životě, a to v jakémkoliv věku. Hill tak ve většině obsahu knihy pokládá Ďáblovi velmi přímě otázky a ten je mu povinen popravdě odpovídat a to i s vědomím toho, že ho tyto odpovědi mohou stát ztrátu kontroly nad 98 % lidí na této planetě. Ďábel tam totiž popisuje Hillovi, že jeho hlavním cílem není přivést lidi do pekla,  ale udělat jim už peklo na zemi a že se mu to docela daří, protože vede nad Bohem, u 98 lidí ze sta.

 Ďábel tam přitom neoznačuje lidi, které má pod svou nadvládou, jako neúspěšné, protože i tito lidé , kteří se nám ostatním mohou zdát jako úspěšní, mohou být pod jeho nadvládou. Lidi, které on má ve své moci, označuje jako ty, kteří se nechávají unášet, a naopak ti, na kterým se mu nepodařilo převzít moc, jsou označení jako lidé, kteří jsou neunášení. Pokud bych chtěl popsat ty, kteří jsou neunášení, tedy kteří jsou pod nadvládou Boha, tak jsou velmi jednoduše lidé, kteří mají sami vládu nad svou myslí. Jsou lidé, kteří se nenechávají unášet životem, ale kteří jsou jeho tvůrci. Tito lidé mají velmi jasné rysy a znaky, které tam Hill také popisuje a velmi detailně i uvádí, jak se těmto zvykům a vlastnostem naučit a jaké hodnoty tito lidé získávají.  

Těch zajímavých myšlenek je v knize tolik, že si je ani neodvážím rozebírat v jednom dílu mého podcastu. O spoustě z nich jsem zde již mluvil, ať už to byla vytrvalost, houževnatost, osobní vize, zdravé sebevědomí, a především pozitivní myšlení.

 Vše, o čem zde mluvím, pak Hill dokládá na základě přírodních zákonů, kde tím nejčastějším zákonem, který používá, je tzv. zákon hypnotického rytmu. Většině z vás asi tento zákon nic hned neřekne, v zásadě je to pravidlo, kterým se řídí vše na této planetě. Znamená to v zásadě, že to, co se dlouhodobě opakuje, tak to se posléze stává naší přirozeností. Pokud jste tedy dlouhodobě pod vlivem negativních myšlenek a negativních okolností, stanou se tyto myšlenky vaší přirozeností a stejně tak je to i se špatnými zvyky. A k vymanění z těchto špatných zvyků pak potřebujete obrovské množství pevné vůle a energie.

Jak jsem říkal, ta kniha je plná mimořádných myšlenek Napoleona Hilla, které nasbíral během svého života, za který vyzpovídal na 5000 nejúspěšnějších podnikatelů a lídrů své doby. Stejně tak ale vyzpovídal i 25 000 těch neúspěšných. Jestli bych měl vybrat jednu jedinou větu, kterou bych Vám teď citoval z knihy Jak přelstít ďábla, měla by to být věta, kterou tam Sharon Lechterová sama označila jako jednu z nejhlubších vět celé knihy. Cituji: „Lidé se s moudrostí nerodí, ale rodí se se schopností myslet, a to je může s plynoucím časem dovést až k moudrosti.“

Je to samozřejmě věta vytržená z kontextu, ale i takto samotně postavená má obrovský smysl. Za mě bych pak použil ještě jednu pasáž z knihy, o které si myslím, že je v ní veliký kus pravdy, je to: „Příroda netoleruje zahálku ani prázdnotu žádného druhu. Všechen prostor musí být něčím vyplněn – a také je. […] Když člověk nepoužívá mozek k vyjádření pozitivních a tvořivých myšlenek, příroda tuto prázdnotu vyplní tak, že mozek přinutí, aby jednal pod vlivem myšlenek negativních.“

Tolik dnes o knize od Napoleona Hilla. Jak už jsem říkal, těch myšlenek je tam opravdu hromada, a pokud ji někdo z vás četl, určitě budu rád, když se o některou z nich s námi podělíte například zde pod článkem v komentářích. V každém případě budu rád za jakýkoli váš názor nejen na můj podcast nebo knihu od Napoleona Hilla, kterou určitě doporučuji každému, kdo nechce pasivně čekat na úspěch.

© Lukáš Eder