Objevte vlastnost těch nejlepších lídrů a naučte se ji používat

Kde poslouchat náš podcast?

Spotify
iTunes

Jsem rád za jakoukoli vaši zpětnou vazbu, kterou mi posíláte jako moji pravidelní posluchači podcastu, nebo i jako čtenáři zde na webu businessleaders.cz, pokud vám více vyhovuje psaná forma než mluvené slovo. V posledních několika dílech jsem se věnoval tématu sebevědomí a snažil jsem se ukázat, jak jej vnímám já a jak si myslím, že je důležité pro náš úspěch a osobní růst. Občas mi někteří z vás napíšou e-mail, nebo se se mnou propojí například na LinkedIn a napíšou pár zpráv. Většinou se jedná o vyjádření podpory a díků za to, že připravuju každý den nový díl Myšlením na vrchol. Píšete mi, že Vás mé podcasty baví a že vám pomáhají k neustálému rozvoji vaší osobnosti. Samozřejmě jsem moc rád za tyto vzkazy a jsou pro mě motivací k tomu vymýšlet stále nové díly a témata. Děkuji vám za ně. Občas mi samozřejmě napíšete i zprávu, ve které se mnou třeba úplně nesouhlasíte, nebo máte na věc úplně jiný názor. Jednu z těchto zpráv jsem dostal od mého posluchače Jardy, který mi napsal, že dle něj je nejvzácnější vlastností úspěšných lidí pokora a že má pocit, že spousta lidí už dnes ani neví, co to pokora je.

 Musím s Jardou v tomhle souhlasit, zároveň ale dodávám, že jsem zvládl poznat opravdu spoustu velmi úspěšných a bohatých lidí, kterým pokora rozhodně nescházela. Získal jsem ovšem pocit, že pokora je vlastnost, se kterou se opět nerodíme, ale které se učíme postupně s dobou, tím, jak nabíráme zkušenosti, Myslím si, že to, jestli budou lidé pokorní, nebo ne, hodně závisí na jejich hodnotách, na základě kterých budovali svůj úspěch. Někteří jsou natolik uvědomělí, že si nastaví skromnost jako jednu ze svých životních hodnot, a potom se naučí pokoře velmi rychle. Jiní mají hodnoty úplně jiné, a tak se  bohužel pokoře vyhýbají velkým obloukem.

  Téma pokory velmi souvisí s tématem sebevědomí, o kterém jsem teď tolik mluvil v předchozích dílech. Pokora je totiž jednou z vlastností, která doprovází lídry se zdravím sebevědomím. Jsou to lídři s takzvanou sebevědomou pokorou. Občas jste se možná setkali s typy lidí, kteří získali až příliš vysokou sebedůvěru, jsou tolik zaměřeni na svůj výkon, že jednají až příliš suverénně, vystupují velmi sebejistě, rázně a jednoznačně. Nejsou moc ochotni připustit na veřejnosti svou chybu, nebo dát najevo nějaký pocit nejistoty či nevědomosti. Často na nás mohou působit až arogantně. Těmto lidem občas chybí právě skromnost, hodnota, díky které jsme ochotni přiznat, že nemusíme mít na vše odpověď a vše vědět. Je to hodnota lidí, kteří jsou ochotni nést zodpovědnost za své chyby a poučit se z nich. Tito lidé se snaží klást otázky, aby porozuměli problému a dokázali najít optimální řešení, jsou tak přirozeně zvídaví. Samozřejmě ale i přílišná skromnost nám opět může více škodit než prospívat. Pokud jsou totiž lidé až příliš skromní, může je to vést až k úplně pasivitě. Zaujímají postoj: Prostě mám, co mám, a víc nepotřebuju.

Sebevědomou pokoru tak můžeme vnímat jako jednu vlastnost těch lídrů, kteří dokázali získat nebo si nastavit a propojit hodnoty, jako jsou právě sebedůvěra a skromnost. Díky propojení těchto hodnot se zvládají udržovat neustále v takovém tom stavu spokojené nespokojenosti, stavu flow, neustálé touhy se rozvíjet a chuti růst. A to nejen z toho důvodu, aby někomu ve svém okolí něco dokázali nebo něco významného získali, ale jednoduše proto, že je to dělá v jejich životě šťastnějšími.

    Na internetu jsem našel hezký příběh, který velmi dobře vystihuje tento stav. Je to pohled generálního ředitele společnosti Walt Disney, pana Boba Igera, který popisuje ten stav naší mysli velmi výstižně ve své knize Ride of Lifetime. Popisuje své myšlenkové pochody z období, kdy získal nabídku právě na pozici generálního ředitele, a přišel tak do úplně nové role. Zpočátku byl touto rolí až zastrašen, až ji chtěl odmítnout. Ovšem majitelé společnosti mu vyslovili tak velikou důvěru, že to odmítnout nezvládl. Přemýšlel tak, jak se této nové role správně ujmout, aby jejich očekávání nezklamal. Dovolím si citovat úryvek z jeho knihy, kde vyjadřuje své myšlenky. Ta citace zní:  „Takže co uděláš v takovéhle situaci?“ Prvním pravidlem je nic nepředstírat. Musíte být skromní a nemůžete předstírat, že jste někdo, kdo nejste, nebo že víte něco, co nevíte. Jste také v pozici vedení, takže nemůžete dovolit, aby vám pokora bránila ve vedení. To, co dnes kážu, je velmi křehké. Musíte znát ty správné otázky, které je třeba položit, přiznat bez omluvy to, čemu nerozumíte, a dělat práci tak, abyste se naučili, co se naučit musíte, a to tak rychle, jak jen můžete. Není nic méně inspirujícího k důvěře než člověk předstírající znalosti, které nemá. Skutečná autorita a skutečné vedení pocházejí z poznání, kdo jste, a ne z předstírání, že jste něčím jiným.“

Myslím, že z těchto slov je jasně patrné, že si Iger uvědomoval, že aby se stal dobrým lídrem, musí se naučit právě té sebevědomé pokoře. Nebál se přiznat své nedostatky, nevědomosti, dokázal projevovat důvěru vůči podřízeným, a přitom udržovat stále tu zdravou míru sebejistoty a být inspirujícím a silným lídrem. Každý, kdo tohle dokáže, má u mě velký obdiv. Občas totiž opravdu není jednoduché dát ego stranou a nemyslet jen na to, co chci já, ale i na to, co si o tom myslí ostatní.

Vnímáte to podobně, nebo máte na pokoru a sebevědomí jiný názor? Jsem rád, pokud alespoň něco přinesl tento díl i vám.

© Lukáš Eder