Možná jsme se teď trochu zastavili, život okolo nás ale ne. Stačí se na to jen zaměřit

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Pojďme se dnes podívat na jednu z dalších dovedností a vlastností, o které si osobně myslím, že nám úplně nejvíc ze všech pomůže k naší mentální odolnosti a zvládání každodenního stresu. Zmínil jsem již tuhle vlastnost v předchozím dílu Myšlením na vrchol a tou vlastností je všímavost. Víte, když si já řeknu tohle slovo, tak si hned vybavím typickou situaci, kterých jsem už zažil v životě asi stovky nebo tisíce a vy určitě taky. Vybavím si třeba rozhovor s nějakým kamarádem nebo kolegou v práci. “Co je u Tebe nového?” ptám se jich často a rád a oni mi často, a nevím tedy jestli rádi, odpovídají. “Ale nic, však to znáš, poslední dobou se nic moc neděje”. Můžu vám říct, že když se nad touhle odpovědí zamyslím, přijde mi natolik absurdní a natolik nesmyslná, že ji prostě nedokážu racionálně pochopit. Pořád se přece kolem nás něco děje, stačí si toho jen chtít všímat, stačí být jenom všímavý a vnímat svět okolo nás. Vnímat náš život a vše, co se okolo nás děje, a neproplouvat jen ze skloněnou hlavou nad mobilním telefonem. 

Občas se mi zdá, že si lidé přestali naprosto všímat sami sebe navzájem, přestali vnímat, co děje okolo nich, jejich život jim naprosto zevšedněl a nevidí v něm vůbec nic vzrušujícího. Pamatujete si na ten můj podcast, kde jsem mluvil o tom, že náš život by měl být především vzrušující? No a toho můžeme dosáhnout velmi snadno, a to právě tím, že si začneme více všímat našeho okolí a že začneme žít v přítomném okamžiku, že začneme žít tady a teď. 

Občas opravdu jen stačí otevřít oči a rozhlédnout se, zapojte u toho všechny své smysly, odpojte všechny vyrušující elementy, názory, sociální sítě a začněte si všímat života okolo vás. Pomůže vám k to mnohem lepší mentální odolnosti, začnete prociťovat svůj život a naučíte se tak lépe ovládat své emoce, naučíte se také lepší empatii, a třeba už konečně uvidíte tu příležitost, která na vás čeká, kterou máte pořád na očích, jen jste si jí nevšímali.  

Ale ona tam pořád třeba je, pořád tam čeká, čeká na to, až si jí konečně všimnete. Nemám opravdu tušení, co je tou příležitostí, jestli je to nějaký nový podnikatelský nápad, nebo nějaký způsob, jak se blýsknout před šéfem, jak získat nového klienta nebo objevit nějakou novou techniku, díky které se zlepšíte ve sportu. Těch příležitostí může být celá řada, stačí je jen chtít vidět.

 Například všímavost byla i jednou z technik, kterou doporučoval Shirzad Chamine v knize Pozitivní inteligence, o které jsem tu také mluvil. Vysvětloval tam vlastně, že všímavost je právě jednou z nejúčinnějších technik, kterou posilujeme náš kreativní mozek a oslabujeme ty šmejdy v naší hlavě, ty naše sabotéry. Dával tam konkrétní tipy, jak můžeme všímavost zapojit, třeba u jídla. Pokaždé, když něco jíme, tak myslíme jen na ty chutě, nekoukáme do mobilu, na TV nebo do počítače. Soustředíme se jen na to jídlo na prožitek z něj. Stejně tak ale můžeme trénovat i při čištění zubů nebo na procházce přírodou.

 Víte, jak jsem teď díky situaci ohledně pandemie koronaviru doma s rodinou, s mou milovanou ženou a dvěma syny, uvědomuji si mnohem víc, jak je všímavost v našem životě důležitá. A jak nám pomáhá nejen trénovat a posilovat naši mentální odolnost a objevovat nové příležitosti a výzvy. Pomáhá nám také upevňovat naše hodnoty, pomáhá nám tvořit naši identitu a ujasňovat naši osobní vizi. Karanténu trávím s rodinou v přírodě, na horách uprostřed lesa, už jsme tu vlastně déle než měsíc a můžu vám říct, že jsem ve výsledku za tuhle tu karanténu tak trochu sobecky rád. Teď opět nechci nic zlehčovat, bagatelizovat nebo podobně. Díky tomu, že jsem byl vlastně „donucen“ být mnohem více času s rodinou a měl jsem tu příležitost tento čas strávit uprostřed přírody, uvědomil jsem si, jak jsem sám často málo všímavý. Jak mě naprosto pohltil ten rušný život velkoměsta, neustálé řešení termínů, problémů, projektů a jejich časté posouvání.

Člověku pak snadno v tom frmolu zevšední i to, co je pro něj opravdu důležité, a přestane si toho najednou tolik všímat. Přestane být všímavým a přestane si třeba i vážit věcí a možností, které má. Jak se ale teď všechno najednou zpomalilo a strávil jsem život s rodinou tady na horách v přírodě, došlo mi, že se vlastně nic nezpomalilo, že život přece stále běží, a najednou vidím, jak se příroda kolem mě probouzí k životu, jak je každý den úplně jiný, jak opět všechno kolem nás začíná pučet, růst a zelenat se. Zvířata kolem nás pořád běhají, ptáci každé ráno zpívají a žádná pandemie jim v tom nezabránila. Možná spíš naopak. Vše kolem nás prostě začíná opět růst a zelenat se, tak jako tomu je každý rok. Ovšem aby to mohlo vše začít znovu růst, potřeboval celý tento proces jednu zásadní věc – vše se muselo na chvíli zastavit. Nabrat sílu, odpočinout si, oklepat ze sebe všechno staré listí a smetí a začít opět růst.

 Možná že teď už jsem pro někoho z vás už trochu příliš sentimentální, to víte, ta příroda má na mě asi nějaký vliv… Chtěl bych vám jenom prostě říct, že možná jsme se měli všichni na chvíli zastavit a přibrzdit, abychom mohli nabrat síly a začít znovu růst. Možná je to prostě jen koloběh přírody, proti kterému se snažíme bojovat. Zkuste si schválně tak začít více všímat toho, co se děje ve vašem bezprostředním okolí, odpojte se od všech negativních zpráv a sociálních sítí a zkuste se zaměřit na to, co je teď v tuhle chvíli okolo vás. Jestli třeba chodíte pravidelně každý den do práce okolo nějakého parku, zkuste se zaměřit na to, jak se každý den mění, možná si pak začnete všímat i jiných a dalších důležitých věcí ve vašem životě a možná  objevíte i nějakou novou příležitost. 

V každém případě bych vám to všem moc přál a budu moc rád, když budete mít chuť se se mnou podělit o to, co si vy myslíte o všímavosti a jestli vám také už nějakým způsobem třeba trochu pomohla. Můžete k tomu použít osobní zprávu do e-mailu nebo komentář zde na webu. A nebo si třeba všimnete nějakého kolegy či kamaráda, kterému by některý z mých podcastů mohl pomoci, nasdílíte mu ho a on se stane také pravidelným odběratelem. V každém případě vám za to budu vděčný a udělá mi to krásný den, tak doufám, že i ten váš dnešní bude nejen krásný, ale i úspěšný.

© Lukáš Eder